Sto let od skonu přímluvce za mír
Vydání: 2022/14 Papež svěřil svět pod ochranu Marie, 29.3.2022, Autor: Jiří Macháně
První dubnový den uplyne 100 let od smrti posledního císaře a krále Rakousko-uherské monarchie, kterého papež Jan Pavel II. prohlásil blahoslaveným. Karel I. Habsburský uzavřel svůj životní příběh ve vyhnanství. Na Madeiře.
Karel I. Habsburský a jeho žena Zita Bourbonsko-Parmská. Snímek archiv Milana Nováka
Zemřel na oboustranný zápal plic. Předcházelo tomu krátké období jeho vlády v Rakousku-Uhersku, které patřilo k mocnostem, jež rozpoutaly první světovou válku. Krvavý konflikt Karel (1887–1922) zdědil a nechtěl, jak to dokládají historické prameny. O jeho ukončení se téměř dva roky od nástupu na trůn snažil.
Neúspěšný vladař
Karel nepřevzal vladařský styl svého strýce, císaře Františka Josefa I., který vše řídil sám ze své pracovny vídeňského Hofburgu. Naproti tomu Karel pravidelně předsedal zasedáním Rady ministrů, tedy kolektivní vlády. Poměrně nezvykle se také o všech důležitých rozhodnutích radil se svou manželkou Zitou. Svou rodinu podle svědectví nade vše miloval.
Karlova sociálně-politická opatření z roku 1917 jako Zákon na ochranu nájemníků, vytvoření Ministerstva sociální péče či Ministerstva národního zdraví existují prakticky dodnes. Pokoušel se také o přechod Rakousko-Uherska k federativnímu státu. Monarchii se snažil zachránit i ústupky požadavkům jednotlivých národů po autonomii. Kvůli odporu maďarských a německo-rakouských nacionalistů ale neuspěl. Celistvost své země Karel neudržel a byl z ní nakonec vypovězen. Zprvu do Švýcar, později až na ostrov Madeira, kde se jeho životní příběh v pouhých 35 letech uzavřel.
Jeho politické neúspěchy i životní osud jako by předpovídal papež Pius X., který během audience mladému Karlovi řekl: „Žehnám arcivévodovi, který bude příštím císařem a jenž pomůže vést své země a jejich národy k vysoké cti a mnohému požehnání – toto požehnání se však úplně projeví až po jeho smrti.“
Od Karlova skonu se také lidé scházejí – a to k modlitbám za mír mezi národy. Tento úkol na sebe vzalo společenství Modlitební liga bl. Karla. „Patří k nebeským přímluvcům i za ukončení nynější války v Evropě a rychlé nastolení míru. Je jedním z hlavních. Celá střední Evropa by se k němu měla obracet. Bez míru mezi národy nebude život,“ zdůrazňuje jeden z jeho životopisců a člen tohoto modlitebního společenství Milan Novák.
Opakovaná bezmoc
Když jej 3. října 2004 Jan Pavel II. blahořečil, zdůraznil: „Doufám, že císař Karel bude sloužit jako příklad, zvláště pro ty, kteří dnes v Evropě nesou politickou odpovědnost.“ Prosebné a přímluvné modlitby ligy proto patří i politikům. „Myslím, že nikdo z nás, kdo Karlovým odkazem žijeme, jsme si ještě před měsícem v plnosti nepřipouštěli, jak aktuální jeho svědectví a snahy o mír mohou dnes být. Že budeme znovu prožívat to, co on – bezmoc tváří v tvář válce,“ říká Milan Novák. Připomíná také, že část dnešní Ukrajiny (část Haliče a Bukoviny) za Karlovy vlády patřila k zemi, kterou spravoval. Pro Karla to tedy byla země, kterou znal. Například v roce 1912 s dragouny, jimž velel, jel z Brandýsa nad Labem 1100 kilometrů až do Kolomnyje nedaleko Lvova, na hranice monarchie a Ruska.
JIŘÍ MACHÁNĚ
Sdílet článek na:
