Sloužit lidem a využít obdarování

Vydání: 2021/6 Řeholníci si připomněli svůj den, 2.2.2021, Autor: Jiří Macháně

Role lektorů i akolytů nebyly – a nejsou ani dnes – vyhrazené kandidátům svěcení. Nepřísluší také pouze mužům. Hovořili jsme o tom s pastorálním teologem Mons. ALEŠEM OPATRNÝM.


„Snaha o zachování maskulinity v liturgické službě – tedy že vše konají jen muži – je dědictví minulosti, s nímž se budeme muset rozloučit,“ říká v rozhovoru Mons. Aleš Opatrný.Snímek Jakub Šerých / Člověk a Víra

Proč se ve věci služby laiků (mužů i žen) při liturgii mění kodex církevního práva?

Právo má stanovovat věci správné a potřebné. Právě proto, že služby lektorů a akolytů původně nebyly – a nejsou ani teď – vyhrazeny pro kandidáty svěcení, byť jsou na cestě ke svěcení povinné, není důvod, aby byly svěřovány pouze mužům. Tím spíše, že v různých zemích a v různých farnostech muži i ženy služby lektora a akolyty reálně alespoň z části vykonávají. Právní předpis tedy akceptuje a formálně upravuje, co v církvi už delší dobu existuje jako dobré a dobře sloužící a má se rozvíjet.

Co tím Svatý otec sděluje?

V přípravě a závěru synody o Amazonii papež František vysvětloval a požadoval nejen větší zapojení žen do pastorační služby v církvi, ale jasnější definování jejich služeb a úkolů. Tak se už dávno stalo v oblasti katecheze – s příslušným mandátem v církvi pracují katecheti a katechetky. Papež chce, aby se služby laiků rozšířily i v jiných úkolech v církvi, tedy tam, kde k jejich konání není třeba svěcení. V těchto případech nejde o to, aby byl někdo více zapojen podle svých představ ani abychom zvýšili počty laiků působících při liturgii, nýbrž aby se lidem posloužilo a aby se dařilo využít schopnosti a obdarování křesťanek a křesťanů. Proto například už v sedmdesátých letech byla v celé církvi zavedena možnost pověřovat laiky – muže i ženy – donášením eucharistie nemocným, což je vlastně část služby akolytů. Důvodem bylo umožnit nemocným co nejčastější přijímání eucharistie.

Při podávání svatého přijímání se v některých oblastech nesetkáváme s ženami příliš často. Brání tomu naukové důvody?

Působil jsem ve farnosti, kde spolu s knězem a jáhnem podávali v neděli eucharistii muži a ženy, manželské dvojice i svobodní. Trvá to tak už déle než dvacet pět let a není to farnost jediná. A to nemluvím o ženách pověřených k donášení svatého přijímání nemocným a nemohoucím, což je, jak jsem již řekl, část náplně služby akolyty.

Naukové důvody tady ničemu nebrání. Psychologické důvody nebo osobní animozity někdy ano. Jako u jiných věcí. Kromě toho se stále ještě můžeme setkávat s kněžími i laiky, kteří jsou přesvědčeni, že se Těla Kristova mohou dotýkat jen svěcené osoby. Pro ty potom žádný laik není ke službě eucharistii způsobilý. Takový postoj ovšem stojí na předsudku, ne na teologickém faktu.

Nabízí církev prostřednictvím pastoračních center, případně teologických škol formaci pro tyto služby u oltáře?

Jistě. Studiem teologie na všech třech našich teologických fakultách v různých stupních prošlo už mnoho lidí, zejména v kombinovaném studiu. Kurzy pro osoby pomáhající v pastoraci začaly například v pražské arcidiecézi v roce 1991. Jen za prvních deset let jimi prošlo na čtyři sta osob. Pokračovaly a pokračují v různých formách dodnes, podobně i v jiných diecézích.

Takže v přípravě sloužících osob ani v aplikaci jejich služeb nejsme na začátku. Průprava pro přednes biblických textů a pro službu u oltáře nebo u nemocných je potřebná a v našich diecézích se koná, tudíž je v čem pokračovat.

Kurzy pro lektory, které se po mnoho let konají v řadě diecézí, i péče o „školení“ ministrantek a ministrantů jsou užitečné. K tomu je třeba jim dopřávat a rozvíjet péči duchovní, aby jejich činnost byla stále plnější službou vycházející z víry, a byli tak chráněni před malomyslností, když se setkají s neporozuměním, nebo před pýchou, když se setkají s obdivem či uznáním.

Existuje pro kněze důvod, proč by měl ženy ve službě při liturgii odmítat?

Relevantní důvod k paušálnímu odmítání není, ale důvod k odmítnutí konkrétní osoby (ženy i muže) jistě být může. A mohou z toho být i rozladění. Snaha o zachování maskulinity v liturgické službě – tedy že vše konají jen muži – je dědictví minulosti, s nímž se budeme muset rozloučit. Teologický důvod ke svěření služeb pouze mužům tam, kde není třeba svěcení, nalézt nelze.

JIŘÍ MACHÁNĚ



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 49 30. listopadu – 6. prosince 2021

Za svobodu vyznání

Už počtvrté se v Česku konala připomínka pronásledovaných pro víru Červená středa. 130 míst se zapojilo, červeně byl poprvé nasvícen také Mariánský sloup nebo česká…

celý článek


Synoda už běží napříč diecézemi

Synodální proces se už rozběhl v celé řadě farností. Zjišťovali jsme napříč diecézemi, kolik skupinek se již přihlásilo.

celý článek


Setkává se s námi tam, kde jsme

Adventní čas, do něhož jsme vstoupili, je spojený nejen s očekáváním, ale i s Izaiášovým motivem cesty. „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí…

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Předplatným KT můžete udělat radost, povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay