26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Pastorační reforma je běh na dlouhou trať

14. 6. 2006

|
Tisk
|

Vydání: 2006/24 Pastorační reforma, 14.6.2006, Autor: Jiří Macháně

V jaké fázi je ve vaší diecézí pastorační reforma?
Je to běh na dlouhou trať. Podařilo se nám pospojovat a sloučit často jen formálně existující farnosti. V diecézi bylo před koncem roku 2004 přes tři sta farností, dnes je jich 71.

Souviselo to kromě existence jen formálních, vymřelých nebo opuštěných farností také nějak s nedostatkem kněží?
Kněží je v plzeňské diecézi na počet věřících relativní dostatek. Problém je ovšem v tom, že lidé jsou rozptýleni na velkém území. Činnost kněze se tak často redukovala jen na službu svátostnou a na kontakt s věřícími mu nezbýval čas. Uvědomili jsme si, že je třeba, aby kněz neměl v sobotu a v neděli maraton mší svatých a přes týden pak jenom běhal kolem kostelů, které potřebují opravit.

Jak mohou změny pomoci?
Moje idea je, aby se lidé snažili být více mobilní. Aby nemusel mít kněz tři bohoslužby, ale jen jednu dopoledne a aby lidé pobyli společně a zůstali o hodinku déle třeba na katechezi, které je velmi třeba. Věřící jsou totiž takto pohromadě jen jednou za týden. Katechezi pak nemusí vést kněz, ale i schopný laik nebo pastorační asistent. Lidé dnes jezdí za prací, za vzděláním, za kulturou a sportem či k lékaři. Taková je každodenní realita valné většiny obyvatel diecéze. Proč by nemohli dojet i na bohoslužbu? Uvědomuji si, že to závisí na tom, jestli mají auto, protože v neděli autobusy moc nejezdí a dopravní obslužnost vesnic v pohraničí je hodně špatná. Ale mohou si navzájem pomoci a například se svážet.

Nejen, že každý nemá auto, ale je tu i generační problém. Starší lidé nejsou příliš zvyklí dojíždět...
Věřící si ale časem budou muset zvyknout, protože tradiční způsob pastorace není udržitelný. Dnes ještě pár z nich řekne, že když u nich není bohoslužba, tak nikam nepojedou a tedy na žádnou nepůjdou. Chápu, že chtějí třeba navštívit hřbitov, což dělali, když šli na mši do svého chrámu. Byl bych ale rád, aby v neděli jezdili do spádového kostela a aby u nich doma byla bohoslužba třeba přes týden. Při ní na ně bude mít kněz více času, může s nimi hovořit a při té příležitosti můžou zajít i na hřbitov.

Jak s věřícími o této reformě komunikujete?
Snažím se o tom mluvit na návštěvách farností, prostřednictvím pastýřských listů. Lidé ale bohužel často žijí v zaběhaných kolejích a jsou přesvědčení, že mají právo na to, aby byla v jejich kostele mše svatá, a ptají se proč by měli někam jezdit...

Inspirovali jste se někde, podíleli se na reformách kněží?
Věděli jsme, jak to dělají v jiných diecézích, např. ve Francii, kde je situace podobná té naší. Když jsme zvažovali redukci počtu farností, požádali jsme vikáře, aby předložili své návrhy podle situace v jejich vikariátu. Někteří to spolu s kněžími udělali dobře a důkladně, jiní víceméně formálně. Jsou vikariáty, kde mají dotažené nejen administrativní scelení farností, ale reformují i způsob pastorace - například v rokycanském a klatovském.

S reformami územní správy jste to vzali zostra...
Impulsem pro hromadné celodiecézní slučování farností byla na podzim 2004 reálná hrozba, že neziskové organizace, tedy i církve a potažmo všechny farnosti, budou muset od ledna 2005 vést podvojné účetnictví. Kněží chtěli, abychom farnosti rychle pospojovali, aby pro každou i třeba mrtvou farnost nemuseli vést složitější účetnictví. Sněmovna pak platnost ustanovení tohoto zákona čtrnáct dnů před koncem roku odložila. My už jsme ale byli připravení na velký administrativně-právní slučovací třesk, takže jsme ho udělali.

O negativních reakcích věřících jsme už hovořili, jak přijímají novinky kněží?
Sloučení farností přišlo na jejich podnět. K ničemu jsme je nemuseli tlačit, naopak tlak přicházel od nich na vedení diecéze. Ale další reformy záleží hodně na jednotlivých duchovních správcích. Co vidí jako svoje priority. Komu nestačí zůstat pouze u svátostného servisu, snaží se dělat další věci. Komu to stačí, víc stejně dělat nebude. Jsou ale místa, o kterých byste řekl, že tam lišky dávají dobrou noc, ale život farnosti se tam krásně rozvíjí. Důležité je, že ve farnosti může pracovat spolu s knězem celý tým. Ať už na katechezi, přípravách na svátosti, biblických a modlitebních společenství, nebo při přípravě denní tiché chvíle.

Ve vaší diecézi fungoval tým, který tuto reformu ideově zpracovával...
Tam cítím deficit na straně vedení diecéze, zatím jsme jejich podněty dál nerozvíjeli. Byli jsme zaskočeni vývojem v terénu. Momentálně vidím spíš potřebu věnovat se uvádění změn života farností do praxe.

Čekají podle vás podobné reformy také moravské diecéze?
Na Moravě je to zatím tak, že to, co je u nás na diecézní úrovni, tam mají v jednom vikariátu, respektive děkanátu.
Myslím si, že jedním z největších nebezpečí pro život církve je masivní vliv konzumního stylu života, který na nás chrlí média. Naše křesťanství musí být opravdové, abychom byli schopní odolávat. A v jeho rozvíjení může farní společenství hodně pomáhat.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou