26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Různost může být obohacením pro celek

26. 10. 2011

|
Tisk
|

Vydání: 2011/44 Češi a Moravané, 26.10.2011, Autor: Jiří Macháně

Dnes žije v Praze, ale je bývalým generálním vikářem královéhradecké diecéze, v níž se živel moravský a český prolíná – stejně jako zbožnost nesoucí rysy obou církevních provincií. Byl také šéfem vojenských kaplanů, a poznal tak i vojáky z obou stran „katolických plic“ naší republiky. A navíc je třetím statutárním zástupcem církve v Česku a všímavým pozorovatelem života katolického společenství. Řeč je o P. TOMÁŠI HOLUBOVI, kterého jsme se ptali na rozdíly a styčné body života i zbožnosti Čech a Moravy, jak je zažil on sám.

Asi je zřejmé, že lze mluvit o projevech moravské a české zbožnosti. Co je pro ně charakteristické?

Nejprve je asi důležité říci, že se na to dívám z pohledu Čecha, tedy určitě subjektivně. A z tohoto pohledu vnímám, že rozdíly skutečně existují. Pro mě je snad tím nejnápadnějším, jak česká katolická duše moc neumí slavit společně. Jak významně tíhne k malým a neformálním projevům zbožnosti na rozdíl od krásné a záviděníhodné moravské snahy prožívat víru společně a navenek. Český katolicismus mnohem více bojuje a vymezuje se vůči svému většinovému nekatolickému nebo nekřesťanskému okolí. Lidé se tu dle mého pohledu pevněji drží racionality, asi proto, že se svou vírou musejí více a častěji obstát – ve škole, v práci, ve vsi, v ulici, mezi přáteli. Z toho pak plyne, že nejsou tak spontánní a přirození, jako tomu je v prostoru tradiční zakotvenosti moravských katolíků. Moravský katolicismus je také mnohem více spojen se zvyky a tím pádem je takový zpěvnější.

Působil jste jako generální vikář na pomezí Čech a Moravy. Mísily se tam nějak vlivy české a moravské?

Ano, průnik odlišné mentality byl patrný. O některých farnostech, zvláště na Havlíčkobrodsku a směrem ke Žďáru nad Sázavou, bych řekl, že svou podstatou jsou už moravské. Třeba Velkou Losenici jsem bral jako „moravskou farnost“ královéhradecké diecéze.

Jaké jsou kořeny tohoto rozdílného prožívání víry?

Česká historická zkušenost a mentalita byla vždycky spojená s určitým vymezováním se, s konfrontací. Byla okolím nucena o své víře přemýšlet s ohledem na to, jak věří jiní, nebo jak dokonce nevěří. Myslím si ale, že spíš než o rozdílných zbožnostech bychom měli mluvit o odlišných akcentech. Zbožnost je přece katolická, tedy všeobecná.

Jako generální sekretář České biskupské konference můžete poznávat intenzivněji i prostředí biskupů. Je rozdíl mezi biskupy české a moravské církevní provincie?

Jsem ve funkci příliš krátce, abych se k tomu mohl férově vyjádřit. V tuto chvíli mnohem více vnímám rozdílnou individualitu jednotlivých biskupů. Navíc například biskup Lobkowicz, který působí v ostravsko-opavské diecézi, významnou část svého života prožil v západních Čechách. 

A kdybychom redukovali porovnání na dvě centra: Olomouc a Prahu. V čem se oba arcibiskupové liší?

Je to opravdu otázka jejich individualit, které jsou silné a každá z nich tím pádem trochu jiná. To, co jsem ale obecně charakterizoval v akcentu české a moravské zbožnosti, se nutně musí projevit i ve službě pastýřů. Vždyť oni se svými lidmi žijí a prožívají s nimi dobré i zlé.

Arcibiskup Duka zdůrazňuje roli církve ve smyslu jejího iniciativnějšího zapojení do společnosti. Z dopisových a e-mailových reakcí čtenářů, zejména z Moravy, mám však zkušenost s hlasy, které by církev viděly spíš jako uzavřenější společenství. Je tomu tak?

Nikoliv. Přirozená zapojenost církve do života společenského je dle mého názoru na Moravě naprosto přirozená a charakteristická věc. Je však normální, že v církvi jako ve velkém organismu žijí ti, kteří se domnívají, že by byla správná větší odtažitost církve od života světa. Ale nespojoval bych to s jednotlivými regiony. Takové názory najdeme všude. Je důležité, aby tyto dva pomyslné tábory uměly spolu vést dialog a naslouchaly si, aniž by se proti sobě vymezovaly. Pak to bude požehnáním pro celou církev.

Vezměme si k ruce analogii s východní a západní církví, tedy přirovnání dvou plic z myšlenkového odkazu kardinála Špidlíka, a aplikujme ji na naše dvě církevní provincie: jak by se mohly obě „naše plíce“ navzájem obohacovat, dýchat společně?

Nejen že by mohly, ale ony se to učí. Češi by se měli přiučit od Moravanů slavení liturgie jako něčeho, co patří do společnosti, do kultury. Věřím, že přínosem, který může nabídnout naopak česká církev Moravě, je větší nebo hlubší a širší vnímavost vůči těm, kteří jdou k Pánu Bohu jiným způsobem, ale upřímně. Zkrátka poctivě hledají.

A co zkušenost vojenského kaplana: když si někdo oblékne uniformu, je vytržen ze svého prostředí a musí vyrazit třeba na vojenskou misi do daleké země. Stírají se zde rozdíly mezi kluky z Čech a Moravy?

Člověk své zakořenění ve výchově, kultuře nesetře téměř nikdy. Bodrost, která je moravskému regionu vlastní, vždycky byla právě na vojenských misích velkým obohacením.

A co se týká víry?

Buď v životě daného vojáka hrál prim rozměr spíše společensko-kulturního docházení na mše svaté, nebo osobní niterný vztah s Bohem a Ježíšem Kristem. Jak to je, se brzy ukázalo. Na misích to totiž není tak, že by se do kostela chodilo z folkloru.

Je rozšířeným klišé, že moravští katolíci jsou konzervativnější a čeští katolíci liberálové. Dá se říct, že se v Čechách častěji otevírají a zpochybňují témata, která jsou na Moravě „svatá“?

To si opravdu nemyslím. Napříč českou kotlinou i širými lány Hané jsou lidé různých tendencí. Někdo míří spíš ke konzervativním postojům, jiný se pouští častěji i na tenký led.

Na závěr bych poprosil o nějaký tip, jak se v tomto prostředí dvou různých církevních provincií má chovat KT, list českých a moravských diecézí…

Pokud na této tematické dvoustraně o české a moravské zbožnosti mluví lidé, kteří to vidí z jedné či druhé strany, vzniká situace, která vede k dialogu. Různost může být obohacením pro celek, protože jsme jedna katolická církev.

 

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou