12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Pan opat si počkal, až to ve mně dozraje

7. 3. 2012

|
Tisk
|

Vydání: 2012/10 Ze svatovítské katedrály se rozezení Dominik, 7.3.2012, Autor: Aleš Palán

Třináct let byl jako převor želivského kláštera nejbližším spolupracovníkem Bohumila Víta Tajovského. Želivského opata přitom znal mnohem déle. Současný havlíčkobrodský vikář P. HROZNATA ADAMEC OPraem.

 S Vítem Tajovským jste se znal opravdu hodně dlouho…

Znal jsem ho vlastně odmalička, protože pocházím z Věže, kde v domově důchodců působily řeholní sestry a pan opat tam už na konci šedesátých let jezdil několikrát týdně sloužit mši svatou. V roce 1968 mi bylo pět let a to je věk, kdy si dítě začíná pamatovat, co se kolem něj děje. S panem opatem jsem se stýkal pravidelně jako ministrant. Když mu pak sebrali státní souhlas, jezdil k sestrám do Věže tajně. Dál pokračovala i naše setkání.

 Byl pro vás takovým archetypem kněze?

My měli svého faráře, mezi ním a panem opatem byly velmi dobré vztahy. Pan opat byl přítelem naší rodiny. Mezi námi byl velký generační rozdíl, zhruba padesát let, ale svým myšlením zůstal velmi mladý. Během krátké doby se kolem něj i ve Věži vytvořilo společenství několika rodin a oslavovali jsme společně narozeniny, svátky i silvestra. Setkání mělo vždy duchovní část – mši svatou a duchovní zamyšlení.

 Povolání ke kněžství se ve vás zrodilo právě při setkání s panem opatem?

To nedokážu říct, rozhodnutí vstoupit do premonstrátského řádu už mělo návaznost na jeho osobu. Co se mého kněžství týče, blízkost pana opata pro to snad vytvořila podmínky. První oslovení na této cestě jsem zažil, když měl u nás ve farnosti primici tatínkův bratranec. Pan opat mi byl velikým příkladem, ale nikdy neřekl jediné slovo, kterým by mi nabídl nějakou cestu nebo kterým by se mě pokoušel přesvědčit. Později, když jsem měl řidičák, jsem ho vozil autem a byl s ním ve velmi blízkém styku. I tehdy vše nechával na mém svobodném rozhodnutí. Počkal si, až to ve mně dozraje. Když jsem ho po prvním ročníku teologie požádal o vstup do premonstrátského řádu, měl velikou radost. Snad řekl, že to čekal, už si to přesně nepamatuji. Předtím rozhodně nic takového nevyslovil. Taková samostatná cesta možná trvá o něco déle, ale jde skutečně o svobodné rozhodnutí.

 Jak vypadal za komunistů tajný řádový život?

Samozřejmě jsem neznal všechny premonstráty, jen základní komunitu. Kontakty na ně jsem měl právě proto, že jsem jezdil s panem opatem.

 On byl vaším novicmistrem?

Noviciát tak, jak ho dnes známe, nebyl v osmdesátých letech možný. Ano, pan opat Vít byl v podstatě mým novicmistrem. Ale noviciát byl založen spíše na nadšení než na pravidelné práci. Neměli jsme komunitu a žili jsme v neustálém nebezpečí ze strany policie.

 Předpokládám, že ani v semináři jste o svém přijetí do řádu nemohl veřejně hovořit.

V semináři bylo pár bohoslovců z pražského Strahova. Občas jsme jezdili do Žatce k P. Hroznatu Svatkovi, který vedl nějakou formaci. Jezdili jsme také za P. Uhlířem do Doksan. Věděli jsme tedy o sobě.

 Želiv byl znovu osídlen premonstráty v roce 1991.

Já byl tehdy kaplanem v Havlíčkově Brodě. Byl jsem rok knězem a pan opat mi řekl, že mě chce jmenovat v klášteře převorem. Rozmlouval jsem mu to, že to není nejlepší řešení, že jsem mladý a bez zkušeností, a trochu doufal, že na to zapomene. Ale nezapomněl a já se převorem opravdu stal. Čtrnáct dní jsem byl zároveň kaplanem v Havlíčkově Brodě a převorem v Želivě.

 Jaká byla spolupráce mladého převora se starým panem opatem?

I on byl ještě relativně mladý, teprve mu táhlo na osmdesátku. Byl plný elánu, jezdil za spolubratry, často pobýval mimo klášter. Bylo dohodnuto, že já se budu starat o komunitu v klášteře, pan opat o spolubratry mimo něj. Postupem času jsem přebral i starosti o hmotné záležitosti kláštera.

 Muselo toho být hodně.

Přicházelo to postupně, dělal jsem, co jsem uměl. Pan opat byl můj představený, ale když jsem třeba v klášteře vyhlásil „brigádu“, což se jeho samozřejmě netýkalo, byl první, kdo na ni přišel. I v tomto šel příkladem. Byla na něm vidět radost, že může být zase ve svém klášteře.

 Dokázal tím nakazit celou komunitu?

První léta byla nejkrásnější, přestože jsme neměli v podstatě nic a museli začínat úplně od začátku. Nadšení bylo obrovské. To dnes člověk bohužel někdy postrádá.

 Obloukem jste se vrátil do Havlíčkova Brodu, kde Vít Tajovský dlouho žil. Nacházíte tu i dnes stopy jeho působení?

Zejména u těch starších farníků je jeho vliv dodnes znatelný. Pan opat žil v Brodě třicet let, lidé za ním přicházeli, byl velkou postavou nejen po stránce církevní, ale i společenské. Pro všechny slušné lidi byl velkým příkladem.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou