Hledáme nové patrioty
Vydání: 2004/10 O česko-německém smíření, 6.9.2004, Autor: Lenka Svobodová
O AKTIVITÁCH OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ ANTIKOMPLEXUž od roku 1997 hledá občanské sdružení vysokoškolských studentů Antikomplex cesty, jak přispět k pozitivnímu řešení sudetoněmecké otázky. Mladí politologové, historikové a právníci začali s výjezdy na gymnázia, především do česko-německého pohraničí. Program "Kdopak to žil v naší zemi" by měl středoškolákům rozšířit vědomosti z dějin česko-německého spolužití v Čechách a na Moravě.
"Studenti toho vědí poměrně hodně. Ale rodiče s nimi o minulosti Sudet většinou nedovedou nebo nechtějí mluvit. Více pochopení a názorové shody nacházejí u prarodičů," popisuje své dojmy z jedné z těchto posledních "spanilých jízd" Susana Zetsch. Je z Drážďan a k Antikomplexu se dostala nejprve jako překladatelka během své pražské studijní stáže. "Jedna dívka mi řekla: My už jsme na Frýdlantsku doma a strach z Němců, nebo z toho, že se vrátí, nemáme," pokračuje.
"Zásadní je, aby si nastupující generace udělala na vývoj v pohraničí vlastní názor. Aby zhodnotila, co bylo dobré, a co ne, a pokusila se navázat na německou minulost v pohraničí, jakoby byla naše vlastní. Střední generace tohle často nechápe, nebo nechce pochopit," tvrdí její kolega Petr Mikšíček, čerstvý absolvent kulturologie na pražské filozofické fakultě. Součástí programu pro středoškoláky je také projekce fotografií z výstavy "Zmizelé Sudety", jejímž hlavním autorem je právě Petr Mikšíček: "Při koncipování výstavy jsme použili metodu srovnání současných fotografií se záběry ze stejných míst pořízenými před více než šedesáti lety. Z toho je vidět, jak moc se pohraničí změnilo. Vykořenění, ztráta paměti, diskontinuita..." Podle něj je smyslem takového srovnání také vyprovokovat návštěvníka k otázkám: Umíme se starat o krajinu jako naši předchůdci a neseme odpovědnost za jejich dědictví? O čem vypovídá naše dnešní krajina a kudy povede další vývoj těchto území?
Od prosince 2002 výstava putuje po českých a německých městech. Od začátku března je k vidění v Lipsku. Zájem je především v Německu obrovský, jelikož představovat Sudety jinak než jako politickou kauzu je (zvláště pak na české straně) počin vskutku ojedinělý. Přesto autoři výstavy nadále upřednostňují Českou republiku a doufají, že výstava bude inspirovat k obnově doposud zanedbaných míst. "I když víme, že komunisté dělali v pohraničí mnoho věcí špatně, alespoň si byli vědomi zvláštností tohoto regionu. Že tu není stabilní societa, průmysl ani krajina. Ministerstvo hlídalo stabilizaci obyvatelstva a poskytovalo osídlencům všechny možné výhody. Po listopadu ´89 veškeré koncepce zmizely. Žádná oficiální instituce se pohraničím nezabývá, přestože jeho problémy přetrvávají. Proto chceme, aby místní lidé navázali pouto s minulostí, začali obnovovat tradice a stali se zdejšími patrioty," uzavírá Petr Mikšíček.
