Katolíkem díky České republice

Vydání: 2015/42 Synoda: méně nářku, více důvěry, 13.10.2015, Autor: Jiří Gračka

„Životu v České republice vděčím mimo jiné za svou víru,“ prohlašuje rodilý Američan, dnes Brňan a františkánský terciář Benjamin Jeremiah Vail.
 
Benjamin Jeremiah Vail se svou rodinou.Snímek archiv rodiny Vailových 
 
Do naší vlasti ho, jak sám říká, přivedla láska. „Svou manželku Renatu, původem z Prahy, jsem poznal na univerzitě ve Wisconsinu, kde jsme oba studovali. Po několika letech ve Spojených státech jsme se rozhodli odstěhovat do České republiky – nejprve do Prahy a před asi šesti lety jsme odešli do Brna,“ shrnuje Vail, který donedávna přednášel sociologii na Masarykově univerzitě a nyní působí jako středoškolský učitel angličtiny.
 
Přiznává přitom, že kdyby ze Spojených států neodešel, nejspíš by dnes nebyl katolíkem. „Vyrůstal jsem v ateistické rodině a jako vysokoškolák jsem vstoupil do protestantského hnutí kvakerů,“ rozpovídá se Vail o začátcích své víry a vysvětluje, že tato sekta se v 17. století zrodila z puritánského hnutí a neuznává svátosti nebo liturgii ani kněze či jiné prostředníky mezi člověkem a Bohem. „Líbilo se mi na nich, že se v dějinách vždy vyznačovali prostým životním stylem, cenili si cti a usilovali o mír a vzájemnou úctu mezi lidmi,“ poukazuje.
 
Postupem času mu však prý docházelo, že liberální směřování kvakerů a jejich inklinace ke spiritualitě typu New Age se křesťanským kořenům vzdalují. „Chtěl jsem ale být křesťanem, a proto jsem se začal poohlížet po společenství, kde bych se mohl učit, jak následovat Krista,“ říká Benjamin Vail. Ke svému velkému překvapení takové společenství našel v katolické církvi, na níž ho oslovila zejména její apoštolská povaha a nepřerušená linie nauky a praxe vinoucí se přímo od Krista a apoštolů.
 
„Kdybych ale kvůli své ženě neodešel z USA, nejspíš bych se ke konverzi neodhodlal,“ připouští nicméně Vail a pokračuje: „Americká společnost je tradičně protestantská a zpravidla protikatolická, podle jednoho známého historika je dokonce antikatolicismus‚ nejhlouběji zakořeněným předsudkem v dějinách amerického lidu‘. O české společnosti sice vím, že zde převládají ateisté a že se k církvi staví polemicky, z dějinného hlediska jde však o katolickou zemi a já jsem zde nalezl velkou oporu v mnoha nádherných kostelech i ve veřejných připomínkách víry, jako jsou sochy světců a kříže rozeseté po městech i venkově,“ svěřuje se Vail.
 
Pokřtěn byl po několikaleté přípravě roku 2009 v brněnském jezuitském kostele a o čtyři léta později složil věčné sliby jako františkánský terciář v místním společenství v brněnské čtvrti Husovice, zároveň je členem Rytířstva Neposkvrněné u brněnských minoritů. „Z České republiky odcházet nehodlám. Zatím máme čtyři děti a myslím, že tady je lze dobře vychovávat. Zejména jsem vděčný za to, že v Brně existují katolické školy,“ uvádí.
 
Spokojen je také s tím, jak ho navzdory omezené znalosti češtiny přijímají místní věřící. „Katolíci jak tady v Brně, tak kdekoli jinde v ČR jsou velice přívětiví a otevření – nejen vůči mně, ale také vůči dalším cizincům například z Asie či Afriky,“ popisuje svou dosavadní zkušenost. A stejně pozitivně hodnotí českou společnost jako celek. „Češi jsou vytrvalí, a přitom flexibilní, vaše země je krásná a pokojná a je v ní vidět pokrok, rozvoj a stálé zlepšování. Nic sice není úplně dokonalé a Češi mají sklon vidět vše černě, přesto si myslím, že se tu žije dobře,“ hodnotí Benjamin Vail.
 
Ocenění má i pro český sociální systém, zejména koncept rodičovské dovolené. „Podobná podpora rodin v USA vůbec neexistuje. Tady máme možnost zvolit si životní styl, který nám vyhovuje, a manželka může zůstat s dětmi několik prvních let doma – to by v Americe nejspíš vůbec nemohla,“ pochvaluje si.
 
Zároveň ale připouští, že ač se snaží učit češtinu a poznávat české dějiny a kulturu, nikdy se nemůže stát Čechem a mnohé věci mu přijdou cizí. „Také mi tu velmi chybí moře,“ přiznává a své povídání uzavírá: „Vždycky se budu odlišovat, přesto se do svého nového domova chci integrovat co nejlépe a být pro společenství, v němž žiji, přínosem.“

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 3 12. – 18. ledna 2021

Větší role žen v církvi

Služba lektora a akolyty se rozšiřuje na ženy, rozhodl Svatý otec toto pondělí.

celý článek


Modlitby za jednotu podle komunity v Grandchamp

V ekumenickém řeholním společenství na břehu Neuchâtelského jezera ve Švýcarsku dnes žije také jedna Češka – sestra DANA KRUPOVÁ.

celý článek


Trojice biskupů před soudem

Před 70 lety, začátkem ledna 1951, zorganizovali komunisté nejvýznamnější vykonstruovaný proces v dějinách Slovenska. Soud vyměřil dlouhé tresty hned třem biskupům –…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay