Ke změně je třeba mít vizi a plán
Vydání: 2020/37 S nunciem na pouti v Hájku, 8.9.2020, Autor: Tomáš Kutil
Život farního společenství nemusí znamenat jen společné prožití nedělní bohoslužby, jak je mnohdy zvykem. Na této dvoustraně přinášíme několik tipů, jak farnost oživit, do čeho se společně pustit.
Debata ve skupinkách na farní zahradě ve Stodůlkách. Snímek Pavel Žid
Jak vystoupit z udržovacího režimu do misijního zápalu? Tuhle otázku si pokládá James Mallon v knize Proměna farnosti (KNA 2018). Záhy poté, co poprvé vyšla v roce 2014 v Torontu, se stala bestsellerem. Mallon, kněz žijící v Kanadě, v ní totiž přináší praktický návod, jak s proměnou začít a jak postupovat. „Svým farníkům u svatého Benedikta jsem hned během prvního víkendu řekl, že mě pronásleduje palčivá otázka: Co zastaví společenské změny, které si vyžádaly uzavření tří farností a jejich spojení do jedné? Odpověď zní: Nic. Pokračování úpadku, který nás dostal do současné situace, nezabrání nic. Pokud ovšem nebudeme usilovat o zásadně hlubší proměnu,“ zdůrazňuje James Mallon a popisuje transformaci farnosti, která se za jeho působení podařila. Otevřeně při ní přiznává inspiraci z kurzů Alfa: „Ve farnosti se snažíme udržovat systém středně velkých skupin… Tento model umožňuje i těm, kdo do kostela pravidelně nechodí, aby po absolvování kurzu Alfa přešli do navazujícího společenství, kde mohou rozvíjet svou víru.“
Zdůrazňuje také význam tvorby strategií, protože bez vizí nemůže podle něj k žádné proměně dojít. Navrhuje dokonce vytvořit si několikaletý plán: „V menších farnostech může pastorační rada připravit podrobný strategický plán a pak se i zapojit do jeho provedení. Ve větších načrtne hlavní tahy a nižší úrovně strategie přenechá pastoračním týmům, které se příslušným oblastem farního života věnují.“
V královéhradecké diecézi dostávali knihu Proměna farnosti katecheté. „Z některých farností mám zprávy, že zmíněnou knihu vzal pan farář na pastorační radu a zabývají se jednotlivými kapitolami a přemýšlejí, jakou inspirací by pro ně některé podněty mohly být,“ popisuje generální vikář Mons. Jan Paseka. V jednom z vikariátů ji na jaře četli kněží v rámci vikariátní konference a na podzim chtějí pokračovat.
Odkud ale začít, když máme pocit, že zrovna u nás se nic neděje? „Je dobré, aby každý začal sám u sebe. Pokřtěný člověk je zodpovědný za hlásání evangelia,“ poukazuje Jan Paseka a doporučuje dát si reálný cíl a začít malým projektem. „Pokud se něco malého daří, můžeme na tom stavět dál. Mnohdy se stává, že když si člověk dá příliš velký cíl, tak u toho nevydrží. Samozřejmě bych doporučil být v kontaktu s místním knězem a pastorační radou farnosti,“ zdůrazňuje generální vikář.
TOMÁŠ KUTIL
