Vydání: 2016/35 Olympijský kaplan: byla to velká škola, 23.8.2016, Autor: Jiří Macháně

Podle plánu, ačkoliv s určitým zpožděním, jsme ve fázi, kdy se uzavírají nové nájemní smlouvy na pole, vytvářejí se podniky diecézí, kapitul a dalších právnických osob, které by byly schopny zodpovědně, šetrně, ale zároveň efektivně pracovat v lesích a s polnostmi. Jednotlivé diecéze vyhledávají a vyhodnocují a eventuálně pak investují do řady projektů peníze, které dostávají z náhrad. Jsou to nákupy pozemků, podíly v podnikatelských aktivitách, které ovšem musejí podléhat našemu etickému kodexu. V diecézích se počítají skutečné výnosy dosavadního hospodaření, zda budou odpovídat strategickým plánům, zda směřujeme k dlouhodobé ekonomické udržitelnosti.
To je v každé diecézi trochu jiné, ale obecně se přihlíží k rozhodnutí faráře, ekonomické rady a počítá se se schválením biskupství.
Právě v tuto chvíli se zvyšují nároky na ekonomické rady farností. Takové věci by měly řešit a probírat. A v nich mají mít účast samozřejmě i farníci.
Jsou diecéze, které mají vráceno 95 % majetku. Jedinou významnější výjimkou je olomoucká arcidiecéze, kde jsou tyto údaje řádově o dvacet, třicet procent nižší. Soudní spory probíhají, ale jsou jich desítky a v celkovém objemu navráceného majetku představují zlomek, který nedosahuje ani jednoho procenta.
Diecéze velmi rychle a bez plýtvání na velké struktury vytvořily nová oddělení investiční a správy majetku. Samozřejmě s nějakými začátečnickými chybami, ale velmi kvalifikovaně a zodpovědně s majetkem nakládají. Z pohledu ČBK jako celku je to práce na jedničku.
Většinou prostřednictvím výběrových řízení a doporučení. Samozřejmě se vyskytly situace, kdy byl někdo přijat a vzápětí bylo nutné se s ním rozloučit. Dobří lidé jsou ti, kteří dobře pracují a přinášejí dobré výsledky. A my chceme dobré výsledky.
V tom se všechny diecéze sjednotily. Až na odůvodněné výjimky je limit nízký: padesát tisíc korun. Všechno ostatní prochází schvalovacím procesem na úrovni diecéze. Upřednostnili jsme tak naprostou bezpečnost hospodaření před rychlostí v rozhodovacích procesech.
Velmi široká, to by bylo na dlouhý seznam. Od vámi jmenovaného až například po nákup obchodního centra. Církev nakupuje podíly v různých projektech v gastronomii nebo v zemědělských podnicích. Teprve teď hledají jednotlivé diecéze všechny možnosti se základními kritérii: aby to bylo relativně bezpečné, a v souladu s morálním kodexem církve. Církev byla, ale nyní je ještě ve větším dobrý hospodář.
Zvolili jsme obojí cestu. O peníze se starají jak jednotlivé diecéze, tak jsou připravené i společné projekty centrálních investic, finančních akvizicí i nákupu zemědělské půdy. Za posledně jmenovaným účelem byl zřízen podnik Agricola Izidor, a. s. Zároveň jednotlivé diecéze rozhodují, nakolik budou peníze investovat na finančních trzích, nebo zda budou nakupovat půdu, vstupovat do různých podniků, či do vlastních podnikatelských projektů.
Jednou za rok, v posledních dnech roku, přijde celá suma, která se týká katolické církve. Ta je potom podle striktně daného procesu a po několikanásobné kontrole rozesílána diecézím a řeholním konferencím, které je pak distribuují jednotlivým řádům a kongregacím.
Každá diecéze má zpracovaný strategický plán, který v základních rysech říká, jak s penězi nakládat, jak je investovat, tak aby během příštích dvaceti sedmi let byla církev schopna žít z jejich výnosů.
Máme dva mechanismy, které jsou významně nadstandardní, když se rozhlédneme i u našich sousedů v tamních církvích po Evropě. Prvním je, že si jednotlivé diecéze vzájemně otevřely své hospodaření. Sdílejí data, motivují se a také kontrolují. Tím druhým je, že na úrovni ČBK vznikla biskupy jmenovaná analytická skupina, která nepatří do žádné diecéze. Její členové mají důvěru biskupů a mají přístup ke všem číslům i strategickým plánům. Úkolem těchto lidí je být na stráži: upozorňovat na eventuální rizika či věci, které by mohly jednotlivé diecéze nějak ohrožovat. Analytická skupina letos získala schválení Svatého stolce na tři roky, po jejichž uplynutí musíme doplnit zkušenosti a znovu předložit do Vatikánu.
Transparentnost hospodaření je zásadní a má pyramidový charakter: zástupci věřících pracují v ekonomických radách farností, další pak i v ekonomických radách diecézí a na úrovni ČBK je pak ekonomická komise. Na druhou stranu není možné i z důvodu konkurenceschopnosti všechno kolem hospodaření zveřejňovat skutečně všem. Ale kontrola věřících – volených a zodpovědných lidí – tu je a bude.
Finančně nezávislá je vlastně už dnes, protože plnění ze strany státu není vázané dotačně, ale smluvně. A pro mě je budování finanční základny mé diecéze veliký úkol: poslední příspěvek od státu se přesně kryje s rokem, ve kterém bych měl žádat papeže o odchod do důchodu.
Už v letošním roce bude poprvé naplňován fond, který bude fungovat na úrovni mezidiecézní solidarity. Jsou pro to stanovena pravidla schválena Svatým stolcem. Fond je vázán na několik zdrojů: část sbírek v diecézích, určité procento z výsledků hospodářské činnosti a výnosy z majetku náboženské matice.
Opakuji to stále. V krátkodobém a střednědobém horizontu povede nevědomost společnosti o tom, co znamená částečné finanční narovnání, k nižší ochotě se ke společnému dědictví kulturních památek chovat zodpovědně. Jsem hluboce přesvědčen a zažívám to ve své diecézi, že to je věc, kterou trpělivé vysvětlování a čas vrátí k normálu. Tedy že tuto starost budeme sdílet a každý bude přispívat podle svých možností, abychom toto dědictví zachovali.
Já si dokážu představit, že by se církev třeba v některé farnosti zpronevěřila svému účelu a místo hlásání evangelia a plného života z něj by si jen užívala. Teoreticky ano. Ale jsme pod tak velkým drobnohledem, že je to riziko opravdu malé. Očekávání společnosti je naproti tomu veliké – že budeme s lidmi a pomáhat jim. Užívání si v blahobytu nám dnes hrozí mnohem méně než v minulosti.
Na církev jsou vždy nesrovnatelně vyšší nároky než na zbytek společnosti. Vedle omílaných důvodů je dobré poctivě zpytovat vlastní svědomí, zda a kdy jsme třeba udělali kroky, které nesvědčily o tom, že nám jde o dobro druhých lidí.
Jsme církev, která se trvale hlásí k heslu „semper reformanda“ – tedy stále potřebuje obnovu, reformu. A toto heslo není odkazem na nějaké špatné chování v minulosti, ale na realitu současného člověka nakloněného ke konání zla, k pokušení, které bylo mezi lidmi za Pána Ježíše a je pořád.
Etický kodex
Ekonomická činnost církve a jejích společností musí být v souladu s následujícími společenskými hodnotami: ochrana lidského života, podpora lidské důstojnosti, podpora míru a odzbrojení, úsilí o zvýšení ekonomické spravedlnosti, ochrana životního prostředí a podpora odpovědného chování ekonomických subjektů.(čbk)