Platí ještě „nedotknutelné dobro“?

Vydání: 2019/40 Ani déšť poutníky nezastavil, 1.10.2019, Autor: Alena Scheinostová

V uplynulých měsících jsme se na stránkách KT několikrát dotkli kontroverzních kauz, které tak či onak souvisejí s ochranou života. Na této dvoustraně chceme nabídnout ucelenější pohled.


Přirozený lidský život není taková samozřejmost, jak by se mohlo zdát. Snímek ČTK


Bioetická témata – tedy ta, která s ochranou života z různých úhlů souvisejí – lze označit za prubířský kámen míry sekularizace. Zní to paradoxně, avšak nejednou se v debatách, které dnes společnosti nad bioetickými otázkami vedou, právě argument ochrany a zlepšení kvality života stává zbraní proti životu samotnému. Známe to z diskusí o potratech (když se proti životu dítěte argumentuje kvalitou jeho žití) i z debat o eutanázii (když se tento způsob smrti označuje za smrt „milosrdnou“).

To, co bychom mohli popsat jako „záminku dobra“, motivuje francouzské poslance k debatě o legalizaci pokusů na embryích i k otevření možnosti umělého oplodnění i ženám, které žijí bez partnera. Návrh takového zákona – jak jsme informovali ve zpravodajství – aktuálně projednává francouzský parlament a my níže přinášíme obecně platné varování předsedy tamního episkopátu, arcibiskupa Érica de Moulins-Beauforta.

Kam se poděla úcta

Kněz a biolog P. Marek Vácha shrnuje nejnaléhavější výzvy současné bioetiky napříč světem – benevolentní přístup k interrupcím, smrt na přání, zásahy do lidské DNA. Na pořadu dne je však i mnoho dalších, počínaje tzv. surogátním mateřstvím – „pronájmem dělohy“, které se praktikuje i v ČR, ač není výslovně legalizováno; pokračuje přes zacházení s postiženými, péčí o nemocné či problematiku dárcovství orgánů – a konče asistovanou sebevraždou, eutanázií i nakládáním s těly zemřelých. Také u dvou posledních okruhů jsme se více zastavili na protější straně. Jak hledá svá stanoviska církev, naznačuje jediný český člen Papežské akademie pro život, uznávaný psycholog Jaroslav Šturma.

Zdá se, že všechna tato témata spojuje jediné – a to je nedostatek úcty. Úcty ke člověku, jeho danostem, jeho limitům i tajemství. Úcty, kterou postrádáme jeden k druhému, ale i k sobě samým. Přijímáme ještě – čtvrt století po vydání stejnojmenné encykliky sv. Jana Pavla II. –, že život je nedotknutelné dobro? Zveme vás ke společnému zamyšlení.

ALENA SCHEINOSTOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay