Odkud jsme se vzali

Vydání: 2021/18 Odkud jsme se vzali, 27.4.2021, Autor: Jan Paulas

Má pravdu Bible, nebo soudružka učitelka? Jsme stvořeni rukou Pána Boha, nebo jsme povstali z opice? To bylo dilema, které za minulého režimu řešily mnohé děti z věřících rodin. Ale co když platí obojí?

Těm výpravným obrázkům od Zdeňka Buriana mohly černobílé kresby v biblických dějepravách jen těžko konkurovat. Neandrtálci na nich byli jako živí. A tak v hlavě nejednoho věřícího žáčka začaly klíčit pochybnosti, zda ho pan farář v hodinách náboženství nevodí za nos a nemá pravdu spíše soudružka učitelka, zvláště když je to prý vědecky podloženo.

Ještě v 90. letech, když jsem učil náboženství a s dětmi probíral první kapitoly knihy Genesis, jsem v následující hodině od některých slyšel, jak byli jejich rodiče trochu zaskočeni, že bychom mohli mít s opicemi přece jen něco společného. Byla to pro ně jakási třináctá komnata, kam raději s kritickým rozumem nevstupovali, protože „je to přece psáno v Bibli“.

Biblická zpráva vypovídá o něčem jiném. Bůh stvořil člověka z prachu země, tedy z hmotných přírodních prvků, které mohly mít podobu společného živočišného prapředka. Podstatný je onen dosud tajemný okamžik, kdy se z něj stává člověk, ono Boží „vdechnutí“ nesmrtelné lidské duše (Katechismus 362-363), která nás činí Božím obrazem.

Dnes s přísunem informací mizí i dřívější zdánlivý rozpor mezi vědou a vírou. Ostatně jak píše P. Marek Vácha ve své knížce Věda, víra, Darwinova teorie a stvoření podle knihy Genesis (Cesta 2014), „katolická církev nikdy a v žádném ze svých oficiálních textů nekonstatovala, že evoluce neexistuje“. A u příležitosti 137 let od vydání Darwinovy knihy O původu druhů pronesl papež Jan Pavel II. krátký, zato důležitý projev k členům Papežské akademie věd, kdy řekl, že „pravda nemůže jít proti pravdě“ a že existuje mnoho přírodovědných výkladů, jak evoluce probíhá. „Připomene, že rovněž existuje řada filozofických interpretací, z nichž některé jsou s katolickou vírou zcela neslučitelné, a jiné zcela slučitelné,“ píše kněz a přírodovědec Marek Vácha.

Jedním z průkopníků křesťanského pohledu na evoluci byl jezuita a přírodovědec Pierre Teilhard de Chardin, od jehož narození uplyne 1. května 140 let (více také na str. 7). Za svého života zakusil spíše nepochopení a umlčování.

Vývoj však nelze zastavit, zejména v evoluční biologii. Loni vydaná kniha lékaře a filozofa Jiřího Váchy Meze darwinismu (v anketě Dobrá kniha KT ji mezi knihy roku zařadili právě Marek Vácha či Jiří Grygar) poukazuje na nejnovější stav poznání i na přetrvávající manipulace, které se tváří jako nezvratný vědecký výsledek. Víra stejně jako vědecké poznání zkrátka nesmí ustrnout v dětských kalhotách.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 5 25. – 31. ledna 2022

Upřesněné počty věřících

Český statistický úřad (ČSÚ) minulý týden zveřejnil podrobnější data o loňském sčítání lidu, která zpochybnila dříve uváděné informace o výrazném poklesu…

celý článek


Směřovat k jednotě po celý rok

Týden modliteb za jednotu křesťanů právě skončil, ekumenická spolupráce ale trvá na mnoha místech po celý rok. A může být velmi užitečná i pro aktuální synodální cestu.

celý článek


Formace ve světě rozšiřuje obzory

Vstoupit do řeholní formace znamená vydat se na dlouhou cestu. Pro čím dál víc adeptů zasvěceného života to přináší také povinnost na čas opustit rodnou zemi a vydat…

celý článek


Plečnik – architekt, který předběhl koncil

Na 23. leden připadlo 150. výročí narození Jože Plečnika – slovinského architekta, který vtiskl moderní ráz Pražskému hradu. A je též autorem jednoho z nejpozoruhodnějších…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay