Katolíci a hudba
Vydání: 2005/6 Katolíci a hudba, 31.1.2005, Autor: Beščecová K., Randa T.
Občas slýcháme rčení, že "Kdo zpívá, dvakrát se modlí". Ve všech případech to ale určitě platit nebude. Třeba když si u rozhlasového přijímače společně s Lucií Bílou zanotujeme "Plyn už syčí z trouby ven...". Každý z nás má v oblibě jiný styl hudby. Ovšem prostředí kostela si většinou pojíme s kancionálovými písněmi v doprovodu varhan, v krajním případě s kytarovými rytmickými písněmi. O existenci křesťanského popu nebo rockových mší už sotva máme ponětí. Přesto existují. Co tedy vlastně poslouchají katolíci za hudbu a nakolik to koresponduje s tím, co se hraje v kostele a jaká hudba by měla znít při bohoslužbách, jsme zjišťovali v následující anketě.
Bob Fliedr, publicista
Myslím, že katolíci (případně křesťané obecně) poslouchají stejnou hudbu jako nekatolíci (nekřesťané), a někteří z nich navíc ještě hudbu duchovní, resp. hudbu, která rezonuje s evangeliem. Je to v drtivé většině jiná hudba, než jaká se hraje v kostele, v čemž nevidím nic špatného.Při bohoslužbách by se měla hrát hudba, která odpovídá ději, místu děje a nátuře shromážděných. Neumím si přestavit emotivní americké černochy oslavující vzkříšení Pána Ježíše usebraným zpěvem gregoriánského chorálu nebo naopak jihomoravské babičky vlnící se při mši v rytmu černošských gospelů.
Jiří Kusý, farář v Praze-Nuslích
S tím, co křesťané doma poslouchají, se příliš nechlubí, domnívám se však, že s hudbou duchovního rázu (snad kromě Vánoc) to nebude mít nic společného. Pokud někdo v tomto případě tvoří výjimku, pak spíše jen potvrzuje pravidlo.Dnes si lidé duchovní hudbu psanou pro duchovní účely - tedy pro liturgii - pletou s hudbou „pro duši“. Je třeba také vzít v úvahu tradici, která je v tomto případě historickým pokladem. Nemohu tedy jednoznačně z kostelů vyloučit například různé skladby jako mše, kantáty apod. Záleží ale na vhodnosti a způsobu provedení i na toleranci farního společenství. Jen těžko se snese obnovená liturgie dle II. vatikánského koncilu např. s Brixiho Missou in C, zvláště v zimě v nevytopeném kostele. Jako přímou odpověď na druhou otázku však musím říci, že v kostele při liturgii mají hlavně zpívat lidé, a doprovod zde asi není tak důležitý - je to věcí tradice, aby se přítomní aktivně účastnili bohoslužby.
Jan Bernátek, předseda skladatelské komise Společnosti pro duchovní
hudbu
Většina katolíků (hlavně mládež) - ovlivněna komerčními sdělovacími prostředky - poslouchá populární hudbu, a to se promítá také do toho, že i v kostele při bohoslužbách chtějí slyšet skladby ovlivněné touto hudbou. Církev zde má velkou zodpovědnost v tom, aby tyto lidi přivedla k hudbě hlubší, mnohem kvalitnější, hudbě duchovní,to znamená té, která je inspirovaná Duchem Božím. V tisícileté tradici chrámové hudby je obrovské množství skladeb vhodné pro účely liturgie. Na II. vatikánském koncilu bylo správně řečeno, že umění při bohoslužbě má být důstojné, vkusné a krásné a že má být symbolem vyšších skutečností... Jaká hudba by měla znít při bohoslužbách? Nejvhodnější je podle mého názoru gregoriánský chorál, skladby pro sbory, sóla z období renesance, baroka, až k hudbě současné. Mnozí se naivně domnívají, že lacinou, líbivou hudbou (většinou s kytarovým doprovodem) přilákají více lidí do kostela. Nenabídneme-li však věřícím skutečné hodnoty, pak vnějškovost a prázdnota také mnohé z nich odradí. A naopak nádherná, povznášející hudba může přivést mnoho lidí k hlubšímu hledání Božího království.
Miroslav Pšenička, ředitel kůru katedrály sv. Bartoloměje v Plzni
Věřící lidé, které já znám, poslouchají stejnou hudbu jako celý zbytek populace: mladí populární hudbu, starší dechovku, někdo jazz, další vážnou hudbu. Myslím, že křesťané v tomto směru mezi ostatními netvoří žádnou výjimku. Často se však setkávám s tím, že lidé (věřící i nevěřící), kteří opravdu upřímně hledají duchovní hloubku, poslouchají hudbu kvalitnější. Každá hudba nese určitá sdělení. Hudba nekvalitní (žánrem i způsobem interpretace) přináší sdělení plytké. To sice někomu stačit může, ale kdo hledá podstatu a hloubku, reaguje na sdělení tomu odpovídající – tím ovšem nechci říci, že by se měla poslouchat pouze hudba obsahující hluboké myšlenky. Druhá otázka by si jistě zasloužila důkladnější a hlubší rozbor. Je třeba si nejprve položit otázku, k čemu má vlastně liturgická hudba sloužit a jakou má funkci. Myslím, že má oslavovat Boha a pomáhat posluchačům i interpretům hlouběji proniknout do tajemství liturgie. Nesmí však člověka pouze falešně nadchnout, oslnit svou slavnostností, hlasitostí, rytmikou, virtuozitou interpreta apod. Měla by vést dál: ke sdělení. Měla by - ostatně jako všechno, co se děje při liturgii - ukazovat na Boha, ne upozorňovat na sebe. Druhá rovina je pastorační a zde je nutné vycházet z možností interpretů a vyspělosti věřících ve shromáždění. Nelze živit špekem toho, kdo je schopný strávit pouze kaši. To, který druh hudby je nejvhodnější, záleží na konkrétním okamžiku, na konkrétním společenství. Vždyť i proto je hudba - i církev - tak pestrá a různorodá.
Petr Maria Lutka, písničkářKatolíci, pokud je mi známo, poslouchají všechny žánry, které existují. Ale uvnitř nich by si měli umět vybírat hudbu umělecky hodnotnou a z ní především tu, která rezonuje s jejich vírou.
Při bohoslužbách by se měla hrát hudba plná Ducha Svatého - hudba, která
celého člověka zasahuje svojí krásou, silou a pozvedá ho blíže k Bohu. Co se
týče ordinárií, možná by bylo vítané mít kromě těch zdařilých dosavadních ještě
nějaké další - zpěvné, radostné, oslovující rozum i srdce, v tom nejlepším slova
smyslu lidové. A písně uvádět pokud možno jen ty nejkvalitnější, které jsou k
dispozici. Bez ohledu na to, jestli jsou ze starých, nebo nových „měchů“
(kancionál, Mešní zpěvy, Hosana nebo jiné vhodné zdroje). Nemyslím tím jenom
vysokou řemeslnou úroveň hudby, ale i zřetelný dotek Nejvyššího v okamžiku
jejich vzniku.
