Stavět mosty důvěry
Vydání: 2018/23 Děti žehnaly svému knězi, 5.6.2018, Autor: Martin T. Zikmund
Vztahy jsou jako květiny. O každý živý vztah, který s druhými udržujeme, je nutno pečovat. U vztahu k našim sousedům to platí dvojnásob – zejména tam, kde je nutno navíc překonávat nános předsudků a bolestné minulosti. Stojí to za to.
Návštěva emeritního biskupa Františka Radkovského s nově jmenovaným nástupcem Tomášem Holubem u souseda Rudolfa Vorderholzera v Řezně v dubnu 2016. Svíci zdobí znaky obou partnerských diecézí. Snímek Jiří Strašek/Člověk a Víra
Nedávno jsem se neplánovaně setkal se skupinkou křesťanů, kteří mi vyprávěli, jak před pár lety objížděli všechny přechody České republiky (dokonce i letiště) a svými modlitbami na těchto místech „zapečeťovali“ hranice. Modlili se, aby k nám nepřišlo odněkud z ciziny nějaké zlo.
Není mým úmyslem podceňovat nebezpečí, která se nacházejí za našimi hranicemi, ale je otázka, zda to není záležitost spíše bezpečnostních složek než samotných křesťanů. V Novém zákoně naopak čteme, jak apoštolové překračují hranice, jak prolamují svou židovskou skořápku, aby dobrou zprávu evangelia mohli sdílet s co největším množstvím lidí. Prvotní křesťané se zkrátka tolik nebáli, že se od druhých nakazí, spíše rezonovali s vyznáním apoštola Pavla „cítím se dlužníkem Řeků i barbarů“ (Řím 1,14).
Rány minulosti se hojí
Tentokrát se na tematické dvoustraně zaměřujeme na vztahy mezi Čechy a Němci (hlavně Bavory), vztahy bohaté společnou minulostí a svorným soužitím už od dob raného středověku, ale také bolestným odcizením v době růstu nacionalismu, nepřátelství, války, odsunu, železné opony i následného nepodloženého strachu z německých restitučních nároků.
Dnes se rány minulosti hojí, a to díky mnoha lidem dobré vůle, křesťanům i nekřesťanům z obou stran hranice, kteří budují mosty důvěry ke svým sousedům, v mnohém – jak se ukazuje – až překvapivě blízkým. V našem tématu to dokumentujeme na příkladu města Chodova, které bylo po staletí takřka výlučně německé a jehož dnešní obyvatelé čím dál víc tuto minulost přijímají za svou.
Zbořená zeď
Za pomyslného patrona česko-německých vztahů lze přitom považovat sv. Jana Nepomuckého coby zemského patrona Čech i Bavorska. Někdejší rohrský opat Johannes Zeschick OSB ve své knížce „Budujte mosty smíření“ cituje světcova současníka, který o něm napsal, že byl jako kněz oblíben stejně u Čechů i u Němců. Coby patron mostů podle Zeschicka není jen ochráncem nosných konstrukcí, ale i duchovních svazků mezi lidmi a národy. Iniciativ v tomto směru působí celá řada. Konkrétně se patří připomenout aspoň Česko-německý fond budoucnosti, který přispívá k opravám památek, pořádá diskusní fóra, vydává publikace, podporuje partnerství obcí, výměny škol atd. A právě nyní slaví 20 let své existence.
Křesťané mají ostatně překonávání hranic v popisu práce. Vždyť o Kristu je psáno: „V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár...“ (Ef 2,14).
MARTIN T. ZIKMUND
Sdílet článek na:
