Seminář je pro mě druhý domov
Vydání: 2006/18 Bohoslovci pod lupou, 2.5.2006, Autor: Jiří Macháně
Mladí muži ve věku seminaristů obvykle rádi vyrazí na pivo, do kina nebo na fotbal. Jak vlastně žijí adepti kněžství? Čeká je po vstupu do semináře klášterní režim, nebo tam přebývají téměř jako na běžném internátu nebo vysokoškolských kolejích? Jak to vlastně chodí za zdmi semináře? Vypravili jsme se to zjistit.Budík zvoní pražským seminaristům třikrát v týdnu nejpozději pár minut před šestou a ostatní dny jen o několik desítek minut později. Přispí si nanejvýš v sobotu. Na cestě za ranní modlitbou však dveře do kaple mnozí rozráží ještě za tmy. „Jsou tu borci, kteří se chodí modlit už kolem páté. Na druhou stranu jsou i kluci, kteří vyspávají do poslední chvíle,“ vypráví s úsměvem náš průvodce, seminarista Honza Hamberger z českobudějovické diecéze.
Rozjímání, modlitba breviáře a mše svatá jsou třemi pilíři ranního programu v kapli. Třeťáci a čtvrťáci mívají v tuto dobu také řečnické cvičení, oficiálně nazývané duchovní komentář. „Já tomu říkám kázačka,“ glosuje Honza zavedenou praxi. Bohoslužby do semináře chodí sloužit mimo jiné také profesoři z fakulty, pražští biskupové a pravidelně přijíždějí i ostatní biskupové českých diecézí.
VAŘÍ FAKT SKVĚLE
Po snídani se už bohoslovci hrnou do učeben teologické fakulty, které jsou o dvě patra níž. Po pěti hodinách přednášek se pak opět scházejí v kapli k modlitbě Anděl Páně a zpytování svědomí. „Obědváme ve vlastní jídelně. Podle mě tu vaří fakt skvěle. Nejčastěji takovou tu českou klasiku. V kuchyni pracuje také paní Taťána z Ruska, která dělá kromě jiného také výborný boršč,“ pochvaluje výkony kuchaře a kuchařky Honza a olizuje se nad „nešizeným“ gulášem.
Po obědě se někteří trousí do víru velkoměsta, jiní podle rozvrhu usedají opět do univerzitních lavic, další se zavírají ve svém pokoji a jak říkají „položí se do knih“, tedy věnují se samostudiu. Pozvání na pivo v pozdním odpoledni však Honza neodmítnul. „Bohoslovec přeci nepřestane mít rád pivo jen proto, že vstoupil do semináře. V semináři na pokojích alkohol mít nesmíme, ale zajít občas s kamarády na pivo (když je to s mírou), v tom nám nikdo z představených nebrání,“ vysvětluje Honza. „Běžně chodíme za kulturou a v pátek kluci vyrážejí zahrát si fotbal. Občas si přijdou zakopat i premonstráti ze Strahova,“ přidává k dobru další oblíbenou činnost bohoslovec Hamberger.
BEZ PŘEDPISŮ
Po večeři, na kterou se všichni sejdou v šest hodin, mají bohoslovci volno, ve kterém jim představení doporučují věnovat se duchovní četbě a Bibli. „Je dobře, že je to bez předpisů. Naučíš se hospodařit s časem a nečteš proto, že musíš, ale po čase pochopíš, že duchovní četba je nezbytná,“ chválí volně nastavená pravidla Honza.
Večer zůstávají bohoslovci „doma“. Rozhodně se ale nenudí. Každý den je čeká jiný program: diecézní společenství napříč ročníky, modlitba breviáře, adorace, pobožnosti připravované jednotlivými partami. V pátek se pak scházejí společenství, která vznikají spontánně podle zaměření jednotlivých seminaristů - např. mariánské, Liturgie hodin nebo nedávno zaniklé Ora et labora. „Při něm kluci třeba zašívali ponožky a u toho se společně modlili,“ usmívá se Honza.
SEMINÁŘ? PROSTOR ZRÁNÍ
O půl desáté se v semináři rozhostí ticho. Po této hodině se už bohoslovci nemají navzájem navštěvovat na pokojích, telefonovat nebo pracovat na počítači. Je to čas přípravy na ranní rozjímání, který má být naplněný duchovnem, ale v případě nutnosti je možné dodělávat i věci do školy. „Když odjedu domů, tak je těžké najít si čas na ticho a modlitbu. Jsou tam rodiče, sourozenci a televize. Tady tě nemůže nic rušit. Máš vypnutý mobil, počítač a víš, že už za tebou nikdo nepřijde a nebude po tobě nic chtít,“ pochvaluje si večerní klid seminarista Honza. Říká, že seminář je pro něj druhý domov, prostor zrání a poznávání slabostí i darů, které dostal. „Stimuluje tě to k tomu, abys se sebou něco dělal. K ruce je pořád spirituál, lze s ním hovořit o čemkoliv. A kolem jsou kluci, kteří jdou za stejným cílem - připravují se na kněžství. Seminář je prostě jedinečný a neopakovatelný zařízení,“ uzavírá Honza Hamberger.
Sdílet článek na:
