Vydání: 2021/7 Bratrství je lék na krizi a rozdělení, 9.2.2021, Autor: Kateřina Koubová

Když před 29 lety Katolický týdeník obohatila nová příloha, pojmenovali ji její zakladatelé Perspektivy. Tehdejší pražský arcibiskup Miloslav Vlk v prvním vydání tehdy napsal: „Perspektivy mají otvírat perspektivy, mají budit naději…“ Za nadějí se ale musíme vydat, jak mnohými způsoby ukazoval Pán Ježíš. V jeho duchu papež František vybízí, abychom se zvedli z gaučů. Někomu stačí obejít blok, jiný musí zdolat horu. Jenom tak ale můžeme změnit pohled na situaci, která se jinak jeví jen jako řetězec neštěstí. Zkusili jsme se inspirovat u několika lidí, autorů, teologů a zasvěcených mužů i manželských párů. Kde nyní hledají nadhled, jiné úhly pohledu?
Stejný a pokaždé jiný
Františkán Bernard Mléčka má za sebou roky působení v klášteře v centru Prahy. O to více nyní v podhůří Jizerských hor oceňuje blízkost přírody. Na jeho Facebooku se občas na snímcích objevuje výhled z kláštera na nedaleký kostelík. „Je pokaždé jiný. Fascinuje mě to. Po příjezdu do Liberce jsem si stále uvědomoval, že mít takový výhled je dar. Fotím ho pořád, už asi tři roky. Velkou roli hraje světlo, které ten kostelík pokaždé promění. Taková každodenní překvapení by žádný lidský architekt nevymyslel,“ sdílí své postřehy pro KT Mléčka. Když může, vydává se ven, do kopců. „Beru to jako čas být sám se sebou, poskládat si myšlenky, více se pomodlit, vypnout z běžných záležitostí,“ přibližuje.
 
Z kopce dolů
Někdo musí na kopec, aby se rozhlédl, ale co ti, kdo na kopcích žijí a pracují? Kam si oni „chodí“ pro rozhled? Týdeník oslovil například správce poutní Hory Matky Boží u Králík P. Karla Moravce (více v anketě), ale i astrofyzika a jezuitu P. Pavla Gábora, který sleduje svět na jedné z nejvyšších hor v americké Arizoně, z Vatikánské observatoře.
„I během pandemie provádíme astronomická pozorování na Mount Graham ve výšce 3 200 m n. m. Nyní tam trávím vždy týden zhruba osmkrát za rok, tedy víc než obvykle. Kvůli pandemii totiž smí k dalekohledu jen omezený okruh lidí, a tak pozoruji i za kolegy. A také jsem se pustil do projektů, na které jsem dřív ‚neměl čas‘,“ popisuje P. Gábor pro KT a pokračuje: „Kupříkladu se snažím zjistit, kdo objevil roku 1618 první kometu (C/1618 Q1). Koncem léta a na podzim 1618 se totiž objevily celkem tři. Podle Keplera tu první objevili 25. 8. 1618 ráno v Košicích (to je mé rodiště). Jenže kdo ji rozpoznal? Nebyla moc jasná. Do výzkumu se zapojilo několik kolegů, maďarští historici, vídeňský archiv atd. Je to dobrodružství. Na internetu je dostupná řada starých tisků, takže se i v době pandemie dá vesele bádat.“
Rozhlížet se tedy dá i po galaxii či po minulosti. A nadmořská výška v tom vlastně nehraje takovou roli. „Sv. Ignác upozorňuje na rozdíl mezi smutkem, melancholií či depresí na jedné straně a duchovní neútěchou na straně druhé. Útěcha a neútěcha se pozná podle toho, zda se přibližujeme našemu Pánu, nebo se od něj vzdalujeme,“ rozvíjí P. Gábor a doplňuje, k čemu dospěl i se spolubratry: „Pandemie je únavná a vystavuje nás těžkým zkouškám. Ale v naší komunitě devíti jezuitů zapojených do poslání observatoře jsme konstatovali, že paradoxně prožíváme útěchu. Toto vytržení ze zaběhlého rytmu života jsme potřebovali. Jsme méně uspěchaní a pozornější k druhým. Lépe chápeme, na čem opravdu záleží. Mám velikou naději, že tato zkušenost se netýká jen naší komunity. Pandemie je příležitostí restartovat svět jinak.“