Téma: "Číst Písmo jako pít vodu z pramene", říká S. Pacner
Vydání: 2006/12 Jaká jsou naše setkání s Biblí?, 20.3.2006, Autor: Kateřina Regendová
Proč bychom měli stále znovu a znovu otvírat Bibli
Je pro
život křesťana důležité číst Písmo? Proč - co četbou získáváme? Není zbytečné
pročítat je stále dokola? Otázky týkající se vztahu k Bibli jsme položili
biblistovi P. Stanislavu Pacnerovi.
Proč máme Písmo
číst?
Boha poznáváme buď ze zkušenosti své anebo druhých, kteří nám mohou říct, jaký je, a jaký není, jak jedná, a jak nejedná, co od něj mohu čekat, a co ne, jestli se na něj mohu, nebo nemohu spolehnout a podobně. A tato veliká zkušenost těch, kteří Bohu uvěřili už mnohé generace před námi (včetně prvních křesťanů), se nachází právě v Bibli. Je to tedy pramen, ze kterého může člověk čerpat pro svůj život a prostřednictvím něhož poznává Boha.
Když člověk koupí knihu, většinou si ji jednou přečte, a už se k ní nevrací, protože ví, o čem je. Proč by se Bible měla číst stále znovu? Můžu v ní při opakovaném čtení najít něco nového?
Když někomu říkám „Mám tě rád“, pak tato tři slova mohu zopakovat za týden, za rok, za dva nebo za pět, a ačkoliv se jedná o pořád stejnou větu (kterou už druhý člověk mnohokrát slyšel), rád ji uslyší znovu. Slova „Mám tě rád“ mají stále nový obsah. A s Biblí je to podobné. Navíc mnoho věcí zapomínáme, mnoho věcí nám nedochází nebo jsme je ještě neprožili. Kromě toho je třeba rozlišovat mezi situací, kdy jsme v pohodě, a mezi situací, kdy prožíváme těžké chvíle, ve kterých slova ujištění, odpuštění a lásky potřebujeme slyšet stále znovu.
Jestliže věříme, že Písmo je Božím slovem, pak Bibli čteme především proto, že se skrze ni setkáváme s Bohem. Vždy v ní při dalším čtení můžeme objevit nové podněty. Slovo, které předtím neoslovilo, najednou zasáhne víc nebo jinak. Je to i tím, že se vyvíjí vztah, který právě k Bohu i k Bibli prožíváme – může být silnější, nebo slabší, než byl předtím.
Bible je – podobně jako ostatní knihy - tvořena slovy, větami, stránkami... V čem je výjimečná?
Na jedné straně je to kniha jako každá jiná, protože k vyjádření zkušeností s Bohem používá lidská slova. Na druhou stranu jsem přesvědčený o tom, že je to kniha odlišná, protože jde právě o slovo Boha, který promluvil do našich lidských dějin. Člověk, který Písmo čte a modlí se nad ním, rychle zjistí, že jde o slovo nadčasové, trvalé a naplňující život. Naopak ten, kdo Písmo neotvírá a nečte, odmítá z tohoto živého pramene čerpat. Jistě, mnohé generace před námi Písmo pořádně neznaly nebo nečetly, a přesto nelze říci, že by nebyly dobrými křesťany. Četba Bible tedy není něco, bez čeho by člověk nemohl v žádném případě existovat. Proto také nelze říci, že kdo nečte Písmo, je špatným křesťanem. Spíše se ochuzuje o něco podstatného a důležitého.
Může, měl by, nebo se musí dnešní věřící Písmu věnovat?
Nikdy nic nemusí, protože ve vztahu k Bohu má vždycky svobodu. Spíš bych řekl, že Písmo je mu nabídnuto, aby se skrze ně setkával s Bohem.
Jak nejlépe číst Písmo? Brát jednu kapitolu po druhé?
Může to znamenat i tohle, protože v kostelích při liturgii čteme vždy jenom určité úryvky (někdy bohužel vytrhané ze souvislostí a různě poskládané). Domnívám se, že je důležité vzít nějakou biblickou knihu a číst ji v celku - pomáhá to chápat souvislosti. Samozřejmě je ale také možné číst tam, kde zrovna Bibli „náhodně“ otevřu. Především je však důležité, aby se text dotýkal mého života, tedy abych v něm nacházel inspiraci a modlil se nad ním. Proto je třeba číst Písmo s otevřeným srdcem.
Jak často bych jako křesťanka měla Písmo otevírat?
Písmo nečtu proto, abych neměl hřích, nýbrž proto, aby rostl můj vztah k Bohu - abych Boha mohl vnímat. Je to podobné jako ve vztahu s blízkým člověkem: aby náš vztah rostl a byl pevný, je třeba komunikovat, ať už se mi chce, nebo nechce - ve chvílích bolesti i radosti. Ono se nedá říct si, že to musí být třikrát, nebo desetkrát denně, či jednou za týden. Jistě: pokud Písmo neotevřu půl roku, potom pro mě těžko bude zdrojem vztahu k Bohu nebo zdrojem života.
Stačí pročítat Nový zákon, nebo je potřeba znát i knihy Starého zákona?
Celý Nový zákon je „prošpikován“ citacemi ze Starého zákona - bez poznání jeho textů člověk jen těžko Nový zákon pochopí, něco základního bude chybět. Například je užitečné vědět, že Ježíš byl Žid, čili vycházel z celé zkušenosti starozákonního Izraele. Pokud člověk nezná podstatu židovských Velikonoc (vyvedení z otroctví, odchod z Egypta, přechod přes Rudé moře, velikonočního beránka a podobně), potom jen těžko pochopí, proč Ježíš o sobě mluví jako o Beránkovi.
Starý i Nový zákon jsou vzájemně provázány. Tak jako Starý zákon jaksi
přirozeně čteme v optice Nového, tak Nový zákon je dobré číst se znalostmi
Starého zákona.
