26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Co sledují věřící na Slovensku

14. 2. 2005

|
Tisk
|

Zatímco Česko je nejateističtější zemí Evropy, na Slovensku má víra a církev stále velmi významnou úlohu. Podívejme se, jak to u našich východních sousedů vypadá se situací v křesťanských médiích. Máme Slovákům i v tomto směru co závidět? 

Vydání: 2005/8 Média na Slovensku, 14.2.2005, Autor: Aleš Palán

Návrat ukradeného Bojnického oltáře byl při dělení Československa žhavým politickým tématem. Slováci o dílo přišli už v roce 1933 a teprve v polovině devadesátých let bylo vyměněno zpět za 10 gotických obrazů. Konečně mohl gróf Ján Pálffy přestat plakat. Z rakve bývalého majitele zdejšího hradu totiž po několik let vytékaly „slzy“. Jak se později zjistilo, šlo o balzamovací chemikálii, jež reagovala s kovovými předměty v rakvi (knoflíky, meč). Vznikla sloučenina, která začala ze sarkofágu vytékat, když praskla jedna z vnitřních opěr rakve a ta se celá naklonila. I když má „zázrak“ racionální vysvětlení, autentičnosti příběhu to nic neubírá. Dodnes jde o jeden ze symbolů boje za slovenskou samostatnost.

Prvními novinami, na které ale ve zdejším kostele sv. Martina narazíte, je český Katolický týdeník. Pro pana Jaroslava z jižní Moravy, který se léčí v bojnických termálních lázních, je to překvapivé: „Vím, že Slováci stále dokáží číst česky, ale tohle jsem nečekal.“ Dokladem zájmu o češtinu je i program bojnického kina: z jedenácti lednových filmů mají slovenské znění nebo titulky jen tři snímky; zbývajících osm je v češtině. V kostele je tento poměr ale přece jen obrácený: kromě jednoho českého periodika tu nabízejí devět slovenských; všechno přehledně vyrovnané a v dostatečném množství.

Oslava šedesátin pana Gábora se v jednom kremnickém hotelu protáhla hluboko do noci. Po půlnoci přestala kapela hrát sladké mezinárodní šlágry a věnovala se výhradně slovenskému folkloru. Víno, tanec, zpěv se nesl ztichlým městečkem. Ráno ve františkánském kostele prozrazují oslavence jen unavené oči.

Stoleček určený k prodeji katolického tisku je skoro prázdný. To ale nijak nesvědčí o nezájmu faráře ho odbírat, jako spíš o zájmu farníků ho číst; skoro všechny výtisky jsou totiž rozebrané. Pan Gábor tak po mši sáhne „aspoň“ po Xaverovi, občasníku bohoslovců semináře sv. Františka. Rozveselí ho odpověď Antona Briše na otázku, na co se v semináři nejvíc těšil. „Na společenství bratrů seminaristů, chvíle strávené s Ježíšem a dobrý fotbal,“ zní bezprostřední odpověď dvacetiletého bohoslovce.

Kremnica je nádherné městečko, kde se zastavil čas. I když se tu už 700 let nepřetržitě razí mince, doba zlaté slávy města je nenávratně pryč. Po staletí se zde pod zemí kutalo zlato - jedno ze dvou zdejších zlatých ložisek leželo přímo pod náměstím - a ze zisků se stavěly honosné paláce a kostely. Barokní chrám vystupující do náměstí, jak ho zachycují staré rytiny, ale návštěvník města už dnes neuvidí. Kostel byl zbourán. Nestála za tím žádná ateistická doktrína (vždyť chrám byl se zemí srovnán v roce 1880), ale obava, že se stavba propadne do poddolované půdy a vezme s sebou i okolní domy. I dnes se kremnické náměstí na jednom místě propadá. Pan Gábor to bere jako symbol: nezapomínat na své kořeny a nevypínat hlavu pyšně do nebe. Je večer všedního dne a františkánský kostel je plný věřících. Všichni věří, že chrám stojí pevně.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou