Mesiáš, který přišel

Vydání: 2019/49 Teologové proti eutanazii, 3.12.2019, Autor: Jaroslav Šubrt

O tom, že jediným možným smyslem života je marné očekávání, pojednává populární divadelní hra Čekání na Godota. Godot ve hře nedorazí. V tom je její absurdita. Křesťan však čeká na Mesiáše, který přišel. V tom spočívá jeho naděje.


Adventní doba připadá na dny, kdy se příroda ukládá ke spánku.Snímek Jiří Strašek


Zřejmě není náhoda, že adventní doba v našich zeměpisných šířkách připadá na dny, kdy se příroda ukládá ke spánku, noc dosahuje největší délky a zoraná pole odpočívají pod pokrývkou sněhu (nebo taky ne). Zvlášť pro lidi na venkově, kdy už nebylo tolik práce a oni trávili mnohem víc času doma u kamen, byly tyto dny časem usebrání, modlitby a radostného očekávání příchodu Mesiáše (Pomazaného). Možná je pro nás, dnešní městské lidi, adventní doba hlavně drsným útokem na naše bankovní účty, ale trávit čas radostným očekáváním nebo chozením na roráty můžeme přece taky – i bez oné venkovské idyly.

Čekání na Pána, na příchod Mesiáše. Na to, že zachrání svůj lid. Chtělo by se říct: myšlenka stará jako svět, mající složitou historii už v samotné Bibli. Od tajemných náznaků, kdy Bůh uzavřel smlouvu s Noemem, protože se slitoval nad hříšným tvorstvem, přes smlouvu s Abrahámem, že mu dá zemi a hojné potomstvo, a dále přes Mojžíše až třeba k zřetelným vyjádřením v Izaiášových proroctvích. Podle staré židovské tradice očekávaný Mesiáš z Davidova rodu přinese mír a slávu Izraeli. Židé na jeho příchod čekají dodnes. A dokonce i v antické literatuře předpovídá narození božského dítěte jedna z Pastýřských písní básníka Vergilia, takzvaná „mesiášská ekloga“, kterou někteří křesťanští autoři pokládali za proroctví o narození Krista. Křesťané pak titul Mesiáše obohatili: Kristus (Mesiáš) je vtělený Logos (viz Jan 1,14), Boží Syn, on je náš život, světlo a spása. Na něm se konečně „splnila Písma“. Hospodin nezapomněl na svůj lid.

Čekání patří k našemu životu. Může se týkat zdánlivých banalit: Čekáme, až nám kantor sdělí výsledek náročné zkoušky nebo až dorazí vlak, který má už půl hodiny zpoždění. Ale může jít i o důležitější oblasti našeho života: Čekáme, až se zdárně vyřeší napjaté vztahy mezi přáteli, příbuznými i u nás doma, které jako by už neměly řešení. A taky třeba na to, jak dopadnou volby, které na příští léta ovlivní poměry v naší zemi. Čekání konečně hraje důležitou roli i v našem duchovním životě. Neboť stejně jako náš běžný život provázejí období různých krizí a strádání, bývá tomu i v životě víry. Například když v modlitbě nenacházíme radost a útěchu jako v „letech nadbytku“, ale právě teď procházíme náročnou etapou duševní vyprahlosti, kdy máme pocit, jako by se před námi Bůh skryl. Potom nezbývá než čekat.

Hospodin si nás tříbí

Podobnou zkušeností si, jak známo, prošla i řada světců – např. Jan od Kříže nebo Tereza z Kalkaty. Hospodin si nás totiž občas tříbí jako zlato v tavicím kotlíku: zůstat může jen ryzí zlato, nežádoucí příměsi musí pryč. Poznání naší křehkosti a zranitelnosti se tím pádem může stát cenným podnětem na naší duchovní cestě.

V jedné z anketních odpovědí na této dvoustraně je zmínka o tom, že v „samém základu čekání by měla být přítomna trpělivost“. Svatá pravda. Protože právě netrpělivost, individuální i ovládající část společnosti je živnou půdou pro růst všelijakých falešných mesiášů – demagogů, populistů a autoritářů. Prožijme tedy letošní advent v duchu trpělivého a radostného očekávání narození betlémského dítěte, toho pravého Mesiáše.

JAROSLAV ŠUBRT

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay