26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Svatý otec se za inkvizici omluvil

31. 5. 2005

|
Tisk
|

Již v roce 1994 připomněl papež Jan Pavel II. v apoštolském listu o přípravě na Jubilejní rok 2000 „Tertio millenio adveniente“ nutnost podívat se na církevní dějiny prostřednictvím principů evangelia. Mimo jiné v něm napsal „(Církev) nemůže překročit práh tisíciletí, aniž by zároveň nevybízela své členy, aby se v pokání očistili ode všech omylů, nevěrností, nedůsledností a zpozdilostí.'

Vydání: 2005/23 Inkvizice, 31.5.2005, Autor: Jaroslav Šebek

Před pěti lety, na první postní neděli, přednesl Jan Pavel II. ve svatopetrské bazilice poselství, které zůstává jedním z vrcholů jeho pontifikátu. Z pozice hlavy katolické církve v něm požádal o omluvu za všechny chyby, kterých se křesťané a katolíci během staletí svých dějin dopustili. Tato prosba za odpuštění nebyla první v historii. Papež Hadrián VI. již v roce 1522 přiznal spoluvinu papežství na vzniku reformace. Pavel VI. zase při dohodě s ortodoxním patriarchou Athenagorem vzájemně sňali v roce 1965 klatbu z doby počátku rozkolu východní a západní církve. Pro mimořádnou otevřenost Jana Pavla II. v souvislosti s kritickou reflexí církevní historie se však jen těžko hledá srovnání.

ODMÍTNUTÍ INKVIZIČNÍ PRAXE

Ve výčtu vin byly zahrnuty například hříchy v oblasti útoků na svobodu náboženského přesvědčení, dodržování lidských práv a důstojnosti člověka nebo rozněcování protižidovské nenávisti. Jan Pavel II. zde zmínil také netoleranci a násilí vůči lidem jiného přesvědčení. Do této kategorie spadaly také nehumánní praktiky inkvizičních soudů, které byly rozhodně odmítnuty již během konference svolané papežem k tomuto tématu v říjnu 1998. Její účastníci je tehdy označili za perverzní pokřivení křesťanského poselství, jenž je ve své autentické podobě nenásilné. Právě falešný výklad Kristovy zvěsti nepřímo zapříčinil i současnou náboženskou lhostejnost a morální relativismus. Pro instituci s dvoutisíciletou historií je těžké provádět korekci obrazu své vlastní minulosti. Bývalý papež si přitom byl vědom toho, že právě taková revize je nutná k tomu, aby církev z tohoto procesu vyvodila i poučení do budoucnosti a dokázala oslovit i člověka 21. století.

Ne u všech se tehdy setkala tato iniciativa s porozuměním a část sekulárních kruhů poukazovala na to, že papežovo gesto bylo nedostatečné a přišlo pozdě. K tomu je třeba dodat, že jenom málo světových státníků dokázalo přiznat zodpovědnost vlád a příslušníků svých národů za nelidskosti, jichž jsme byli svědky třeba jen v posledním století. Jan Pavel II. současně vedle žádosti o odpuštění velkoryse odpustil těm, kteří se v dějinách podíleli na pronásledování církví.

Domnívám se, že jeho výzva má však i hlubší duchovní smysl, jež se nedotýká jen velkých historických mezníků. Nejspíš velká většina z nás zažila zraňující pocit z počínání druhých. Stejně tak jsme bezpochyby i my sami podobně jednali s lidmi ze svého okolí. Jedině neustálé odpouštění tak může přinést pravý pokoj a zabránit tomu, abychom se ocitali v bludném kruhu trvajícího pocitu ukřivděnosti. Slova smíření nedávno zesnulého papeže jsou tedy velkou výzvu pro nás všechny. 

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou