26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Petr Pithart: Česká princezna a sebevědomí inženýři

11. 11. 2014

|
Tisk
|

Studenti vcházejí 20. listopadu na Václavské náměstí. Snímek Dana Kyndrová

Vydání: 2014/46 Taizé: přípravy vrcholí , 11.11.2014

17. listopad 1989 je už čtvrtstoletí mezníkem, ale také jím být nemusel.

Nebýt toho, že manifestace organizovaná Svazem socialistické mládeže byla povolená, nebýt chaosu mezi těžkooděnci na Národní třídě, kterým nikdo nebyl ochoten dát rozkazy, a nebýt fámy o mrtvém studentovi, mohli jsme se našeho Listopadu docela dobře dočkat až v červnu následujícího roku.

Na tu dobu totiž měla KSČ naplánovaný sjezd, kde se prý hodlala vzdát ústavní zakotvenosti své „vedoucí úlohy“. Tak se mohlo docela dobře stát, že by nám svobodu nadělila KSČ. Byl by to vývoj podobný, dejme tomu, maďarskému. Ale s nemalým zpožděním: maďarští komunisté začali reformovat už brzy po tragickém podzimu 1956.

Pomohly nám tehdy naše dějiny! Jakou sílu mají dějinné symboly, dokonce i když o jejich smyslu má už většina jen matné potuchy! V listopadovém datu bylo navršeno příliš mnoho odkazů: k ideálu akademické svobody, k oběti popravených studentů, k odporu proti okupaci země, ale i ke vzniku samostatného státu. Kolik z těch, kdo se tenkrát sešli na Albertově, o tom všem vědělo? Z mých dnešních studentů sotva pětina.

17. listopadu 1989 uplynulo právě padesát let od studentského listopadu 1939 a ten den byl zároveň nepřímým připomenutím vzniku samostatného státu. Před padesáti lety nacistická okupační moc zavřela české vysoké školy. Popravila devět studentských předáků a přes tisíc jich odvezla do koncentračních táborů. Byla to pomsta za chování studentů při pohřbu Jana Opletala 15. listopadu. Ten zemřel poté, co byl postřelen na manifestaci 28. října 1939, kdy bylo v ulicích Prahy více demonstrujících než v kterékoli jiné okupované evropské zemi. - Dovedu si představit bezradnost vysokých úředníků strany a vlády: copak je, soudruzi, možné nepovolit to? V ten den?

LISTOPAD V LISTOPADU

Tak tedy přišel náš Listopad v listopadu. Byla to revoluce? Já se jí trochu lekal. Nejvíce klidné naděje jsem pociťoval pár dní před tím sedmnáctým, když se moje žena vrátila z poutě do Říma na svatořečení Anežky České a nadšená vyprávěla o úžasné atmosféře mezi poutníky. A pak mše sloužená arcibiskupem Tomáškem u sv. Víta v přímém přenosu ČST! Tehdy se mohlo zdát, že najíždíme „na hlubinu“, že uzdravování společnosti bude mít i svůj duchovní rozměr a že bude podle toho střízlivé, realistické.

O pár dní později bylo Václavské náměstí plné statisíců lidí. A v sobotu jich byl na Letenské pláni skoro milion! Volala se vtipná, optimistická hesla, z nichž bylo jasné, že od zítřka tady budeme mít ráj. Já se lehkověrnosti těch představ lekal. Kde jsme se na těch náměstích najednou vzali? Kde jsme byli do té doby? Co jsme si mysleli ještě včera? Celých těch dvacet let? Co vlastně teď chceme? Svobodu s odpovědností, nebo svobodu jako svévoli, dostatek zboží, volné hranice? Moc ani nebylo třeba svrhávat, vzdávala to sama - byl jsem přímo u toho.

Napadlo mne tehdy pošetile tu vznícenou náladu poněkud zchladit, opatrně varovat. Napsal jsem – jako bývalý vysokoškolský učitel - otevřený dopis studentům, kteří to všechno spustili. Neoficiální kulturní společenství Jazzová sekce tím textem polepila kandelábry po městě a prostory metra. Přátelsky jsem v tom dopise varoval, že to všechno bude bolet, že my sami sobě budeme tím největším problémem, nikoli komunistická moc. Že to zkrátka vůbec nebude tak snadné, jak by se mohlo zdát z vyvolávaných hesel. Protože jsme všichni mnohem poničenější poměry, než jsme ochotni připustit… Po takovém výbuchu euforie se totiž musí dostavit rozčarování, zklamání, radikalismus, hledání viníků, nepřítele. Jedním slovem - kocovina. Dvěma slovy - blbá nálada.

Třeba ono heslo z transparentů „Zpátky do Evropy“! Dnes, aspoň podle účasti při volbách do Evropského parlamentu, právě my a Slováci couváme z Evropy nejrychleji!

NENECHME SE OTRÁVIT

Viděli jsme sami sebe před pětadvaceti lety realisticky? Neviděli. Já dnes zklamán nejsem, i když mne spousta věcí hrozně štve. Konzervativní rozpoložení vybavuje člověka opatrnou skepsí, ale zároveň příkazem nenechat se otrávit. Nevzdávat to. Konzervativní politik je jako lékař – ne jako učitel, spoléhající na sílu rozumu, ani jako inženýr, věřící svým přesně narýsovaným plánům. Lékař nepřestává léčit, i když ví, že lidé se uzdravují pomalu, obvykle jen na čas. Takový je i křesťanský pohled na člověka jako na bytost, která sice nepřestává hřešit, ale je schopna pokání, neboť touží po spáse. Je to nakonec postoj optimističtější než těch učitelů s vyplněnými osnovami či sebejistých inženýrů.

Po Listopadu to vzali do rukou spíše sebevědomí inženýři, co prosadili privatizaci bez náležitých pravidel. Nebyla to jediná alternativa. Česká vláda, které jsem předsedal, měla jiný plán: inspirovat se ordoliberalismem křesťanských demokratů v poválečném Německu. Se zkušeností společnosti „po pádu“ byli podle toho obezřetní, změny zaváděli postupně a měli úspěch: „hospodářský zázrak“Ludwiga Erharda! I my jsme přece byli společností „po pádu“. Málokdo si to však tehdy chtěl připustit.

Nenechme se dnes otrávit. Zklamání je ze všeho nejsnazší. Stále máme před sebou svobodný prostor. Pořád mnohé záleží na nás. Dosud si můžeme myslet, že za tou velikou změnou před čtvrtstoletím jsou i naše dějiny, ba i ta česká princezna z rodu Přemyslovců, která před korunou císařovny dala přednost pokorné službě nejpotřebnějším.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou