Vydání: 2021/30 Malé farnosti, které v létě ožijí, 20.7.2021, Autor: Renata Lorencová

 
 
„Duch Svatý ještě dnes podněcuje v seniorech moudré myšlenky a slova: jejich hlas je cenný, neboť chválí Boha a uchovává kořeny národů. Připomínají nám, že stáří je darem a prarodiče jsou spojujícím článkem mezi různými generacemi, aby mladým lidem předávali zkušenosti života i víry. Proto jsem se rozhodl ustanovit Světový den prarodičů a seniorů, který se v celé církvi bude konat každou čtvrtou neděli v červenci, v blízkosti liturgické památky sv. Jáchyma a Anny, Ježíšových prarodičů,“ sdělil papež v poselství k tomuto novému významnému dni.
Na to, jak důležití jsou v rodinách prarodiče, babičky a dědečkové, vzpomíná Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu: „Sama jsem více než polovinu dětství vyrůstala u prarodičů, proto jsou mi tyto vzory mnohem bližší než rodičovské a cítím se jako babička jistěji.“
Babičkovská etapa života podle ní přináší mnoho otázek i obav. „Když na mě dolehnou, vrací se mi zážitek z loňské konference ve Vatikánu právě o stáří. Mluvilo se tam o něm jako o ‚bohatství mnoha let života‘,“ říká Oujezdská, kterou překvapilo, že tam staří lidé nebyli nahlíženi jako objekt péče, ale právě naopak.
Papež František považuje prarodiče za svědky víry pro svá vnoučata. Nejde přitom o vzpomínky na věci minulé, ale o svědectví žité víry v současných podmínkách. „Neumím si představit naplnění takového nároku, pokud by starší člověk nebyl za nikoho a za nic odpovědný, byl prostě jen na odpočinku,“ zamýšlí se Oujezdská. A zmiňuje opět své zkušenosti prarodiče: „Nejzajímavější a nejhezčí zjištění v babičkovské roli mi obstarává můj manžel v roli dědečka. Jako táta býval pro dcery přítomen spíš svátečně, většinou ho vídaly, jak pracuje u počítače – a pokud odjel na služební cestu, skoro si toho nevšimly. O to víc se teď raduji ze změny a chci povzbudit maminky, které i dnes sdílí podobnou zkušenost. Děda, nejen jako myslivec, bývá s vnoučaty naprosto vědomě spolutvůrcem času a také nejlepším číslem programu, zejména pro vnuky.“
Dar pro církev i společnost
Rok rodiny přináší ještě jeden, v české společnosti zatím spíš neobvyklý prvek. Vatikánský Úřad pro laiky, rodinu a život nepovažuje rodinu za objekt péče, jako by „nic nevěděla a mělo se jí pomáhat“, ale chce, aby se naopak na veřejném a církevním životě významně podílela. Prefekt tohoto úřadu, kardinál Kevin Farell, tento záměr vyjadřuje slovy: „Rodiny mají nesmírný potenciál a jsou darem pro celou společnost a církev. Je mnoho rodin, které příkladným způsobem prožívají svoji víru a povolání.“
V době, kdy Svatý otec, stejně jako velká část křesťanů, věnuje pozornost pandemii a tomu, aby se při hledání řešení nezapomínalo na nejpotřebnější, Rok rodiny Amoris laetitia připomíná Františkovu stejnojmennou exhortaci, která má rodinám pomoci čelit výzvám současného světa a žít radostně své povolání. Papeži Františkovi přitom nejde jen o ty, kteří již v rodině žijí. Chce povzbudit mladé lidi, aby se nebáli objevovat krásu daru manželství, a pamatuje i na nejstarší generaci. Nelze ostatně nezmínit papežovo dojemné vyznání: „Uchovávám si jednu velice krásnou vzpomínku. Když jsem byl na Filipínách, lidé mě zdravili voláním ‚Lolo Kiko!‘ – ‚dědečku Františku!‘. Opravdu mě těšilo, že mě považovali za někoho tak blízkého jako dědečka.“

Získání plnomocných odpustků