Velikonoce v římském Koloseu
Vydání: 2004/15 Velikonoce, 3.9.2004, Autor: Zdeněk Jančařík
SYMBOL VĚČNÉHO MĚSTA OD VZNIKU AŽ PO SOUČASNOSTKaždý pátek během postní doby se v římském Koloseu koná křížová cesta pod vedením bratří františkánů. Jejím završením je pašijová pobožnost Via crucis, vedená papežem Janem Pavlem II. na Velký pátek. Také letos se věřící z Věčného města i poutníci z celého světa vydávají spolu s římským biskupem po stopách umučení našeho Pána.
Už ve starověku byla stavba obdivována jako div světa a dodnes je neodmyslitelnou římskou dominantou. Kromě Panteonu, Trajánova a Hadriánova sloupu a Andělského hradu je právě Koloseum nejhmatatelnějším pomníkem moci dávných císařů. O jeho symbolické hodnotě pro starověk a středověk svědčí verše Bedy Ctihodného: Dokud Koloseum bude stát, bude stát i Řím. Jakmile Koloseum padne, padne i Řím. A padne-li Řím, padne i svět.Proč se však velkopáteční pašijová liturgie koná právě v Koloseu? Za císaře Tita v roce 80 byla stavba slavnostně otevřena stodenními hrami. Při nich bylo zabito 5000 šelem, 1000 gladiátorů a velmi pravděpodobně zahynulo na půdě Kolosea mučednickou smrtí mnoho prvních křesťanů. Podle římských martyrologií se traduje, že v Koloseu přišel o život také poustevník Telemachos, který má být poslední obětí pohanských her v cirku za vlády císaře Honoria (395-423). Telemachos prý skočil do arény mezi gladiátory a se vztaženýma rukama zvolal směrem k císaři: "Ustaň v tom vraždění!" Gladiátoři se na něho vrhli a zabili ho. Císař po této scéně zakázal další hry.
LOM NA STAVĚNÍ PALÁCŮ
Římští křesťané starověku a středověku měli k tomuto místu vztah velmi nepietní. Používali Kolosea jako lomu pro materiál na stavbu paláců a kostelů a z mramorového zdobení pálili vápno. Snad nejznámějším případem barbarského rabování antické stavby je povolení, které dostal kardinál Farnese od svého strýce, papeže Pavla III. (1534-1549), aby si z Kolosea vzal tolik kamení, kolik se mu zlíbí. Kardinál povolal armádu 4000 mužů a během dvanácti hodin si odvezl asi největší množství balvanů v historii slavné stavby. Až papež Pius V. (1566-1572) prohlásil Koloseum za místo, "jehož povrch je prosáknut krví mučedníků". Ovšem teprve od poloviny 17. století se Koloseum stává posvátným místem pro většinu Římanů. Klement X. uzavřel roku 1675 celý objekt a prohlásil ho za posvátné místo, na němž je možné získat plnomocné odpustky. Benedikt XIV. (1740-1758) nechal v amfiteátru postavit dvanáct zastavení křížové cesty. A jako živý doklad nové úcty Římanů k tomuto místu může posloužit zbožný žebravý mnich sv. Benedikt Josef Labre (1748-1783), který prožil mnoho let svého poutnického života uvnitř Kolosea na modlitbách.
VIDĚT A DOTÝKAT SE
Budiž řečeno, že křížová cesta a pašijové hry jsou typicky italské projevy zbožnosti. Ital potřebuje nejen slyšet, poslouchat a rozumět, ale především vidět, moci se dotknout. Proto se o Svatém týdnu po celé Itálii každoročně rozbíhá řetězec pašijových her a pobožností, které mají někdy velmi dramatický charakter a občas jsou tak věrohodné, že skoro každoročně končí tragicky (Jidáš se někdy opravdu oběsí nebo Kristus opravdu zemře na kříži).
Pokud tedy nebudete o letošních Velikonocích v Římě, můžete alespoň duchovním zrakem projít s papežem amfiteátrem Kolosea po křížové cestě, která je skropená krví prvních křesťanů.
Oplakávání Krista, výřez z mozaiky v chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě
Sdílet článek na:
