Léčba těla, ale i duše
Vydání: 2023/25 Šestice nových kněží, 20.6.2023, Autor: Ondřej Elbel
K lázním patří minerální prameny, denní řád s procedurami a cvičením, plná penze a dočasná odbočka z běžné rutiny. Daleko od domácích starostí se někdy probouzí i duchovní život. A do kostela je to z lázní často jen kousek.
Do Mariánských Lázních se mnozí rádi vracejí. Snímek Pixabay
Příkladem symbiózy farnosti a lázní může být třeba luhačovický kostel Svaté rodiny, před kterým bublá pramen svatého Josefa. Mnoho lidí do kostela jen tak nakoukne díky projektu Otevřené brány. „S farní radou vidíme, že náš kostel je duchovním centrem nejen pro nás, ale i pro lázeňské hosty. Pořádáme také koncerty a přednášky, návštěvníci lázní docházejí i do naší farní kavárny po nedělní mši svaté. Je to hezké místo pro setkávání lidí z celé republiky,“ vítá pestrost v kostelních lavicích luhačovický farář P. Jan Ston. Jeho slova potvrzuje farník Roman Hlavička. „Už se nám stalo, že se u nás potkali organizátoři farních kaváren ze dvou brněnských farností. Do té doby se neznali a slíbili si, že se u kafe setkají taky ve svých farnostech,“ usmívá se muž, podle něhož tvoří lázeňští hosté někdy i většinu publika na letních koncertech.
Co s volným časem
Z pobytu v lázních se může stát i čas pro uzdravení duše – míní i další kněží, kteří působí v lázeňských městech a které jsme oslovili. Že mají v lázních lidé docela dost času, si nedávno uvědomil také P. Jan Slavík, farář z Malé Morávky v Jeseníkách. Toho napadlo nabídnout lázním Karlova Studánka přednášky o mezigeneračním dialogu. Lázně totiž zprostředkovávají také programy pro klienty na nejrůznější témata, mnohdy i duchovní. „Tak proč nepřijít s něčím, co vychází z křesťanství?“ ptá se řečnicky P. Slavík. Každý měsíc teď do lázní dojíždí s úvahami na motivy citátu papeže Františka: „Kdyby mladík věděl a stařík mohl, neexistovalo by nic, čeho by nebylo možné dosáhnout.“ A jak říká: „Zdá se mi, že to hosty oslovuje. Zároveň občas vidím zájem i o duchovní nebo obyčejný lidský rozhovor. Připomíná mi to stálou zpovědní službu v ostravské katedrále. Stejný potenciál vidím také v lázních, kde lidé tráví relativně dost času a mohou zde řešit různé otázky.“ Podobnou zkušenost má i P. Jiří Kváš, farář v Lázních Bohdaneč u Pardubic. „Lázeňští lidé přicházejí s nejrůznějšími otázkami o křesťanství nebo spiritualitě. Osobně mě to nutí se stále vzdělávat, což mě moc baví,“ říká kněz, který má na budově fary cedulku Duchovní a kulturní centrum. Farnost hostí zhruba jeden koncert do měsíce. Do kostela to lázeňští nemají daleko, stačí přejít ulici. „Když přijde lázeňský host na mši svatou ve všední den, poznám to. Pak vyjdu z kostela a vidím, jak sedí na lavičce, tak se snažím najít společnou řeč. Nedávno mi jedna paní po mši řekla, že věří, že nás něco přesahuje. V kázání prý slyšela něco, co potřebovala slyšet, a přijde znova. To je pro mě velká radost. Mojí vizí je, aby lidé z kostela neodcházeli se schlíplýma ušima nebo jen s tím, že byli v nějaké památce. Aby se také necítili ostrakizováni. Prosím Pána Boha, aby se moje zamyšlení dotkla jejich srdcí a on si je přibližoval k sobě jako sv. Máří Magdalénu, patronku našeho kostela,“ modlí se za domácí i hosty P. Kváš. Někteří pak přicházejí i proto, že zatouží po životní zpovědi.
Prostě si popovídat
O svátostech smíření slavených po dlouhých letech mluví také poděbradský farář P. Petr Kubant. „Už víckrát se mi stalo, že někdo z lázní přišel ke svátosti smíření a pojal ji hlouběji, než je obvyklé. Doma ke zpovědi třeba vůbec nechodil. Je to pro mě velká radost, když si můžeme jednoduše povídat o Božích věcech,“ podotýká kněz. Poděbradská farnost se také přidává k zahájení lázeňské sezony s žehnáním pramenů.
P. Grzegorz Puszkiewicz z Lázní Bělohrad u Jičína žehná kromě léčivé vody také rašelinu: „Říkám tam, že dar zdraví máme od Boha. Připomínám, že z lázní je vidět věž kostela a kromě přírody je třeba sbírat duchovní sílu od toho, kdo tam na každého z nás čeká.“ Pacienti z lázní vyslyšeli třeba pozvání při nedávné Noci kostelů. P. Grzegorz ale dochází také opačným směrem. „V prvních letech jsem dělal v lázních nedělní setkání s Božím slovem. Dnes to jsou převážně duchovní rozhovory nebo svátost nemocných. Pomáhají mi zkušenosti, které jsem získal ještě před vstupem do semináře. V Polsku jsem pracoval jako ošetřovatel v domově pro seniory,“ zmiňuje, jak se učil s nemocnými mluvit. Občas se někdo ozve i po návratu z domova: „Letos se se mnou dala do řeči jedna paní, která tři dny nato v lázních zkolabovala. Našli jí nádor na mozku a musela se vrátit domů. Po čase mi poslala SMS, že jí naše setkání pomohlo. Lázně Bělohrad jsou kouzelným místem a hosté se sem rádi vracejí. To pak někdo přijde a hlásí mi: ,Otče, už jsem zase tady.‘“
ONDŘEJ ELBEL
