Vydání: 2018/45 Sto let od konce války, 6.11.2018, Autor: Václav Štaud

Přítomno bývá kolem čtyř set mladých lidí a nejen před velkými svátky se ke zpovědnicím vinou dlouhé fronty. Samozřejmě kromě prázdnin, kdy mladé slovenské společenství, které si říká Jakubčatá, zamíří domů.
„Přál bych Slovensku, aby se tam po absolvování studia všichni natrvalo vrátili a mohli rozdávat z duševního i duchovního bohatství, které tady dokázali cílevědomě rozvinout. Současně jsem ale rád, že asi pětina Jakubčat v Brně zůstává, najdou si tu práci a založí rodiny. A jsou tu solí země, jak od nás všech žádá Pán Ježíš,“ komentuje činnost mladého společenství brněnský děkan Mons. Václav Slouk.
Dostali azyl na faře
Svatojakubský farář zařazuje zrod Jakubčat někdy před rok 2006, když byl ve zdejší farnosti kaplanem P. Marián Kalina, novokněz původem ze Slovenska. „Všiml jsem si, že v kostele roste počet mladých Slováků. Na čele národnost nikdo napsanou nemá, ale slyšeli jsme jejich řeč stále častěji právě ve zpovědnici. Pan kaplan mě požádal, zda pro ně může někdy kázat slovensky, a já jsem zase navrhl hned celou slovenskou mši. V Brně přece bývala bohoslužba pro Slováky dávnou dobrou tradicí,“ vzpomíná Mons. Slouk.
Vytvořilo se první malé společenství, kterému duchovní správce nabídl na faře azyl. „Nikdy jsem nelitoval. Zapojili se do mnoha aktivit a podílejí se už na každodenním chodu farnosti. Jsou příkladem celému městu a potěšilo mě, že se za Brno také pravidelně modlí. Z Jakubčat se postupně stalo uspořádané a dobře vedené společenství, které se sympatiemi sleduje nejen brněnský biskup Vojtěch Cikrle, ale i jednotliví členové Konference biskupů Slovenska,“ zdůrazňuje Mons. Slouk.
Biskup Pavel Konzbul zase upozorňuje, že Jakubčatá určitě nejsou jedinými Slováky, kteří dělají v brněnské diecézi čest své národnosti a víře. „Vím, že u nás pracuje mnoho slovenských katolíků a většina z nich se aktivně podílí na životě svých farností. Určitě mají duchovní potenciál je dál pozvedat,“ uvádí pomocný biskup brněnský.
150 skladeb nestačí
Večerní bohoslužbu pravidelně doprovází pěvecký sbor Jakubčat. „Nemusíš být profesionál, hledáme především zapálené lidi,“ povzbuzují nové zájemce oba mladí dirigenti, Adam Švidroň a Šimon Hraboš. Na zkoušku se sbor schází v upravených sklepních prostorách jakubské fary.
Jakmile Adam požádá o klid k modlitbě, všichni tiše povstanou. „Dej, Bože, ať je tato zkouška přínosem. Ať se něco pěkného naučíme a taky přidáme i kus radosti do našeho přátelství,“ pronáší dirigent. Když pak pozvedne ruce k prvním tónům, jsou už všichni soustředění, zpěváci i orchestr. Vidíme elektronické klávesy, několik kytar, bicí. Sbor vychází z různých zpěvníků moderní slovenské duchovní hudby, Adam Švidroň ale vítá i každou novinku, kterou si jeho svěřenci přinesou ze svých domácích farností. „Když se ta která píseň osvědčí, zařadíme ji do našeho fasciklu. Už tam máme přes 150 skladeb a každý rok přidáváme nejméně patnáct dalších,“ vypočítává dirigent.
Mezi alty je dobře slyšet výrazný hlas Jany Tuhrinové. V Brně je už šestým rokem, ale teprve po třech letech začala zpívat. „Nějak mi ta nabídka unikala, protože ani doma v Prešově jsem do sboru nechodila. Všechno má svůj čas. Mezi Jakubčaty jsem se zatím věnovala jiným zájmům,“ říká Jana Tuhrinová, která dodnes vede například misijní tým.
Lakshmi, děvčátko z Indie
Jakubčatá jsou neziskové sdružení, řádně registrované na Slovensku. V Brně si nejdříve zorganizovali nedělní čajovnu navazující na večerní mši svatou. Následovala pravidelná pondělní formační setkání s diskusemi na předem daná témata. Jako u všech akcí se začíná a končí modlitbou. Dnes už je činnost Jakubčat rozprostřená do celého týdne a aktivit je tolik, že představit kompletní program v několika větách není možné. Zájemce všechno najde na webu https://jakubcata.eu.
Činnost sdružení koordinuje a všechny aktivity zastřešuje organizační tým v čele s lídrem. V současnosti je jím Zuzana Valachová: „Například na začátku školního roku pokládáme za jeden z nejdůležitějších úkolů pomáhat příchozím. Každému nováčkovi, který Brno a svoji novou školu nezná, nabízíme přátelství a nezištný doprovod, aby se rychle chytil a mohl být od počátku úspěšným studentem,“ osvětluje Zuzana.
Nové zájemce ale Jakubčatá nemusí náročně vyhledávat, přijdou sami. Na všechny slovenské střední školy totiž sdružení poslalo letáček s nabídkou pro ty, kdo se chystají studovat v Brně. „Tohle je práce našeho propagačního týmu,“ upřesňuje Zuzana a hned představuje další týmy. „Například ten misijní pomáhá na mnoha frontách současně. Ve spolupráci s komunitou Sant’Egidio chodí třeba sytit zdejší bezdomovce. Současně se raduje z úspěchů malé Lakshmi, děvčátka z Indie, které si členové adoptovali na dálku a umožňují jí studium. Málokdo z nich by si podobný velkorysý čin mohl sám finančně dovolit. Pomocí sbírky mezi všemi Jakubčaty to ale možné je,“ usmívá se Zuzana Valachová.
Církev vede a pomáhá
Při akcích duchovního, praktického i oddechového charakteru, jako jsou výlety a sport, vznikají přátelské vztahy někdy na celý život. Mnozí členové zde našli i životní partnery a Sv. Jakub by napočítal už nejméně deset takových svateb. Společenství má i evangelizační charakter. Řadu náhodně příchozích, kteří Krista do té doby neznali nebo byli ve víře vlažní, Jakubčatá oslovila. Postupně tak přibývají nově pokřtění či biřmovaní studenti.
„Velmi se nám osvědčuje pomoc slovenských kněží. P. Marián Kalina, který je dnes farářem v Moravské Nové Vsi, mezi nás stále přijíždí, především aby nám sloužil nedělní mši svatou. Mnoho duchovních akcí se pak odehrává na jeho venkovské faře. Dalším knězem, který dlouhodobě pečuje o naše duše, je P. František Moško, farář v Kútech, blízko za hranicemi Moravy. A nerada bych zapomněla s díkem na extrémně laskavého a k pomoci vždy ochotného brněnského děkana Václava Slouka,“ zdůrazňuje Zuzana Valachová.