Co když kněz kvůli kalamitě nedorazí nedorazí
Vydání: 2005/50 Církev na horách, 7.12.2005, Autor: Jiří Macháně
Velmi stručný průvodce
pro laika
pověřeného
vedením
BOHOSLUŽBY SLOVA
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Proč jsem se rozhodl tuto rukověť napsat
Již mnoho let vedu příležitostně Bohoslužby slova v různých farnostech. Tehdy, když kněz je na dovolené nebo nemocný a sousední duchovní nemohou díky své vlastní přetíženosti zastoupit svého kolegu, když jsou navíc poutě nebo když je nějaká jiná příležitost či nutnost. Jsou to Bohoslužby během roku i o svátcích, Vánocích či o Velikonocích. Počet činných kněží se stále snižuje a možnost slavit spolu s knězem mši svatou bude v mnoha oblastech stále vzácnější. Pak budeme jako věřící stát před rozhodnutím, zda a kam jet za mší svatou. To jen v tom případě, když vlastníme auto či bude někdo ochotný nás vzít s sebou. Nebo udržovat farní život vlastními silami za vedení kněze, kterému příslušíme. Buď zůstane náš kostel zamčený a část nás si někam dojede, nebo budeme schopni se v kostele přesto sejít, i když kněze mezi sebou uvítáme jen třeba jednou za měsíc. Podle smyslu učení církve a přání našich církevních představitelů je však žádoucnější druhá varianta, tedy aktivní zapojení nás členů církve do jejího života i v této oblasti.
Proto při vědomí své nedostatečnosti a v pokoře chci své zkušenosti, po prověření a opravě církevní autoritou, nabídnout všem, kteří se rozhodnou přidat ke všemu, čím již slouží církvi a svým bližním, ještě i službu při vedení Bohoslužby slova (dále jen BS).
Královské kněžstvo
K různým službám v církvi je každý pověřen křtem, při kterém též obdržel královské pomazání. Teprve ze křtu vychází další svěcení na příslušníka církve služebné, tedy na jáhna, kněze, biskupa. I při vedení BS tedy naplňujeme toto pověření. Je však nutno stále zdůrazňovat (a bude to v dalším textu ještě opakováno), že vedoucí BS nezastupuje kněze, ale koná pouze to, co může jako pokřtěný činit. Úloha kněze je nezastupitelná, protože pramení ze svátosti, kterou přijal. Totéž platí o ostatních svátostech. Má manželka je pouze má a já její. Pokud jí někdo v mé nepřítomnosti pomůže nést tašku, není to proto, že by si hrál na jejího muže, ale protože to vyplývá z normální lidské ohleduplnosti.
Předpoklady k vedení Bohoslužby slova
Znamená to tedy, že BS může vést každý dospělý katolík či dospělá katolička při splnění dalších předpokladů. Vedoucí BS má být aktivní ve farnosti, má již mít zkušenosti s lektorskou službou, jeho přednes a vyjadřování má být srozumitelné.Vedení BS je vyvrcholením činnosti laika v životě církve. To jsou základní vnější předpoklady. K těm vnitřním je to pokora a úcta před službou u ambonu, orientace v bohoslužebných textech církevního roku a jejich pochopení, zkušenost s církevním tiskem a modlitbou breviáře, stálé vzdělávání se a sledování života církve. K jednorázovému vedení BS a podávání svatého přijímání dostačuje povolení od příslušného kněze. K opakujícímu se vedení je pak nutná kanonická mise od biskupa. Ta může mít v lepším případě formu pověření ke službě akolyty.
V nouzovém případě, kdy se kněz nedostaví na mši svatou ani po asi dvaceti minutách, může se ujmout vedení BS někdo z přítomných, zpravidla lektor, který by měl vědět, jaká čtení se budou číst. Je však dobré, aby tato možná eventualita byla předem s knězem domluvena. Kněz je pak klidnější, když ví, že pokud se zdrží na cestě, tak se svěření farníci nerozejdou. Samozřejmě, při takovéto BS se vynechá podávání svatého přijímání a doba k němu určená se může nahradit další společnou modlitbou, například za kněze, který z nějakých příčin nedojel. V žádném případě se nesmí shromáždění věřících rozejít bez toho, že by se společně jeho účastníci alespoň pomodlili!
Používaná literatura
Základními knihami jsou Český misál a lekcionář. Pak to jsou Přímluvy. Lze využít kapesní vydání Českého misálu s texty, případně Kancionál a tisk, ve kterém jsou uvedena příslušná čtení, například Katolický týdeník, z kterého si můžeme opsat kázání. Dále lze využít webovou stránku www.katolik.cz. V této příručce jsou dále také uvedeny použitelné liturgické texty. Bohoslužba má mít hladký průběh bez zdlouhavého listování a hledání ve velkém Misálu.
Příprava Bohoslužby slova
Při nouzové BS , kdy se kněz z nějakého důvodu nedostavil, lze do jisté míry improvizovat. Ale ne na úkor důstojnosti obřadu. Doba čekání má být vyplněna společnou modlitbou a až po určitém čase lze přistoupit k této BS. Protože vedoucí nemá text kázání, může použít kázání z církevně schváleného tisku, např. KT nebo sbírku kázání, např. Stůl slova od P. Opatrného. Pokud není nic takového k dispozici, nemusí být kázání žádné. Jinak je tomu u přímluv, ty mají vycházet přímo z lidu a z jeho potřeb. Je třeba dodržet okruh přímluv, tedy za potřeby církve, za spásu světa a národa, za ty, které tíží jakékoli nesnáze, za farnost, za naše společné potřeby a za zemřelé. Uvedení a ukončení může být svými slovy.
Při plánované BS jako vedoucí mám dostatek času na její přípravu. Od svého kněze obdržím text kázání a oznamy.Vyhledám si podle liturgické doby příslušné texty úvodní modlitby a modlitby po svatém přijímání, čtení v lekcionáři a přímluvy. Před počátkem BS se domluvím s ostatními věřícími na vhodném zpěvu a jeho rozložení během BS a pokud nezpívám sám a není varhaník, tak i na vedoucím zpěvákovi. Pokud možno rozdělím čtení a přímluvy mimo Evangelia na další účastníky. Tím je zdůrazněno společné slavení BS.
Je třeba seznámit věřící s tím, proč nebude mše sv., jak se od ní liší BS vedená laikem, zdůraznit význam setkání věřících kolem Krista a s Kristem přítomném ve svatostánku a v Božím slově. Vysvětlím, že nemohu používat uvedení:“Pán s vámi“, při uvedení Evangelia se každý potichu pokřižuje a protože se neláme Chléb, neříká se „Beránku boží…“. Vedu-li BS v cizí farnosti, nebo je přítomno více neznámých účastníků, je vhodné se představit. Dále je třeba zdůraznit, že v tomto nutném případě, kdy není jiná možnost společné účasti farníků na nedělní mši svaté, je jí rovna účast na BS. A o to důležitější jsou naše přímluvy a modlitby za kněžská povolání. Tento úvod by neměl být delší než dvě až tři minuty. Pokud se jedná o opakované vedení BS a nedochází-li k velkému střídání účastníků, které je např. v rekreačních oblastech, takové uvedení není nutné vždy opakovat. Dále se připravím klíč od svatostánku, k němu misku s vodou a ručníčkem a na obětní stůl korporál. Svíčky by se měly zapálit pouze u svatostánku. Na obětním stole by neměly svítit, aby se tak zdůraznilo, že se nebude sloužit Večeře Páně. Měly by se zapálit těsně před přinesením ciboria ze svatostánku před modlitbou Páně. To by však měl učinit někdo jiný, než vedoucí BS.
Oblečení
V nouzovém případě lze zůstat v původním oblečení, které by však mělo být odpovídající významu bohoslužby. Z liturgických rouch je vhodná alba, ale záleží na rozhodnutí kněze.
Ministranti
Z podstaty BS vyplývá, že jejich služba není nutná až na držení patény při svatém přijímání.
Liturgický prostor
Bohoslužba slova probíhá především u ambonu. Protože je zapotřebí na jednom místě více literatury, je vhodné si k němu přidat stolek a na něj si všechny materiály (liturgický text, čtení, kázání, přímluvy) připravím. Tím se vyhnu zbytečnému přecházení. Při sezení nepoužívám sedadlo kněze, aby jako prázdné bylo symbolem neúplné farnosti.
Důležité maličkosti
Vyzkouším si, jak jde otevřít ciborium, abych pak před sv. přijímáním nezápasil s jeho víčkem. Před vedením bohoslužby se může dostavit určitá tréma, hlavně je-li tato služba jen občasná. Pak se stane, že zapomenu na brýle nebo kapesník, který je hlavně v zimě velmi potřebný. Důkladně si umyji ruce, zvláště pak, když jsem po cestě musel měnit kolo. Vždyť se budu dotýkat těla Kristova. Pokud v zákristii není voda, je vhodné mít vlhčené papírové kapesníčky.
Průběh Bohoslužby slova
Před zahájením se v zakristii krátce sám pomodlím a poprosím Ducha sv. o pomoc.
Obvykle zazvoním a vycházím ze zakristie k oltáři. Zde pokleknu a přejdu k ambonu, kde mám připravený misál na str. 731 (Mešní řád), nebo misálek, či kancionál a nebo tyto texty. Zde dozpívám s věřícími úvodní píseň. Po jejím skončení se obrátím tváří k lidu a dívám se na ně. Ti by měli také již stát. Pokud tomu tak není, vyzvu je slovy „Prosím, povstaňte“, nebo gestem ruky.( Hlavně ze začátku musíme počítat s tím, že věřící mohou být trochu zmateni a je třebajim vhodně vysvětlovat průběh BS.) U opakujících se modliteb jsme sice přesvědčeni, že je dobře známe z paměti. To však platí, jsme-li v lavici. Před lidmi je tomu jinak. Mějme vždy daný text před sebou a raději jej čtěme. Stačí, aby někdo před námi nahlas špatně začal nějaký verš, ostatní včetně nás se mohou snadno strhnout. Jakmile k tomu dojde, zvyšme hlas a doveďme modlitbu zase na správné místo v textu.
* * *
ÚVOD
Začínám u ambonu znamením kříže:
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
Lid odpovídá:
Amen.
Nyní přivítám krátce shromážděné věřící a mohu připomenout o jaký svátek či neděli se jedná. Pouze několika větami, to není kázání. Světce či světici připomenu např. dle breviáře.
ÚKON KAJÍCNOSTI
Pokračuji výzvou k úkonu kajícnosti obvyklém ve farnosti. Například, když se neslaví Eucharistie, je vhodný tento:
Kdybychom řekli, že nemáme hřích, sami sebe klameme a pravda v nás není.Vyznejme tedy Bohu i sobě navzájem své hříchy, a Bůh nám odpustí, protože je věrný a spravedlivý.
Následuje chvíle ticha a úkon kajícnosti pokračuje například tímto způsobem, kdy všichni společně říkáme:
Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem,že často hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám co mám konat:je to má vina, má veliká vina. Proto prosím Matku Boží, Pannu Marii,všechny anděly a svaté i vás, bratři a sestry,abyste se za mě u Boha přimlouvali.
Zakončím úkon kajícnosti:
Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože,odpusť nám hříchya doveď nás do života věčného.
Spolu s lidem:
Amen.
KYRIE
(Volání Kyrie, eleison se vynechává, jestliže se úkon kajícnosti konal dle třetího způsobu uvedeného v misálu).
vedoucí: lid:
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
SLÁVA NA VÝSOSTECH BOHU
O nedělích (mimo dobu adventní a postní), o slavnostech, o svátcích a při význačných příležitostech následuje chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu. pokud se nezpívá, říkáme ho všichni společně.
Sláva na výsostech Bohu
a na zemi pokoj lidem dobré vůle.
Chválíme tě.
Velebíme tě.
Klaníme se ti.
Oslavujeme tě.
Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu.
Pane a Bože, nebeský Králi,
Bože, Otče všemohoucí.
Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste.
Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce.
Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi;
ty, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby.
Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi.
Neboť, ty jediný jsi Svatý,
ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi svrchovaný,
Ježíši Kriste, se svatým Duchem, ve slávě Boha Otce.
Amen.
VSTUPNÍ MODLITBA
Protože nemám jáhenské svěcení, neříkám výzvu „Modleme se“ na začátku a ani při modlitběpo přijímání. Vstupní modlitbu rovnou přečtu. Ta je podle příslušných liturgických textů uvedená v misálu. V nutném případě lze použít následující:
Bože, Ty shromažďuješ ve své církvi
lidi ze všech národů,
aby společně naslouchali Tvému Slovu
a vyznávali Tvé jméno;
dej, ať všechny, kdo jsou pokřtěni,
spojuje upřímná víra a tvořivá láska.
Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána,
neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého
žije a kraluje po všechny věky věků.
V misálu je uvedeno několik možných ukončení vstupní modlitby. Záleží, na koho se v této modlitbě obracím (na samotného Boha Otce, či na Ježíše Krista). Proto si musím ke vstupní modlitbě vybrat příslušný závěr.
S lidem odpovídám: Amen.
Lid i já, pokud nečtu, se posadí. Já sedím na místě ministranta. Tím je zdůrazněna nepřítomnost kněze.
vlastní BOHOSLUŽBA SLOVA
Po usednutí lidu následuje čtení z Písma.
Na konci
PRVNÍHO ČTENÍ
lektor řekne:
Slyšeli jsme slovo Boží.
Všichni odpovídáme:
Bohu díky.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
začíná přednesením odpovědi a jejím opakování lidem. Buď je žalm skutečně zpíván, nebo jen čten.
O svátcích a nedělích následuje
DRUHÉ ČTENÍ
ukončené stejně jako první, tedy:
Slyšeli jsme slovo Boží.
Všichni odpovídáme:
Bohu díky.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Následuje Aleluja anebo jiný zpěv. Pokud se vůbec nezpívá, oddělí se toto čtení chvilkou ticha, aby byl zdůrazněn význam následujících slov. Uvědomme si, že se jedná o Radostnou zprávu a takto ke čtení přistupujme.
Jako nevysvěcená osoba nemám právo číst evangelium stejnou formou jako např. jáhen.
Také čtení evangelia nezahajuji slovy „Pán s vámi“. Pokud lid nepovstal, vyzvu je gestem nebo slovy k povstání a pak
říkám pouze:
Slova svatého evangelia podle...
a všichni se potichu znamenáme křížem.
Po přečtení řeknu:
Slyšeli jsme slovo Boží.
Všichni odpovídají:
Chvále tobě, Kriste.
Nechám lid usednout.
Na tento a další rozdíly je třeba věřící předem upozornit.
HOMILIE
Jak bylo již uvedeno, přednesu připravené kázání. Mohu si text připravit i sám, zvláště jedná-li se o aktuální kázání spojené s nějakou událostí nebo je-li určeno daným posluchačům. Musí však vycházet z přečteného Evangelia, či z předneseného čtení. Vždy však musí být schváleno knězem, který mne pověřil k vedení bohoslužby. Při přednesu jsou vhodné dramatické pauzy, pohledy do shromáždění. Nutno také reagovat na složení posluchačstva. Mluvím pomaleji, než normálně, nechávám doznít věty. Není-li mikrofon, uvědomím si, že mne musí slyšet i člověk, stojící úplně vzadu. Hlavně, jako u všech textů a čtení, musím rozumět a věřit tomu, co říkám.
VYZNÁNÍ VÍRY
Každou neděli a o slavnostech se říká vyznání víry. Může se říkat i při jiných významných příležitostech. Spolu s lidem stojíme. Vyznáváme všichni:
Věřím v jednoho Boha,
Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,
všeho viditelného i neviditelného.
Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista,
jednorozeného Syna Božího,
který se zrodil z otce přede všemi věky:
Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha,
zrozený nestvořený, jedné podstaty s Otcem:
skrze něho všechno je stvořeno.
On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe.
Následující větu říkáme všichni skloněni, o slavnosti Zvěstování a Narození Páně v kleče.
Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny
a stal se člověkem.
Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben.
Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma.
Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce.
A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé
a jeho království bude bez konce.
Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života,
který z Otce i Syna vychází,
s otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován
a mluvil ústy proroků.
Věřím v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev.
Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů.
Očekávám vzkříšení mrtvých
a život budoucího věku.
Amen.
PŘÍMLUVY
Pokud nepoužiji jiné, mohu využít vzory na str. 948 až 955 v Misále, případně v kapesním Misále (Karmelitánské nakl. r. 2000) str.2439 až 2449. Úvod a závěr čtu sám, samotné přímluvy může přednášet jeden nebo více účastníků bohoslužby. Nezapomeňme na určené pořadí a obsah přímluv (za církev, papeže, biskupa, kněze, jáhny, další služebníky, farnost, další přímluvy a jako poslední je přímluva za zemřelé) , které jsou aktualizovány dle místa a složení shromáždění a na současné potřeby společnosti či farnosti.
Není-li podáváno sv.přijímání, následuje Modlitba Páně a závěrečné obřady. V závěrečné modlitbě se vynechává část o Eucharistii, protože se nepřijímalo Tělo Páně.
Po přímluvách následuje další zpěv, kterým se oddělí svaté přijímání.
Po zpěvu si přenesu na obětní stůl vedle korporálu texty, přejdu ke svatostánku, otevřu svatostánek, pokleknu, omyji si prsty v misce s vodou a utřu do ručníčku. Pokud se nezpívá, může být chvíle ticha. Na obětním stole ať jsou mezitím zapáleny svíčky.
Přenesu ciborium ze svatostánku na obětní stůl, kde jej postavím na rozprostřený korporál. Současně s ciboriem držím ručníček. Ten položím vedle ciboria, to otevřu a víčko položím na korporál. Pak přejdu na bok obětního oltáře, na místo ministranta.
Nyní je vhodná chvíle k adoraci, poklekneme tedy. Délka adorace má odpovídat důstojnosti chvíle, ale musíme mít ohled na složení shromáždění. Vhodná je doba trvání do dvou minut.
PŘIJÍMÁNÍ
Přejdu za obětní stůl, pokleknu a pokud lid nepovstal, vyzvu jej k povstání.
Pak uvedu
MODLITBU PÁNĚ:
Podle Spasitelova příkazu
a podle jeho božského učení
odvažujeme se modlit:
(nebo jiným v Misálu uvedeným způsobem)
spolu s lidem pokračuji se sepjatýma rukama:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Dále pokračuji sám:
Vysvoboď nás ode všeho zlého, Bože,
a dej našim dnům svůj mír.
Smiluj se nad námi a pomoz nám:
Ať se nikdy nedostaneme do područí hříchu,
ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem
a s nadějí očekáváme požehnaný příchod
našeho Spasitele Ježíše Krista.
Spolu s lidem dokončím:
Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.
POZDRAVENÍ POKOJE
Stále se sepjatýma rukama říkám:
Pane Ježíši Kriste, tys řekl svým apoštolům:
Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám.
Nehleď tedy na naše hříchy,
ale na víru své církve,
a podle své vůle ji naplňuj pokojem a veď k jednotě.
Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Spolu s lidem: Amen.
Nyní vyzvu k pozdravení a ujištění se vzájemnou láskou:
Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje.
Nebo jinými podobnými slovy.
Sám se můžu pozdravit s několika účastníky v přední řadě. Nezapomínejme, že náš stisk ruky má být rozhodný, k němu patří podívání se do očí a usmání se. Vyjadřuji to, že mám svého bližního rád, a těší mne, že s ním mohu být.
Protože se neláme Chléb, neříká se „Beránku Boží...“. I to je třeba předem domluvit s přítomnými. Pokud přesto někdo toto zvolání začne, nic se neděje, pokleknu tedy a počkám.
PŘIJÍMÁNÍ
Přítomní sami, nebo na vyzvání pokleknou.
Nyní vezmu svatou Hostii, držím ji pozdvihnutou tak, aby měli všichni shromáždění možnost jí vidět a nahlas říkám:
Hle, Beránek Boží,
ten, který na sebe vzal hřích světa.
Blahoslavení, kteří jsou pozváni k večeři Beránkově.
Spolu s lidem pokračuji:
Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel,
ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.
Pak s úctou přijmu Tělo Kristovo a až poté, co mám prázdná ústa, jdu podávat věřícím.
(Nebo lze přijmout jako poslední, tím ještě více zdůraznit rozdíl oproti mši sv. a spolu s lidem ve chvíli ticha Bohu poděkovat).
Současně s ciboriem držím i ručníček k nutnému utření prstů.
Každému přijímajícímu ukážu hostii a řeknu:
Tělo Kristovo.
Přijímající odpoví:
Amen.
Pokud dojde ke kontaktu mých prstů se rty nebo jazykem přijímajícího, prsty si utřu do ručníčku.
Přijdou-li děti pro křížek, dělám jej jinými prsty, než kterými beru svaté Hostie.
Ve farnosti, kterou neznám, před přijímáním poprosím ty, kteří dosud k přijímání nechodí a jdou si pro křížek, aby si drželi prst na ústech.
Při přijímání může ministrant držet obvyklým způsobem před přijímajícím paténu.
Po skončení postavím ciborium na korporál, smetu případné drobky z patény do ciboria, to uzavřu a odnesu do svatostánku. Umyji si prsty a utřu, pokleknu a zavřu svatostánek.
Pak se vrátím na své místo a usednu.
Následuje chvilka tichého díkůčinění, potom případně píseň.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Tuto modlitbu najdeme stejně jako tu vstupní v příslušných liturgických textech.
Nebo lze použít následující:
Děkujeme ti Bože za Tvé slovo, které nám ukazuje pravou cestu
a za Pokrm, kterého se nám dostalo u Tvého stolu
a prosíme tě:
posiluj naše vědomí, že žijeme ve spojení s Tebou,
a měj s námi slitování,
aby nám nikdy nechyběla Tvá pomoc.
Skrze Krista, našeho Pána.
Spolu s lidem: Amen.
ZÁVĚREČNÉ OBŘADY
KRÁTKÁ SDĚLENÍ
Pokud je třeba něco krátce sdělit lidu, vsunou se oznámení na toto místo.
Dále je vhodné účastníkům ve třech větách zopakovat hlavní myšlenku kázání, popřát např. hezkou neděli a rozloučit se s nimi.
PROPUŠTĚNÍ
Vyzvu věřící, aby si stoupli.
Abych zdůraznil, že nežehnám já, vedoucí bohoslužby, protože nejsem vysvěcený,
ale prosíme společně o požehnání samého Boha, natočím se také směrem ke svatostánku
a nahlas říkám spolu s pokřižováním se:
Ať nám žehná a chrání nás
všemohoucí a milosrdný
Bůh Otec i Syn i Duch svatý.
Spolu s lidem:
Amen.
Dokončím:
Jděme ve jménu Páně.
Spolu s lidem:
Bohu díky.
O velikonocích a o slavnosti Seslání Ducha svatého připojujeme aleluja, aleluja.
Pak jdu k oltáři a za zpěvu, nebo v tichu pokleknu před svatostánkem a odejdu do zákristie. Tam před křížem poděkuji za milost, která se mi dostala v možnosti sloužit sestrám a bratřím, své církvi.
Jsem také k dispozici účastníkům bohoslužby a požadavky s přáními farníků přednesu v nejbližší době příslušnému knězi. Nepřisuzuji si právo rozhodovat za něj, lidem tuto skutečnost vysvětlím a požádám o trpělivost. Pak se snažím, aby se odpověď k dotyčné osobě dostala.
Znovu opakuji, že tato příručka je pouze kostra a to nejnutnější k tomu, co je třeba vědět o Bohoslužbě slova. Vedoucí BS je povinen se stále vzdělávat a žít s církví a pracovat pro ni.
Je neustále ve spojení se svým knězem a řídí se jeho pokyny.
Ať všem, kteří se rozhodnou takto pomáhat své církvi, žehná
všemohoucí Bůh Otec, Syn a Duch svatý.
Amen.
Sdílet článek na:
