Vydání: 2023/19 Karel III. – korunován, aby sloužil, 9.5.2023

Provokativní název a provokativní téma. Ano, s umělou inteligencí se v poslední době roztrhl pytel a zdá se, že žádná oblast společnosti nemůže být k tomuto fenoménu lhostejná, tedy ani Katolický týdeník. Domnívám se, že impulzem k tomuto laickému „promýšlení“ tak komplexního a složitého fenoménu, jakým bezesporu umělá inteligence je, vedlo především nedávné uvedení internetového chatbotu ChatGPT, který mnozí ze čtenářů jistě už vyzkoušeli a byli překvapeni kvalitou jeho výstupu, zejména v angličtině. V katolickém prostředí zase rezonuje údajná fotografie Svatého otce v bílé péřové bundě, která obletěla a doslova zmátla svět. Nicméně pravda to samozřejmě nebyla: fotografie byla vytvořena nástrojem umělé inteligence, stejně jako barokní obraz, který onehdy vyhrál v umělecké soutěži, když porotci nepoznali, že autorem díla není člověk, ale stroj.
Může se umělá inteligence modlit? Má svůj duchovní život? Alespoň trochu přemýšlejícímu čtenáři připadnou tyto otázky trapné a hloupé – a má absolutní pravdu. Není ale vhodné tyto věci tak jednoduše odbýt. Nejprve je třeba připomenout, co to vlastně ta umělá inteligence je: ve velkém zjednodušení si ji můžeme představit jako kombinaci opravdu brutálního výpočetního výkonu a ohromného množství dostupných dat. Kombinace obojího je ve výsledku fascinující. Je důležité zdůraznit, že umělá inteligence se podobá té lidské (které mimochodem také moc nerozumíme) opravdu jen velmi vzdáleně, není schopna si uvědomit sama sebe a plní jen úkoly, které jí dal člověk. V žádném případě „nemyslí“ tak jako my lidé. Navenek jen tak vypadá. Navíc každý z nás má přece s umělou inteligencí zkušenost alespoň v nějaké formě. Připomeňme třeba nápovědu slov při práci s textovým editorem na počítači, dnes stále populárnější robotické vysavače či „obyčejnou“ automatickou pračku, která se také „rozhoduje“ pro množství vody, pracího prostředku či způsobu praní podle množství vloženého prádla. Autonomní auta, vlaky a jiné vychytávky, které jsou v některých oblastech už běžnou realitou, nevyjímaje.
Může složit báseň i napsat kázání
Umělá inteligence nás tedy obklopuje už řadu let a bez obav ji využíváme, aniž si to uvědomujeme. Není tedy důvod bát se jí ani teď, poněvadž opravdu ani zdaleka nedosahuje schopností, které ji laická veřejnost připisuje a které patří do říše sci-fi. Je ovšem otázkou, nakolik je zde vhodné zařadit slůvko „zatím“. Zatím umělá inteligence nemyslí, neuvědomuje si sama sebe a zdá se, že dlouho nebude. Bude-li vůbec někdy. Modlit se tedy rozhodně neumí, stejně jako se nemodlí náš televizor či počítač, i když na něm sledujeme mši svatou. A modlit se nebude ani tehdy, kdyby dosáhla svého sebeuvědomění, protože modlitba je přece dialogem mezi člověkem a jeho Tvůrcem. Modlit se nemůže ani zvíře, byť tohle je téma na jinou úvahu.
Ano, už zmiňovaný chatbot nám ale může napsat krásné kázání či vytvořit modlitbu. Stejně jako nám může napsat článek na jakékoliv téma, dokonce složit báseň a vyřídit poštu. A to tak dobře, citlivě a empaticky, že adresát nepozná, že neodpovídáme my, protože napodobí náš styl vyjadřování, kázání, uvažování. Ale stále je to jen ona kombinace masivního výpočetního výkonu majícího přístup k obrovskému množství dat, ke všemu tomu, co kdy bylo vytvořeno a nachází se na internetu. Můžeme si ho představit jako geniálního kompilátora, který má v paměti všechny vědomosti lidstva, a tak pro něj není složité z dostupných zdrojů vytvořit knihu, dopis nebo i to zmiňované kázání. A protože ví, jak uvažujeme, jak se vyjadřujeme a píšeme, není pro něj problém náš styl věrohodně napodobit. Nečekejme ale, že vymyslí něco nového, že projeví tvůrčí činnost, toho jsme (zatím) schopni jen my lidé.
Nebezpečná rychlost a snadnost
Nicméně neznamená to, že fenomén umělé inteligence je zcela bezproblémový: bude klást čím dál tím větší nároky na naši přirozenou inteligenci. Už dnes totiž podléháme dezinformacím, které nejsou ničím jiným než vhodně upravenou realitou se záměrem zmást jejich příjemce. Koneckonců třeba fotomontáže tu byly vždycky, ale vytvoření takových fotografií či textů zdaleka nebylo tak jednoduché, jako je dnes. Čím dál tím víc se nám stírá rozdíl mezi realitou a fikcí. V kostele se tak můžeme ptát, jestli je náš farář tak geniální kazatel, anebo posloucháme promluvu vytvořenou z toho nejlepšího, co internet dal? Jsou fotografie přeplněného kostela, které naše farnost zveřejnila na sociálních sítích, výsledkem úspěšné pastorační činnosti, nebo „jen“ práce umělé inteligence? Kdo ví…
A přiznejme si, že rozhodnout se nebude vůbec snadné. Přichází doba, kdy „obyčejný“ člověk, ale často i ten poučený, bude tápat, co je pravda a co fikce. Ostatně toho jsme svědky už poměrně dlouho. A na pomyslné vině je obrovské množství informací, které nás dnes a denně zahrnují, poněvadž přístup k nim je velmi snadný a rychlý.
Zatímco před nějakými třiceti lety jsme čekali na večerní televizní zpravodajství či na ranní vydání tištěných novin, abychom se dozvěděli, co je nového, dnes máme přístup ke všemu takřka v přímém přenosu. Rychlost spojená právě s obrovským množstvím těžko ověřitelných informací a snadným přístupem je v jistém smyslu velmi nebezpečná. Nesmí nás ale vést k odmítání nových technologií, nýbrž k promýšlení souvislostí, odpovědnému přístupu k informačním zdrojům a k práci s nimi.
Nakonec co je špatného na tom, když si kněz kázání či modlitbu nechá připravit umělou inteligencí? Před desítkami let musel v knihovně hledat prameny pro svoji úvahu – a trvalo mu to celý den, možná i víc podle náročnosti úkolu. Před několika lety už do knihovny jít nemusel, ale na svém počítači zadal do internetového vyhledávače dané téma a „vyjely“ mu desítky odkazů na články, úvahy a přednášky. Dnes zadá téma chat-botu a ten tu kompilační práci vykoná za něj. Změnila se tedy jen forma, podstata zůstává stejná. Rozdíl – a to pozitivní – je v tom, že onen kněz ušetří spoustu času, který nyní může věnovat opravdové modlitbě a dialogu s Pánem, který mu umělá inteligence ani sebelépe vybavená knihovna nenahradí. Nebojme se tedy nových technologií, jsou výsledkem spolupráce člověka a Boha na úžasném projektu stvoření. Domýšlejme a promýšlejme ale důsledky. Zbrklost na tomto poli se nám v minulosti totiž už mnohokrát nevyplatila!