Křesťanské symboly v politice
Vydání: 2020/39 Křesťanské symboly v politice, 22.9.2020, Autor: Karel Pučelík
Symboly jsou pro lidskou povahu důležité, ale u každého z nich musíme mít neustále na paměti, že je pouze pomůckou k pochopení něčeho většího a hlubšího.
Konkrétní náboženské symboly a výjevy jsou po staletí vděčnou inspirací nejen pro umělce, filozofy a myslitele. Často si je berou na pomoc i státníci a politici k prosazování svých dobrých - a bohužel někdy i špatných cílů. Svědky takového jednání jsme byli v mnoha případech v domácích i světových dějinách, vzpomeňme třeba národního patrona, svatého knížete Václava, jehož odkaz zneužili i nacisté.
Příklady se hemží též naše současnost. Americký prezident Donald Trump nedávno hrozil protestujícím s Biblí v ruce a před kostelem, k němuž mu proklestily cestu pokojnou demonstrací gumové projektily. Italský národovec Matteo Salvini se loni v předvolebním klání nechával vidět s františkánským křížkem tau i při koupání v moři. A na tiskové konferenci své strany pro změnu vzýval všechny svaté patrony Evropy včetně Cyrila a Metoděje. Na jejím konci změnil tón hlasu, políbil růženec a sebe i manifestující, ba celou Itálii „zasvětil“ Panně Marii. Italská církev příliš nevítá politiky, kteří veřejně zobrazují symboly a postavy katolické víry. Předseda italské biskupské konference, kardinál Gualtiero Bassetti, loni v rozhovoru pro vatikánský deník L'Osservatore Romano varoval katolíky doslova před „mámivými pištci“ a vysvětlil, že „náboženské symboly jsou platné pouze v kontextu žité víry, jinak jsou jen sterilní okázalostí“.
Salvini vytáhl růženec při své politické kampani hned několikrát. Snímek Profimedia
Často o zneužívání křesťanských symbolů k pochybným účelůmmluví i papež František. Nejnověji se vymezil třeba proti italské mafii, která má v oblibě vyobrazení Panny Marie k udržování svého křesťanského obrazu, ač jsou všichni její členové již několik let církví exkomunikováni.Před pár týdny v psaní Papežské mezinárodní Mariánské akademiiFrantišek zdůraznil, že postava Matky Boží musí být ochráněna od „superstruktur, velmocí a od jednání, které neodpovídá evangelním kritériím spravedlnosti, svobody, poctivosti a solidarity“. Akademie se totiž hodlá zabývat tím, jak uzmout symboly Panny Marie ze spárů mafie.
Tématu návratu určité formy nábožensko-kulturního nacionalismu se věnoval nedávno (červnové vydání 4080) nejstarší italský magazín Civiltà Cattolica. Indický jezuita Joseph Lobo v něm představuje historické formy využití náboženství jako politického nástroje aktualizované o dnešní nacionalismus. V textu si klade dvě otázky: Stojí Bůh po boku svých ctitelů, ať už dělají cokoli? A jak lze teologicky odpovědět na pokusy o zavedení nábožensko-kulturního nacionalismu? Uvádí, že zbožštění národa činí z nacionalismu vlastně jakési další náboženství – vazba k národu se pak ztotožňuje s vírou, což redukuje náboženství na nacionalistickou ideologii. A od toho je jen krůček k modlářství. Nakonec Lobo vysvětluje, proč podle něj tomuto zkreslení náboženství může čelit jen hluboká, teologicky podložená náboženská reakce, ale dostupná širokým společenským vrstvám.
Kulturní křesťanství
V příštích týdnech vychází v překladu kniha německého profesora Waltera Ötsche a novinářky Niny Horaczek „Populismus pro začátečníky“ (nakladatelství Petrinum). Autoři ukazují (nejen) na příkladu rakouské populistické strany FPÖ a jejího tehdejšího (dnes už zdiskreditovaného) lídra Heinze-Christiana Stracheho, jak si populista přivlastňuje křesťanské symboly v boji proti islámu a označuje se za „kulturního křesťana“. Kříž je pak pro něj jen kulturním odkazem. „Aby člověk mohl být kulturním křesťanem, nemusí pravidelně chodit do kostela,“ vysvětlují v knize.
P. Cyril Havel, překladatel knihy, ve svém příspěvku upozorňuje, že i u nás se tu a tam najdou politici, kteří se k Bohu hlásí. Mnohdy jen opatrně, jindy s příměsí astrologie a ezoteriky. Kromě něj se k tématu vyjadřují filozof Jan Sokol a historik Michal Stehlík. S karmelitánem P. Pavlem Polou jsme zase rozmlouvali o důležitosti symbolů, protože se tomuto tématu věnuje při duchovních cvičeních.
Nelze říci, že každá veřejně činná osobnost operující s náboženským symbolem je lhář a manipulátor, ale není na škodu věnovat přehnaně religiózním projevům politiků větší míru obezřetnosti. Ostatně už v Bibli stojí, že křesťany poznáme po ovoci, ne podle to, co mají aktuálně pověšeno na krku.
Sdílet článek na:
