Setkání v příhodnou chvíli

Vydání: 2020/22 Poděkování papeži ze světa i od nás, 26.5.2020, Autor: Jan Paulas

„Nebýt jeho, dneska jsem úplně jinde.“ Tuto větu slyšel asi každý z nás. A možná si ji ve svém životě i několikrát řekl. Pokud tedy potkal člověka, který mu takto vstoupil do života.


Některá setkání byla jen krátká, rychle skončila, a kolikrát až zpětně vidíme, že byla v našem životě důležitá. Snímek Jakub Šerých/Člověk a Víra

A nemuselo to být nic mimořádného. Možná šlo jen o malý impulz, jednu inspiraci, moment, který až zpětně, někdy i po mnoha letech, vidíme ve svém životě jako klíčový. Mohl to být nenápadný pacient v nemocnici jako u spisovatele Aleše Palána nebo řidič kamionu jako u básníka Miloše Doležala.

V Cyrilometodějském kalendáři, který KT každoročně vydává, vychází už několik let cyklus vzpomínek Lidé, kteří mě v životě oslovili, v němž známé osobnosti vzpomínají na ty, kdo byli v jejich životě důležití či inspirující: ať už to byli učitelé, kamarádi, kněží, skautští vedoucí, disidenti atd. Byli to většinou lidé, kteří jsou široké veřejnosti neznámí. V tom je naděje, že i každý z nás může být takovým, někdy i „Božím poslem“.

Nejde totiž zpravidla o žádná náhodná setkání – zejména v duchovním životě. „Bůh si vede osobně každého člověka, který ho hledá. Tři mudrce oslovil a vedl k cíli prostřednictvím neobvyklé hvězdy,“ připomíná ve své knížce Hledám tvou tvář P. Vojtěch Kodet a dodává, že naší hvězdou může vedle zvláštních životních okolností být „nějaký člověk (třeba i nevěřící), který nám posvítí na kus životní cesty, jindy zase dobrá kniha“. Tato slova potvrzuje v rozhovoru salesián P. Zdeněk Jančařík, který se dále zamýšlí nad tím, jak být na tyto „Boží posly“ správně nastaveni, abychom je včas rozpoznali.

Ano, je zde ještě jedna důležitá věc. Některá setkání se mohou odehrát jen v daném příhodném čase – ne dříve a ne později. Propásneme-li tento čas, už se setkání nikdy neuskuteční. Kdyby oni tři mudrcové, hvězdopravci z Východu, nedbali na onu „hvězdu“ (dnes už víme, že šlo patrně o konjunkci Jupitera se Saturnem) a svou cestu odložili o nějaký měsíc, do Betléma by nikdy nedoputovali. Ale jak upozorňuje P. Kodet, „Bůh není žádný fatalista a otrokář“, a tak člověk potká jiná Boží znamení, jiné lidi. A pokud je nepřehlédne, jeho životní cesta může být pořád krásná. I když možná jinak.

JAN PAULAS

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 27-28 30. června – 13. července 2020

Slovanským jazykem proti pohanským kultům

Jaký asi byl duchovní svět Moravanů v době, kdy na naše území připutovali soluňští věrozvěstové? Co prozrazují dobové prameny i nálezy z pohřebišť – přibližuje…

celý článek


Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to…

celý článek


Z poutníků se stali zedníci

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející…

celý článek


Žiju příběh Mariánského sloupu

PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay