26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Kam se jenom poděly?

9. 9. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/4 Chybí církvi osobnosti?, 9.9.2004, Autor: Max Kašparů

OSOBNOSTI NEBO CELEBRITY
Při slově 'osobnost' chvíli přemýšlím, zda to souvisí s oblastí psychiatrickou, nebo společenskou. Pojem osobnost z hlediska psychiatrie má v oboru své stabilní postavení, kdežto osobnost ve smyslu společenské popularity je postavena na hliněných nohách.


Svůj podíl na vyprázdnění slova osobnost nesou do veliké míry sdělovací prostředky, které používají tohoto atributu u každého zpěváka, herce a televizního baviče. Kam se v televizních programech podíváme, všude zástupy osobností. A pokud se mezi nimi hledá eso, nazve se celebritou - instantní osobnosti s jepičím životem a celebrity, kterým můj přítel říká 'prefabrikované'. V dějinách lidstva byly poměrně krátké časové úseky, v nichž se narodily skutečné, veliké, oslovující stálice osobností v oblastech filozofie, teologie, vědy či umění. Určité časové úseky v dějinách potom jakoby ztrácely plodnost tohoto velikého formátu a rodili se spíše jen provinčně známí umělci, vědci nebo teologové. Odhlédnu-li od obecného pojmu a dějinného pohledu k naší současnosti, k domovu a k církvi, kladu si otázku, zda mezi námi žijí duchovní nebo laici, o kterých můžeme, bez pachuti instantních prefabrikátů, říci, že jsou skutečnými osobnostmi ducha.

JAK JE TO S CÍRKVÍ?
Pokud je chceme v současné církvi u nás doma hledat a najít, musíme se nutně oprostit od dvou zkreslujících břemen. Od zátěže srovnávání a přítěže nekritičnosti. Bylo by totiž laciné a nespravedlivé srovnávat současnost s dobou, ve které zráli duchovní, jakými byli S. Braito, J. E. Urban, A. Kajpr nebo kardinálové Beran či Tomášek a kdy tvořili J. Zahradníček, O. Březina, J. Deml.Srovnávat nelze. Už ne proto, že každý nositel nových myšlenek se rodí do jiné mentality, v jiném sociálním prostředí, ekonomických vztazích, ale především v jiném duchovním klimatu, než jeho předchůdci-osobnosti a musí odpovídat na naprosto nové otázky, především zásadního a aktuálního charakteru, na otázky, které mají právě v současnosti svůj silně radikální akcent.Pokud jde o kritičnost, musíme vzít v úvahu, že skutečná osobnost, která má nést značku nejvyšší kvality, nezraje roky, ale desetiletí. K tomu ovšem nutně potřebuje dobré podmínky. I nejtalentovanější hráč bez tréninku a dobrého trenéra zakrní. Čtyřicet let po druhé světové válce bylo pro české katolické talenty úhorem. Ateistické školství, materialistický duch, jeden státní seminář, znemožňující studium v zahraničí, minimální nároky na kvantum vědomostí, přísné embargo na dovoz literatury. A přesto právě ti, kteří odmítli hrát na oficiálním hřišti neférovou hru s výše uvedenými pravidly, byli často 'za čarou', nebo byli dokonce pro 'fauly' vyloučeni ze hry, zráli. Duchovně, morálně i odborně.

A ZASE PŘICHÁZEJÍ...
Po listopadové revoluci vstoupil, tak jako všude, i do církve na nějakou dobu chaos. Naše oči se upíraly k obzoru, vyhlíželi jsme osobnosti a čekali na 'Deus ex machina', jako v antických tragédiích.Přišli. Duchovně zralejší, intelektově mocnější, charakterově pevnější, ošlehaní větrem civilního života a mnozí z nich i s kapitálem šrámů z bolševických věznic. Bylo na místě poslat je houfně na zahraniční univerzity, využít jejich invencí a talentů, které v předchozích letech nemohli sami rozvinout. Častokrát se tak nestalo. Naopak mnozí z nich byli diagnostikováni - v horším případě jako 'trojští koně' v sevřeném městě církve, v lepší případě jako nositelé cizí infekce - a dostalo se jim patřičné karantény. V této souvislosti bylo pak smutné slyšet názor, který komentoval, třináct let po listopadové revoluci, nedávnou krizi na pražské teologické fakultě slovy: 'Za to může komunistický režim, který nedovolil rozvoj duchovních talentů, a proto dnes není dost vzdělaných, mladých profesorů.'A přes to všechno je tu, díky Bohu, máme. Osobnosti, jejichž hodnota se neprezentuje nijak jinak než schopnostmi reálně vidět, plasticky myslet a pravdivě odpovídat na naléhavé otázky této tolik složité doby.

Mezi výrazné osobnosti české církve ve 20. století patřil kardinál Štěpán Trochta.

Snímek archiv KT

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou