Vydání: 2004/28 Cyrilometodějské dvojčíslo, 1.9.2004, Autor: Kateřina Nešlehová

Sounáležitost s církví ve velkém společenství modlitby
Desítky tisíc návštěvníků každoročně míří začátkem července na Velehrad, aby se zúčastnily Dnů lidí dobré vůle, které vyvrcholí tradiční Národní poutí v pondělí 5. července, v den svátku věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Pouti bude předcházet pestrý program. Například se na něm budou prezentovat prorodinné aktivity, jsou přichystány zábavné a tvořivé hry pro rodiče s dětmi, nebude chybět program pro vozíčkáře, představí se církevní hnutí a komunity z celého Česka atd. V předvečer Národní pouti se bude konat již popáté Koncert lidí dobré vůle, moderovaný převorem břevnovského kláštera P. Prokopem Siostrzonkem OSB, na němž vystoupí řada známých umělců - Miro Žbirka, Lenka Filipová, Petr Spálený, Peter Dvorský, tradičně Jiří Pavlica s Hradišťanem... Právě v souvislosti s velehradskou akcí jsme oslovili primase moravského, olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, s nímž jsme hovořili o minulosti i současnosti této církevní slavnosti.

ROZHOVOR S ARCIBISKUPEM JANEM GRAUBNEREM

Nejvýznamnější církevní a společenskou událostí roku jsou tradiční Cyrilometodějské slavnosti. Vzpomenete si, kdy jste se jich zúčastnil poprvé?
Na velehradskou pouť jsem chodil s tátou od dětství. Nejvíce mi utkvěla pouť z roku 1963. Myslím, že se tehdy mluvilo o více než sto tisících poutníků. Hodně jich bylo ze Slovenska. Mše svatá nesměla být venku. V bazilice byla jedna mše za druhou a lidé se pomalu celé dopoledne protlačovali kostelem. Už příchod od vlaku byl velkolepý. Široká polní cesta ze Starého Města až na Velehrad byla plná lidí tvořících nekonečné procesí.

Co vás tehdy nejvíce oslovilo?
Množství lidí sjednocených v modlitbě. Každý z nás potřebuje osobní modlitbu v tichu srdce, ale velké společenství modlitby má také význam pro náš duchovní růst, sounáležitost s církví, kterou spoluvytvářím, za niž nesu spoluodpovědnost, ale která mě taky nese.

Zúčastnil jste se také slavné pouti v roce 1985?
Ne. Tehdejší pouti bývaly v neděli a já jako kněz působil většinou ve farnostech, kde mě neměl kdo zastoupit. I když jsem rád jezdil na pouti, farnost měla v neděli přednost.

Můžete srovnat atmosféru v předlistopadovém období s tou dnešní?
Politické omezování třeba ve formě dopravních problémů či špiclování spousty estébáků, nebo dokonce politické projevy po bohoslužbě, které chtěly z pouti dělat mírovou slavnost, nebyly příjemné. Pro poutníky to byla příležitost k odvážnému svědectví víry, k statečnosti, ale i cvičení lásky k nepřátelům. Mnozí tím vnitřně opravdu rostli.

Dnešní pouť charakterizuje svoboda. Pro mne je však příležitostí ukázat, že se umíme nejen sjednotit proti někomu v situaci ohrožení, ale také pro něco v situaci svobody. To je důležité a myslím, že tady se máme ještě hodně co učit.

Součástí novodobé tradice Cyrilometodějských slavností jsou Koncerty lidí dobré vůle. Proč vznikly a jaké jsou na ně ohlasy?
Státní svátek věrozvěstů Cyrila a Metoděje by měl být záležitostí nejen věřících katolíků, kteří přijdou na pouť ke cti světců, ale všech občanů. Vždyť právě díky těmto bratřím jsme byli na začátku našich národních dějin zařazeni mezi kulturní národy Evropy. Státní svátek v tomto případě jistě nemá být jen projevem uznání a vděčnosti historickým osobnostem, ale i připomenutím kořenů, z nichž roste naše kultura a národní identita potřebná právě dnes, kdy se znovu sbližujeme s evropskými národy, ale současně taky prožíváme národní krizi a vymíráme.

Proto vznikly velehradské koncerty jako nabídka k setkání s Velehradem pro širší publikum. I když mám představu dalšího rozvoje Velehradských slavností, myslím, že velká účast lidí i zájem společenských špiček a médií ukazují, že dnes žádný státní svátek u nás nemá větší oslavu. Pozitivní je i zájem lidí a institucí spolupracovat na těchto slavnostech.

Podle jakých kritérií vybíráte interprety na tyto koncerty?
Výběr dělají jiní, ale k zásadám výběru patří umělecká kvalita, pestrost žánrů, aby tam co nejvíce lidí našlo něco svého, a taky morální přijatelnost. I když při Koncertu lidí dobré vůle nejde o to, jestli jsou věřící, přece by se měli všichni cítit na posvátném Velehradě nějak doma.

Připravili jste pro letošní účastníky slavnosti nějaké novinky?
Letošní předvečer pouti s koncertem připadá na neděli, a proto je možné pozvat hosty i na celý den. Po dopoledních bohoslužbách se od dvanácti hodin otevírají nejrůznější programy, v nichž se představí mnohé neziskové organice z oblasti charitativní, vzdělávací, ochrany přírody, péče o rodinu, ale taky křesťanského filmu nebo hudby. K besedě o rodině, která je letos díky výročí Mezinárodního roku rodiny ve středu naší pozornosti, se sejdou i vysocí veřejní činitelé bez ohledu na politické strany. Tradiční setkání mají vozíčkáři. Zvláštní program mají církevní hnutí, která nabízejí návštěvníkům možnost rozhovorů a večer po koncertě společnou adoraci s dalšími doprovodnými nabídkami. V minulém roce se na ně obraceli lidé s otázkami: „Mohli byste se se mnou pomodlit? Já to neumím,“ nebo: „Mohli byste mi pomoci s přípravou na zpověď?“

Na co se vy osobně nejvíce těšíte?
Nejvíce mě těší, že celou akcí můžeme přispět k oslavě Boží a našich věrozvěstů, k budování pravdivější představy o církvi u řady lidí, a snad i některým umožnit sekání s Bohem. Mám radost z toho, že stále více lidí chce být při tom.

Posvátný Velehrad každoročně přivítá začátkem července desetitisíce poutníků