Lidi, co nás štvou

Vydání: 2019/48 Papežovo poselství z Hirošimy, 26.11.2019, Autor: Tereza Zavadilová

Trpělivě snášet otravné lidi nazývá církev šestým skutkem duchovního milosrdenství. Tento „nebeský nárok“ se však často jeví nad naše síly vzhledem k tomu, v jak komplikovaných vztazích žijeme.

Ilustrační snímek Vojtěch Vlk


Konflikty v rodině, na pracovišti, ve škole, ve farnosti či v on-line prostoru. Nepochopení, zarputilost, hněv, obtěžování a vyhrožování, někdy vedoucí až k rozchodu a rokům mlčení nebo k frustraci, zklamání a k modlitbám leda s velkým sebezapřením. V příbězích s dobrým koncem pak figurují trpělivost, soucit, pokora a naděje, která dává nové šance. A také pokoj a svobodu.

„Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.“ Tento příklad z listu apoštola Pavla, stejně jako řada míst v evangeliích nebo ve Starém zákoně, je pro nás stálou výzvou k trpělivosti, která má ovšem své hranice – například když je v sázce důstojnost člověka. Proč nás ale vlastně lidé štvou? Jak běžně reagujeme a proč při tom tak často chybujeme či hřešíme? Vzpomeneme si vůbec někdy, jak by s takovými lidmi jednal Ježíš, ba že by mu stálo za to položit za ně život?

Milovat i ty, kdo se k nám nechovají tak, jak by nám bylo zrovna příjemné, je snad nejtěžším příkladem, který nám Kristus dal. Kdybychom toho byli vždycky schopni, zbavili bychom se naší otrocké mentality, která nás stále nutí na něco reagovat, vůči někomu se vymezovat a činí nám odpuštění často nemožným. Nikdo ale není dokonalý a všichni jsme v důsledku toho někomu na obtíž. „Jsme povoláni žít milosrdenství, protože nejprve bylo prokázáno nám,“ napsal papež František v bule Tvář milosrdenství k začátku Svatého roku 2015–2016. A nejde jen o vnější projevy (úsměv, mírnost odpovědi nebo vstřícnou otázku), ale hlavně o vnitřní touhu po srdci, které se zbytečně nerozčiluje.

Zkusme informační půst

„V budově církve kámen nese a je zároveň nesen,“ napsal učitel církve Řehoř Veliký, 64. papež, který jako první užil titulu „služebník služebníků Božích“. A pokračoval: „Podobně jako já nyní snáším chování těch, kteří jsou ještě poněkud neomalení, tak zase mě museli tolerovat ti, kteří mě předešli v bázni před Pánem; oni mě nesli, abych se také já naučil snášet druhé.“

Začíná advent a je možné tentokrát zvolit „informační půst“ a pročistit zdroje, které nám pomáhají se zorientovat. Nemusí to nutně znamenat odpojení se od všech médií, ale například malé omezení konzumace zbytečných televizních pořadů nebo bezúčelného pohybu na sociálních sítích, účasti ve vyhrocených debatách a psaní ostatním lidem na on-line zeď dobře míněných rad. Je psáno: „Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, usekni ji.“ Vztáhnuto k dnešním podmínkám, jdeš-li na Facebook, abys tam byl zlý na své bližní, radši tam vůbec nechoď.

TEREZA ZAVADILOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay