Šel do všeho vždy pravdivě

Vydání: 2021/32 Jezuité slavili svého patrona, 3.8.2021, Autor: Jaroslav Šubrt

Na letošní rok připadá oslava 800. výročí úmrtí sv. Dominika, zakladatele Řádu bratří kazatelů (dominikánů). Tento rodák (kol. 1175) ze španělské Caleruegy dodnes svým apoštolským charismatem inspiruje muže a ženy po celém světě.


Autorem obrazu svatého Dominika je španělský malíř Juan Bautista Maíno (1581–1649), který v roce 1613 sám vstoupil do dominikánského řádu. Snímek archiv KT

Mám-li hovořit sám za sebe, je několik momentů z Dominikova života, které se mi čas od času vybavují a pro které je mi tento světec tak blízký (je to můj biřmovací patron). Dominik jako mladý muž studoval svobodná umění a teologii. Byl to člověk vzdělaný, vlastnil slušnou sbírku knih, které byly tehdy vzácností – opisovaly se ručně, knihtisk neexistoval. Když ale jednou v kraji vypukl hladomor, neváhal své knihy prodat a utržené peníze použít na založení hospice pro chudé. Upřímně: Dokázal by se dnes někdo zbavit roky pořádané knihovny – dejme tomu – ve prospěch konta pro oběti ničivého tornáda?

Myšlenka založit řád potulných kazatelů uzrála v Dominikovi po zkušenostech, které získal, když doprovázel biskupa Diega během jeho diplomatické mise do Dánska. Při ní byl konfrontován s neutěšenou situací tehdejší církve, především v jižní Francii, kde se rozmohlo katarské hnutí. Na místní obyvatelstvo působili kataři svým radikálním pojetím apoštolské chudoby a odříkání. Dominik odmítl proti nim bojovat násilnými prostředky, jak bylo tehdy běžné, ale zvolil si svědectví slova a vlastního života. První komunita bratří, kteří ho následovali, vznikla roku 1215 v Toulouse. O rok později papež Honorius III. definitivně potvrdil vznik řádu a pověřil ho kazatelskou činností.

Dominik od počátku dbal také na to, aby se jeho bratřím dostalo kvalitního vzdělání. Posílal je proto studovat na univerzity v Paříži, Bologni nebo Oxfordu. Přál si, aby dokázali propojit teologické a filozofické vzdělání s životem modlitby a kontemplace, nechtěl lidem nabízet jen nějakou odlehčenou verzi křesťanské víry.

A konečně třetí věc, kterou jsem u něj vždy obdivoval: Když umíral (zemřel 6. srpna 1221), řekl prý toto: „Musím však vyznat, že jsem neunikl té nedokonalosti, že se hovory s mladými ženami více dotýkaly mého srdce, než když jsem mluvil se starými.“ Banalita? Pochybuji. Vždy jsem to z jeho strany chápal jako projev mužné odvahy a upřímnosti. Neboť když to říkal, neohlížel se na to, utrpí-li tím nějak jeho pověst. Prostě to tak bylo. Šel do všeho vždy pravdivě.

JAROSLAV ŠUBRT


 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 43 19. – 25. října 2021

Příležitost k naslouchání

Synodální cesta církve v českých a moravských diecézích začala minulou neděli. Biskupové ji oficiálně zahájili bohoslužbami v katedrálách.

celý článek


K práci ve skupinách je zván každý

Období od konce října 2021 do konce ledna 2022 bude patřit práci ve skupinách ve farnostech, ale klidně také ve školách, společenstvích, řeholních komunitách, laických…

celý článek


Blahořečení papeže úsměvů

Cesta k beatifikaci „papeže úsměvů“, jak říkali Janu Pavlu I., je otevřena. Papež František totiž uznal zázrak uskutečněný na jeho přímluvu – šlo o uzdravení…

celý článek


Křesťanský státník, císař a král

Narodil se na zámku Persenbeug v Dolních Rakousích jako nejstarší syn arcivévody Oty Františka, který byl synovcem císaře Františka Josefa I. Vzhledem k tomu, že císařův…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay