Sexuální výchova? Podle návodu ministerstva tedy ne...
Vydání: 2010/36 Sexuální výchova, 2.9.2010, Autor: Jiří Macháně
Ministerstvo školství přišlo letos v dubnu se dvěma dokumenty, které měly za úkol vést pedagogy k tomu, jak učit sexuální výchovu na základních školách. Ta sama o sobě byla součástí vzdělávacích programů již několik let. Novinka však vzbudila vlnu nevole, ba i odmítání sexuální výchovy jako celku – a to nejen mezi křesťany. S negativním stanoviskem k prezentovanému způsobu výuky vystoupili vzápětí po zveřejnění textů čeští a moravští biskupové, své kritické postoje vyjadřovala i část odborné veřejnosti. Nakonec své „ne“ mohli říci i sami rodiče – pomohl jim v tom Výbor na obranu rodičovských práv (VORP). Uspořádal podpisovou akci a za práva rodičů na výchovu vlastních dětí se bil až u ministra školství. O tom všem již Katolický týdeník informoval. Celá problematika však i nadále vyvolává řadu otázek a názory na sexuální výchovu se různí. Přinášíme proto k tématu celou dvoustranu, kterou otevíráme rozhovorem s mluvčí VORPu ANNOU BRYCHTOVOU:
Co vlastně zahrnuje váš „protest proti státní sexuální výchově“? Přejete si, aby se sexuální výchova na školách nerealizovala vůbec?
Pokud by byla sexuální výchova etická a morálně přijatelná, nebyli bychom proti ní vůbec. Ale to snad v dnešní době, kdy existuje více názorů na sexuální chování, ani nejde zařídit. Proto by bylo dobré, kdyby se mohlo vybírat z více programů – na větších školách – a především sexuální výchova by měla být volitelná.
Proč jste s protestem začali? V čem je příručka škodlivá?
S příručkou jsme nesouhlasili především z toho důvodu, že má úplně jiný pohled na sexualitu, než mají křesťané nebo lidé, kteří s jejich přístupem sympatizují. Děti by se ve škole povinně učily věci, s nimiž jejich rodiče zásadně nesouhlasí – dětem by byl vnucován jiný postoj, než mají rodiče. Jsme demokratická společnost a totalitních praktik jsme si užili už dost. Jak jsem říkala, na sexuální chování existuje více názorů, ale příručka nabízí jen jeden. Vede děti k pornografii, vulgaritě a konzumnímu způsobu života. Na příručce a pojetí sexuální výchovy na základních školách nám vadí prosazování jedné ideologie, nemožnost si vybrat třeba mezi umělou antikoncepcí a přirozeně plánovaným rodičovstvím (pokud je o něm vůbec zmínka, tak jen s dodatkem o naprosté nespolehlivosti, což podle odborníků není pravda). Věrnost mezi partnery sice naznačená je, ale příručka k ní absolutně nevede. Prosazuje se zde autoerotika (masturbace), která vede k sobectví a neschopnosti prožít pravou lásku. Dítě je vždy problém, kterého je potřeba se při selhání antikoncepce zbavit. Stud jako základní vlastnost člověka, zvlášť v dospívání, zde neexistuje. Přitom právě stud, ne přemíra nevhodných informací, je přirozenou brzdou mládeže začít příliš brzy s pohlavním životem. Nikde zde není zmínka o manželství, krásném a život naplňujícím věrném svazku muže a ženy (nikoli muže a muže nebo ženy a ženy) na celý život, nebo o radosti z rodičovství, mateřství. Vím, že mluvím o ne vždy uskutečnitelném ideálu, ale právě děti potřebují vzor, ideu. Pokud se jim hned v dětství představí drsný a nepravdivý svět dospělých, zahodí hned na začátku sny o princi nebo princezně a pornografický průmysl, určité farmaceutické firmy, „potratáři“ a prostitutky budou mít o příští zákazníky postaráno.
K protestu se přihlásilo už více než 7 tisíc lidí. Řada z nich do poznámky připojuje i sdělení, že by proti sexuální výchově celkově nebyla, ale dle této metodické příručky jistě ano. Bude „protest“ formulován jako petice s jasným textem?
Protest je veden především proti „Doporučení k realizaci sexuální výchovy v základních školách“ a příručce pro učitele „Sexuální výchova – vybraná témata“. To je základ, který vadí všem našim signatářům. A některým vadí i sexuální výchova jako taková. Přehled důvodů protestu můžete najít na hlavní stránce našeho webu. V nejbližších dnech ovšem vypracujeme petiční archy, které jasný text budou obsahovat.
Část odborné veřejnosti z řad křesťanů hájí názor, že sexuální výchova do škol patří. Že někteří rodiče nejsou schopni v této oblasti své děti dostatečně formovat, kultivovat a vzdělat, pročež se toho posléze ujímají starší kamarádi a nevhodné časopisy či internetové obsahy. Co na takové námitky říkáte?
Kdyby se učilo podle kritizované příručky, příliš by se to nelišilo od toho, co by se děti dozvídaly od kamarádů, z internetu nebo časopisů typu Bravo. Jen by se to dělo s „požehnáním“ učitelů, tedy snad ještě autority, a tedy s vědomím, že je to v pořádku. Připadá mi zvláštní, že se z rodičů dělají k výchově dětí neschopní panáci. Nesmíte také zapomínat, že sexuální výchova v domácím prostředí není jen to, že si s dítětem sednete a budete mu povídat o tom, jak vzniká život – samozřejmě ve vhodném okamžiku, který rozpoznají právě jen rodiče, u každého dítěte je totiž jiný. Ale tato výchova začíná prakticky od narození, když dítě sleduje, jak se k sobě rodiče chovají, jak si umí odpustit, pohladit se, vnímá jejich rozdílné postavy i chování. Takto příkladem se vychovávalo vždy a nebyl v tom problém. V dnešní době je jen potřeba vysvětlovat různé věci navíc, což rodiče v mém okolí berou jako jednu ze svých normálních rodičovských povinností. Problém nastává v rozvrácených rodinách, kde by mohl pomoci s individuálním řešením školní psycholog. Ale po absolvování sexuální výchovy, jak ji chtělo ministerstvo od září prezentovat, by jistě počet rozvrácených rodin ještě stoupl.
Podařilo se vám v této věci setkat se přímo s ministrem školství. Můžete přiblížit průběh jednání?
Na začátku bezmála hodinového setkání jsme přednesli především svůj požadavek na stažení příručky „Sexuální výchova – vybraná témata“ z webu ministerstva a zavedení volitelných předmětů se sexuální tematikou, aby se rodiče sami mohli rozhodnout, kdo a jak bude v této oblasti děti vychovávat. Ujistili jsme pana ministra, že v žádném případě nechceme bránit nikomu ve vzdělávání dětí o sexuálním životě a pohlavně šiřitelných chorobách, ale požadujeme, aby měli rodiče možnost se rozhodnout mezi několika programy, nebo domácí výchovou v této oblasti. Po debatě nám pan ministr sdělil své rozhodnutí příručku z webu stáhnout a zaslat ředitelům základních škol před začátkem školního roku dopis, aby v oblasti sexuální výchovy plně respektovali přání rodičů. Trval však na tom, že škola má právo a žáci mají nárok na sexuální výchovu. A vyjádřil ochotu o věci dále jednat.
Podpisová akce pokračuje. Co je jejím cílem nyní?
Situace, která nyní nastala, není pro nás řešením. Pan ministr v dopise píše, aby učitelé dětem, jejichž rodiče si sexuální výchovu nepřejí, zařídili náhradní vyučování. Podle mě se ale moje i jiné děti takto vystavují šikaně, když jim spolužáci po opětovném příchodu do třídy budou s posměchem vykládat látku, kterou probírali. Proto bychom chtěli docílit toho, aby sexuální výchova byla začleněna pouze do jednoho vyučovacího předmětu – například do Etické výchovy nebo Výchovy k rodičovství – a byla volitelná.
