Pozvání k práci na sobě
Vydání: 2022/4 Kolik lidí se hlásí k víře, 18.1.2022, Autor: Jiří Macháně
Se začátkem nového roku jsme slyšeli řadu přání: štěstí, zdraví, Božího požehnání. A také spokojenosti. Co to vlastně je a odkud se bere? A můžeme být spokojení i navzdory životním zkouškám?
Spokojenost lze utvářet modlitbou i funkčními vztahy. Ilustrační snímek Zuzana Fišerová / Člověk a Víra
Teoložka Kateřina Lachmanová vypráví, jak před lety v psychoterapii doprovázela asi deset lidí, většinou řeholníků. Bylo to v rámci roční praxe po ukončení studia na Institutu psychologie v Římě. Supervizi jí poskytoval z pořízených nahrávek jeden z profesorů, jezuita. „S jednou řádovou sestrou jsem při terapiích mluvila česko-polsky, takže pan profesor nám nerozuměl. Přesto chtěl, ať mu nahrávku pustím. Chvilku pozorně naslouchal a potom povídá: ,Ta sestra je pořád s něčím nespokojená, neustále je kvůli něčemu naštvaná. Řekni jí, že spokojenost je ctnost,‘ poradil mi,“ vzpomíná Lachmanová.
Znělo to jako velmi neslýchaná teze. Pokud bychom ji přijali, značně to mění náš obvyklý pohled na spokojenost jako na cosi spojeného s dostatkem a s absencí problémů. Rázem už neplatí, že člověk může být spokojený jen tehdy, když je zdravý, když se vše daří, když všechno šlape podle jeho představ. „Je-li totiž spokojenost ctnost, nemůže být jen ,reaktivní‘, měnit se jako rosnička podle počasí. Musí mít hlubší kořeny – tak jako křesťanská láska či naděje,“ zdůrazňuje podobně jako další respondenti na této tematické dvoustraně Kateřina Lachmanová. Pan profesor jí prý tehdy připomněl i některé stařečky, kteří už sotva chodí, leccos je bolí, peněz nemají nazbyt, ale na lidi a svět kolem sebe se dívají vlídně a pokojně. Umějí se těšit z maličkostí, z každého drobného projevu dobra a krásy.
„Spokojenost souvisí jistě i s povahou člověka, s jeho emočním a vztahovým nastavením. Ovšem není to jen otázka daností psychiky, jak mě upozornil dotyčný jezuita,“ pokračuje Lachmanová. „Je to skutečně ctnost, která je ovocem lásky a pokory, moudrosti shůry. A každá ctnost se získává pokornou spoluprací s Boží milostí, jež dokáže v lidských srdcích divy, které dalece přesahují naši přirozenost. Proto mohl být sv. František Saleský vzorem trpělivosti, ač byl původně cholerik; proto mohla i Terezie z Lisieux, původně spíš rozmazlená a úzkostná dívenka, osvědčit tak velkou vnitřní vyrovnanost a statečnost, stát se oporou pro druhé,“ tvrdí teoložka.
Ale je vůbec možné a dobré být pořád spokojený? Není to iluzorní představa naší doby? Nemůže být naopak nespokojenost motivací k práci na sobě? „Spokojenost může být falešná, může být i přehnaná. Záleží na zdravé míře, jako ve všem. Falešná spokojenost bývá totiž často následkem sebeklamu nebo natírání situace na růžovo, chybí v ní pravdivý pohled a nenese dobré ovoce. Bývá zástěrkou lenosti a pasivity, neochoty se měnit, potažmo dělat něco pro druhé, pro zlepšení situace kolem sebe. A to není ta pravá spokojenost, která je výsledkem spolupráce s Boží milostí,“ varuje Kateřina Lachmanová.
K hledání pravé spokojenosti naproti tomu zve na této dvoustraně psycholožka Kateřina Stehlíková, kněz a terapeut Marek Jargus či desatero dobrých rad od papeže Františka.
JIŘÍ MACHÁNĚ
