Zastavení a klid jako předchuť nebe

Vydání: 2022/30 Kam kráčí dominikánky?, 19.7.2022

12. července 1880 byl ve Francii zákonem zrušen povinný nedělní klid. Nechme historikům analýzu příčin a důsledků takto radikálního společenského rozhodnutí a položme si prostou otázku: Potřebujeme mít shora zavedenou povinnost odpočívat? Anebo umíme odpočívat tak akorát, zcela přiměřeně a moudře sami od sebe?

 
I papež musí nabírat síly. Jan Pavel II. rád jezdil do hor. Snímek Wikimedia Commons

Pomalu se deru do prudkého kopce divokou lesní džunglí. Těžký batoh těžkne, slaný pot mi zalepuje oči. Ještě pět kroků a támhle u toho stromu se zastavím a nadechnu. V duchu nadávám (čistou ostravštinou) sobě, těžkému terénu i tomu, kdo nás vede. Pevně opřený o strom s obavou pozvedám oči nad sebe do prudkého svahu, abych prozkoumal další úsek cesty. Nade mnou prosvítá světlo a ozývá se tlumený hovor přátel, který naznačuje, že odpočinek se blíží. Tyto chvíle miluji na celé výpravě nejvíc. Shazuji do trávy batoh a šťastně se rozhlížím. Krása, nádhera, vychutnávám si všechna dostupná dobra daného okamžiku, přestože vím, že za chvíli půjdeme dál. Kdyby nebylo předchozí námahy, nebyl by ani tento odpočinek tak krásný.

Často si kladu otázku, proč potkávám v církvi i ve společnosti tolik vyčerpaných, vyhořelých a neradostných lidí. Děsí mne častá zhroucení a drtivý tlak, jemuž čelí zdravotníci, pedagogové, sociální pracovníci i duchovní. Jako bychom se všichni pohybovali v začarovaném kruhu neustálého tlaku na perfektní výkon, bezchybovost (a bezhříšnost) a na přemíru vlastní důležitosti a nepostradatelnosti.

Tlak na výkon

A když si konečně chceme odpočinout, přiženou se pocity viny. Copak mohu odpočívat, když probíhá válka na Ukrajině, když lidé kolem mne trpí, když chudí nemají peníze na dovolenou, když ještě mnozí nebyli evangelizováni...? Za ono „když“ si každý můžeme dosadit ty své, zdánlivě logické důvody, které nás vnitřně obviňují ve chvíli, kdy bychom si rádi dopřáli poklidný odpočinek, zastavili se, nabrali novou sílu a osvobodili se od drtivého tlaku naší situace a profese.

Potřebujeme si osvojit „umění odpočívat“. Mám za to, že se jedná o naprosto klíčový postoj k životu, který má svůj základ v biblickém přikázání lásky. V našich kněžských kázáních velmi zdůrazňujeme lásku k Bohu a k bližním, což je krásné a vznešené, ale z nějakého důvodu se více méně vyhýbáme dodatku „jako sám sebe“. A přitom způsob, jakým milujeme sebe, rozhoduje o způsobu naší lásky k Bohu i k bližním. Umění odpočívat tedy úzce souvisí s uměním milovat. Nemůžeme být přece „více namistrovaní“ než náš Mistr – Ježíš!

Odpočinek v Bibli

Slovo „odpočinutí“ nebo „odpočinek“ nalezneme v českém ekumenickém překladu Bible celkem 76krát, a to v různých významech. V tradici Starého zákona nacházíme „odpočinek“ jako znamení osvobození a radosti ze stvoření. Odpočívání tak velmi silně souviselo se zkušeností Božího působení. „Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý...“ „Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.“ (Dt 5,12 a 15)

Cílem odpočinku je napojení se na Boží svatost. Dny naší dovolené jsou pozváním, abychom si v nich více vychutnali svou svobodu a radost Božích dětí.

Kazatel (v 1. a 2. kap.) provokuje otázkou, k čemu je dobré veškeré naše pachtění, když je život tak únavný a pomíjivý, mluví o neustálé marné honbě za větrem. Naděje ale svítá ve 4. kapitole, kde autor dochází k důležitému objevu: „Je lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem.“ Kazatel objevuje vzácnost odpočinku a považuje jej dokonce za vyšší hodnotu než veškeré pracovní „pachtění“.

Odlehčení na hoře Blahoslavenství

Při výstupu na horu Blahoslavenství od Galilejského jezera se po většinu roku docela zapotíte, a pokud zrovna končí období dešťů, tak i zapadnete do bahna, ale stojí to za to. Na jejím vrcholu promlouvá Ježíšovo „horské“ kázání (Mat 5. až 7. kap.) zvlášť osobně a živě. Rád se tam v duchu vracím a vzpomínám na okamžik „milosti“, kterým jsem tam byl obdarován. Když jsem si před chrámem Blahoslavenství při pohledu dolů na jezero četl 6. kapitolu Matoušova evangelia, začala ve mně silně rezonovat Ježíšova slova o „zbytečném starání se“: „Nemějte starost o svůj život, proč si děláte starosti...“ Ne, neměl jsem žádné vidění ani zjevení, jen ze mne padala strašná tíha, kterou jsem si předtím nesl. Vnímal jsem, jak On sám bral postupně každou mou starost za svou a ujistil mě, že o ní ví a že ji nese víc než já. Odcházel jsem tenkrát z hory Blahoslavenství velmi lehký a odpočatý. A nic na tom nezměnilo ani bláto, které se mi lepilo na boty. Přál bych vám onu lehkost zakusit. Zkuste si vychutnat horu Blahoslavenství nebo kteroukoliv jinou horu s textem Mt 6,25-31.

Přeji všem čtenářům KT o letošních prázdninách pokojné dny a požehnaný odpočinek, abychom si užili (a prožili) hlubokou Boží přítomnost ve veškeré kráse přírody, umění, ticha, druhých i sebe, kterou jsme obdarováni. Ať se tak naše odpočívání stává předchutí nebe.

P. MAREK JARGUS, kněz a terapeut



 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 33 9. – 15. srpna 2022

Tisíce mladých lidí míří do Hradce Králové

Tento týden v Hradci Králové probíhá dlouho připravované Celostátní setkání mládeže, jež se koná jednou za pět let.

celý článek


Nechat se proměnit na Mladifestu

„Na dovolenou do vlastního srdce“ pozval papež František účastníky letošního festivalu mládeže Mladifest na známém hercegovském poutním místě Medžugorji.

celý článek


Je třeba, abychom je brali vážně

V salesiánské komunitě v Brně-Žabovřeskách se P. Libor Všetula věnuje mladým lidem už deset let.

celý článek


Kam kráčíš, člověče?

Kromě toho, že jsem knězem, jsou rána, kdy kolem druhé nebo třetí vstávám a jdu řídit autobus pražské MHD. Jsem člověk jako každý jiný.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay