V čem budeme moudřejší?

Vydání: 2021/23 Rozvolněná Noc kostelů, 1.6.2021

Máme za sebou zvláštní období. Jako by se celý svět zastavil, jen nemocnice pracovaly naplno. Jako by nám Pán Bůh řekl, že takto to už dál nejde. A bez dalšího vysvětlování nás překvapené a zaražené nechal přemýšlet.


„Rád bych, aby všichni věřící, jako skupina nedávných biřmovanců, cítili touhu po církevním společenství lásky. A byli ochotni překonávat různé překážky včetně těch vnitřních, k nimž patří i pocit strachu – a znovu přišli do kostela,“ říká arcibiskup Jan Graubner. Snímek Pavel Langer / Člověk a Víra


Po prvním šoku jsme se probudili. Začali jsme využívat moderní sdělovací prostředky k přenosu bohoslužeb a k různým katechezím. Někteří dělali přes internet třeba i besedy s farníky.

S vděčností myslím na kněze, kteří respektovali nařízená omezení, ale nezastavili se, byli vynalézaví. Udělovali svátosti a dělali potřebné přípravy, měli otevřené kostely a zvali lidi k adoracím v malých skupinách, pokračovali v přípravách biřmovanců a prvokomunikantů třeba v rámci mše svaté pro omezený počet, k níž připojili další program. Děkuji těm duchovním správcům, kteří i přes nutné používání nepříjemných ochranných prostředků nezanedbávali naše nemocné a opuštěné. Díky také těm, kteří v době zakázaného společného zpěvu nezrušili při mši svaté hudbu a zpěv, ale zapojili sólové zpěváky i mladé sólové hudebníky.

Rozvinuly se nové tipy katechetické služby, jako třeba Vlčí doupě P. Romana Vlka a různé hry s duchovní náplní v terénu. Některé rodiny objevily přínos společné modlitby a domácí bohoslužby. Také charitní služba v mimořádné zátěži výborně obstála. Skvělým znamením bylo dobrovolnické zapojení mladých lidí do nákupů starým a nemocným. Našli se kněží, bohoslovci i řeholníci a řeholnice, kteří se nabídli k práci na covidových odděleních nemocnic. A to připomínám jen některé skutečnosti, které ukazují, že dovedeme být citliví a pružně reagovat na změněné okolnosti.

Chybělo živé společenství

Jedna biřmovankyně mi napsala, že jejich příprava byla velmi netradiční: „Když přišel zákaz shromažďování, začali bratři dominikáni vymýšlet nové formy. Setkávali jsme se na on-line přípravách, pořádali pro nás mše s katechezí, posílali odkazy na audiokatecheze, nabízeli prostor pro samostudium i osobní rozhovory. Příprava na biřmování pro mě byla světlem a jistotou v nelehké době.“ Jiní z této party mi však psali, že jim velmi chybělo společenství.

Zvláště mladý člověk společenství potřebuje, aby se mohl zdravě rozvinout. Bez něj by zůstal osamocený a možná bezohledný, bez darování se by zůstal sobcem, bez naslouchání, vstřícnosti a nezištné služby by neobjevil radost z druhého, nezvládl by přechod od já ke společnému my, nedozrál by v harmonického člověka.

V církvi jde však o víc. Kristus nezaložil jednotlivé křesťany, ale společenství církve. Kristus slíbil, že bude uprostřed těch, kteří se shromáždí v jeho jménu. Věříme, že církev je Kristovo tajemné tělo a on je naše hlava. Živé společenství církve je viditelným znamením neviditelného Krista pro svět. Od tohoto poslání se dispens nedává. Naše účast na bohoslužbě je nutná nejen kvůli službě Bohu a kvůli našemu duchovnímu užitku, ale i kvůli světu. Kdybychom nebyli dostatečně viditelným znamením Krista, mohli bychom nést odpovědnost za jejich nevěru.

Rád bych, aby všichni věřící, jako ta skupina biřmovanců, cítili touhu po církevním společenství lásky. A byli ochotni překonávat různé překážky včetně těch vnitřních, k nimž patří i pocit strachu – a znovu přišli do kostela. Modlitba doma je důležitá, mše svatá na obrazovce je velká pomoc v době nouze, ale nic nenahradí osobní účast na mši svaté ve společenství kostela. Pro svatební hosty by v době velké nouze bylo jistě milé, kdyby se mohli podívat aspoň na obrazovce na svatbu svých přátel či příbuzných. Ale za normálních okolností žádná kamera nemůže nahradit účast na společné hostině.

Nastal čas návratu

Ano, už nastal čas se vrátit do kostela. A nejen to. V kostele také zjistíme, že se tam objevili noví lidé, kteří se díky bolestným zkušenostem dovedli zamyslet nad svým životem a rozhodli se vrátit k náboženskému životu. Ty je třeba do společenství citlivě přijmout. Zjistíme však také, že nám tam někdo chybí. Někteří zemřeli a my se s nimi ani nemohli rozloučit. Pamatujme na ně v modlitbě a bylo by správným projevem naší lásky, kdybychom zašli i na jejich hroby se za ně pomodlit. Někteří onemocněli a pro stáří se už do kostela nevrátí. Nezapomeňme na ně. Patří stále do naší duchovní rodiny. Jiní si prostě odvykli a spokojí se s bohoslužbou v televizi. To by nás nemělo nechat klidnými. Vzpomínáte na Ježíšovo podobenství o dobrém pastýři, který nechá devětadevadesát ovcí na pastvě a jde hledat tu jednu ztracenou? Nedá si pokoje, dokud ji nepřinese v náručí mezi ty ostatní. Nemáme právě nyní – jak kněží, tak farníci – mimořádnou příležitost k napodobení Ježíšova příkladu a uskutečňování těchto slov Písma?

Každá minuta je vzácnou příležitostí

Já jsem si v kritickém bodu této nemoci uvědomil, co všechno tváří v tvář smrti ztrácí cenu a jak nenahraditelným pokladem je Boží milosrdenství. Ze světa si neodneseme nic. Rakev nemá kapsy. Přesto si můžeme odstěhovat na věčnost celý poklad, když poslechneme Ježíšovu radu: „Shromažďujte si poklady v nebi.“ Z toho pohledu je každá minuta vzácnou příležitostí. Arcibiskup Stojan říkával: „Mám, co jsem dal druhým z lásky k Bohu.“ Nedejme se zahanbit obětavostí a nasazením zdravotníků. Spása duší je víc než tělesné zdraví, víc než pozemský život. A nezapomeňme, co jsme Bohu slibovali, když nám bylo zle a prosili jsme o pomoc. On pomohl. A co dnes já?

JAN GRAUBNER, olomoucký arcibiskup





 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 25 15. – 21. června 2021

Modlitba na místě popravy

Nad sedmadvaceti kříži v dlažbě Staroměstského náměstí v Praze se v pondělí 21. června v 18 hodin sejdou společně věřící církví spojených v Ekumenické radě církví,…

celý článek


Svěcení a primice novokněží

Přinášíme tradiční tablo novokněží s termíny svěcení a primičních mší svatých

celý článek


Libuše Šafránková se vrací domů

Jako na půvabnou Popelku, laskavou filmovou maminku, šarmantní dámu i hluboce věřící ženu budeme vzpomínat na herečku Libuši Šafránkovou. Zemřela 9. června v 68 letech.

celý článek


Poprava pánů – symbol i výstraha

Čím nás staroměstské krveprolití z 21. června 1621 tak děsí i fascinuje ještě po čtyřech staletích? Ptáme se historika MICHALA STEHLÍKA – mj. spoluautora aktuální…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay