Do přírody za Pannou Marií

Vydání: 2020/18 Na mši svatou jen s patnácti lidmi, 28.4.2020, Autor: Alena Scheinostová

„Vím já hájíček pěkný, zelený, a v něm bydlejí svatí anděli. Pod tím hájíčkem lúka zelená, kráčela po ní Panna Maria…“ Stará lidová píseň spojila, k čemu zvou jarní dny v této „divné“ koronavirové době.

 
Grotta v Chuchelském háji. Snímek autorka

Květen je dobou májových pobožností k Panně Marii. Zároveň prožíváme čas bez společného slavení, který nás vede k prohloubení osobní zbožnosti, i období vycházek do přírody, kdy se snažíme druhé spíše nepotkávat než je vyhledávat. Bůh ale nebere, aniž by zase hned něco nedal – říká stará moudrost. A tak nás na těchto osamělých výpravách může překvapit a potěšit skromná kaplička, nenápadná boží muka, kterých jsme si dříve nevšimli, či zavěšený mariánský obrázek uprostřed lesa.

Neokázalých a pozapomenutých drobných památek je naše krajina plná. Boží muka, křížky nebo obrázky v prostém rámu vyznačovaly rozcestí dnes už nenávratně zaniklých cest. K Panně Marii jako pomocnici a ochránkyni se vztahovala velká část z nich. Lidé stavěli kapličky na poděkování za Boží zásah ve svém životě nebo jako připomínku tragických osobních událostí. A někdy jimi chtěli připomenout zjevení Panny Marie nebo její zázračnou pomoc, které se jim na daném místě dostalo. K obrázkům, kaplím, pramenům ozdobeným vyobrazeními Matky Boží se přicházeli modlit – fyzickou žízeň utišila voda ze studánky a tu duchovní zde hasila modlitba.

Je až překvapivé, s jakou obětavostí tato drobná památná místa v Česku udržujeme i dnes, navzdory své pověsti národa neznabohů. U lidí věřících to tak nepřekvapí, často se o opravu té které památky postará farnost či křesťanské sdružení anebo zbožná žena ze sousedství krášlí kapličku květinami a pečuje o ni. V rozhovoru o tom vypráví malířka a restaurátorka Vladimíra Fridrichová Kunešová, která vrací krásu těmto památkám na Šumavě, ale i jinde po Čechách i Moravě. O přežití řady kapliček, sloupů, obrázků i božích muk se však starají také obce, národní parky nebo spolky chovající úctu k historické paměti a jejím dokladům obecně, bez ohledu na vyznání. To je také případ databáze Drobnepamatky.cz, kterou představujeme v závěru této dvoustrany.

Jak může tato malá zastavení u cest, pramenů nebo lesních jeskyní chápat křesťan, vystihl pro KT P. Pavel Ambros: „Od počátku lidé tušili ve viditelných věcech neviditelné – to, co se postupně odkrývá. Musíme žasnout, když vstoupíme do živého prostředí přírody a otevřou se naše smysly. Kde zde najít Boha? Pro křesťana je to cesta srdce. Přebývá-li v něm Bůh, objevuje všude kolem sebe odrazy jeho krásy, a naopak jeho nepřítomnost v zanikání všeho krásného. Kaple, obraz nebo kříž hovoří: před tebou zde kráčel ten, kdo spojení země s nebem objevil.“

ALENA SCHEINOSTOVÁ

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay