Vydání: 2013/13 Těším se na setkání v Brazílii!, 26.3.2013, Autor: Jiří Macháně

Téma: Velikonoce

„Co nám přinesl Kristus Pán?“ táže se katecheta. Z lavic zní unisono odpověď: „Spásu!“ Co to ale znamená? Víme to a žijeme tím? O vykoupení jsme hovořili s teoložkou MIREIOU RYŠKOVOU.

 Kdybyste měla vysvětlit pojem spása někomu, kdo s církví nežije, co byste řekla?

Záchrana, tomu rozumí každý. Ale záchrana od čeho? Je mnoho lidí, kteří si myslí, že žádnou záchranu nepotřebují, pro ně je spása nebo záchrana cizím pojmem, protože mají dojem, že to, co potřebují, si obstarají sami. A jestli je na světě něco špatně, může si za to svět sám nebo je to vina druhých lidí a oni se tím přece nebudou zabývat.

Křesťanství říká, že svět není ideální, je v něm chaos, zlo a přes veškerou snahu, kterou člověk vyvíjí, se zla nemůže zbavit. Otázkou je, jestli je to definitivní stav, nebo jestli z této skutečnosti existuje východisko. A to nazýváme spásou nebo záchranou, což znamená, že člověk má budoucnost navzdory všemu, co se na světě děje, a všemu zlu, s nímž jsme denně konfrontováni. Člověk má budoucnost, život má smysl. 

 Vraťme se k těm, kteří těmto pojmům nerozumí…

Tito lidé nepotřebují žádný náboženský pojem, pro ně má smysl život sám o sobě, rozmnožování hodnot, život pro jejich děti, naplňování života zážitky. Ale i člověk, který je extrémně šťastný, ví, že to není setrvalý stav. Každý z nás po takovém štěstí touží, ale ve skutečnosti nakonec zjistíme, že v tomto světě neexistuje. Co je to tedy spása? Dar přesahu, něčeho trvalého naproti zažívané pomíjivosti. Spása je nabídka, že člověk může zažívat štěstí a pokoj už v tomto světě. A je to stav, jehož můžeme dosáhnout trvale.

 Spása začíná tady a teď, není to lízátko za odměnu…

Samozřejmě. Spása není odměna za to, že se hezky chovám, a pak mě někdo pochválí a obdaruje. Ani židovská tradice neříká, že spásu si člověk vyrobí svými dobrými skutky, že Bůh ho musí odměnit. Spása je z Boží strany nabídka, která je pro nás velmi konkrétní v Kristu: když se spolehneme na Ježíše, na jeho život a příklad, stane se náš život pokojným a šťastným, i když nebude v očích tohoto světa úspěšný. Mohli bychom to nazvat zakotvenost, jistota, něco, oč se lze opřít a pevně stát ve světě, kde je všechno relativní. Má to však jeden háček: člověk tomu musí opravdu věřit.

 Je vykoupení účinné jen pro ty, kdo se stanou křesťany?

Bůh si přeje spásu všech lidí, jsou totiž jeho obrazem. Německý evangelický teolog Jürgen Moltmann, autor knihy Bůh ve stvoření, předkládá úvahu, co to znamená, že člověk je obrazem Božím. A vyslovuje jednu velmi podstatnou myšlenku: Bůh má ke každému člověku vztah – i k těm největším zločincům. Člověk by ovšem měl mít vztah k Bohu, tím je ten obraz vědomě realizován. Ale i když ho člověk nemá nebo zapře, ze strany Boží trvá. Spása je tedy pro každého, ale ne každý si je toho vědom.

 Pokud je spása jako dar přístupná každému, jaký má potom smysl hlásat evangelium?

Hlásat evangelium znamená říkat, že spása je pro všechny. Má smysl o tom vědět už v tomto životě a vědomě se na tom podílet.

 Nevzniká ovšem jakési elitářství – my víme a ostatní jsou druhá liga?

Jsou křesťané, kteří se domnívají, že mají spásu v kapse, a proto někdy jednají povýšeně. To nám mnozí nevěřící lidé vyčítají – a k tomu nám katolíkům říkají, že se jdeme vyzpovídat a žijeme dál, jako by nic. Pokud ale bereme spásu vážně, musíme mít co největší zájem, aby tuto Boží nabídku lidé opravdu poznali. Ne jako odměnu za dobré chování, nýbrž jako Boží dar z lásky, který nám nikdo nenutí.

Věřící člověk na tohle často zapomíná – ne že by to nevěděl, ale neumí tak žít. Mám na mysli kariéru „směrem dolů“, jak si jí prošel o Velikonocích Kristus. Co si budeme povídat – to přeci není perspektiva, za níž se lidé ženou. Zároveň to neznamená, že bychom se měli držet v závěru pelotonu, přát si jen náročné a špatné věci, chodit trním, ale znamená to, že jsme schopni takové situace unést! Ani Kristus si svou smrt nepřál. Můžeme však žít z naděje, kterou nám dal: věci mají smysl, člověk není jen kolečko v soukolí, a ač je život obtížný, může být krásný, plný, lze ho prožít s druhým člověkem, smysluplně, mít radost.

 Umíme o tom jako křesťané povídat svému okolí?

Neumíme to často žít. Kdybychom to totiž žili, našli bychom i adekvátní slova. Když se zeptáte věřících lidí, co je spása, vykoupení, těžko dostanete odpověď. Většina lidí to má pouze mechanicky naučené.

 Proto chybí slova?

Když něco žiji a je to pro můj život důležité, umím o tom mluvit, protože tak myslím. Spousta lidí nechce a bojí se hledat slova, protože se obává, že se dopustí hereze, že to patří jen učeným a teologům.

Na prvním místě bychom si ale měli položit otázku, co vykoupení znamená pro mě, nikoli jak to budu někomu vyprávět. Své studenty jsem jednou požádala, aby řekli sami sobě: „Jsem milované Boží dítě.“ Ukázalo se, že o tom dokážou kázat, ale domyslet, co znamená, že jsem člověk, kterého Bůh miluje, a co to vůbec říkám, uměl málokdo. Řekneme si, že křtem jsme vykoupeni z dědičného hříchu, což je sice hezké, ale i když je někdo pokřtěný jako dospělý, zjistí, že vzápětí sklouzne do navyklých kolejí. Musí si položit otázku, v čem je ona novost života. Člověk se nestává a není andělem, jen musí vědět, že patří k Bohu, že pro něj má zvláštní cenu.