Vydání: 2012/2 Vyznamenání Dominika Duky posvátným purpurem, 10.1.2012, Autor: Aleš Palán

O pohledu KDU-ČSL na vládní reformy hovoříme s 1. místopředsedou lidové strany Marianem Jurečkou.

KDU-ČSL není zastoupená ve sněmovně, ale zkusme fabulovat. Jak by se lidovečtí poslanci chovali v okamžiku, kdy vládní většina prosazovala reformní balík a opozice převáděla obstrukce?

Je součástí té fabulace to, že by KDU-ČSL byla součástí této vlády?

A byla by?

Já si troufnu říci, že s vysokou pravděpodobností by součástí vlády s takovýmto programovým prohlášením nebyla. Pokud by naše strana měla ve sněmovně své poslance a hlasovalo by se o takovémto balíku reforem, předpokládám, že by ho KDU-ČSL nepodpořila. Na druhé straně bychom zřejmě nepřistoupili ani na obstrukční formu, která stejně nikam nepovede, jen se odklad zákonů protáhne.

Máte výhrady k vládním krokům jako k celku?

Naše výhrady jsou vážné a systémové. Samozřejmě víme, že reformy jsou potřeba, ale v situaci, kdy nastupují plošné škrty, víme také, že některé lidi to bolí méně a jiné více. Ani v rodině neškrtáme tak, že ubereme 10 % všude, tedy i dětem na sešitech, ale postupujeme třeba tak, že kupujeme levnější jogurty nebo místo rohlíků chleba. Ve společnosti se k tomu přidává těžká ekonomická krize, a tak nepomůže jen škrtat, ale musí přijít i aktivní podpora. Karel IV. stavěl hladové zdi. Něco podobného, ale v moderním stylu, potřebujeme pro podporu domácí spotřeby vytvářet i my. Jeden příklad za mnohé: uvažuje se o zvyšování DPH s argumentem, že to souvisí s důchodovou reformou. Ta se ale zatím odkládá, nicméně zvýšení DPH zůstává, protože je zkrátka potřeba zalepit díry v rozpočtu. A co budeme dělat za dva tři roky, až se o důchodové reformě začne mluvit znovu?

Má vláda nástroje, jak aktivně zasahovat?

Má a nejsou malé. Vezměme třeba ministerstvo zemědělství – máme státní lesy, které jsou především v oblastech, kde je vyšší nezaměstnanost. Ministr by třeba mohl nastavit systém výběrových řízení na zpracování dřeva a následnou výrobu tak, aby se jí mohly s nadějí na úspěch účastnit i místní firmy. Vláda zkrátka rezignovala na veškeré projekty, které přinášejí multiplikační efekt, kdy stát investuje korunu a na ni se pak nabalují další.

Takže chcete stavět smysluplné hladové zdi?

Ano, podnítit investice, dát lidem práci tam, kde je jí málo…

Když se na to podívám z širšího hlediska, mám dojem, že vládě chybí vize do budoucna, kam chce společnost směřovat. Mluví se o dílčích věcech, ale nikde neslyším, jaká je vize tohoto státu. Jistě: finanční dluh je velký problém, ale zásadnější je dluh demografický – v našem systému zkrátka chybějí lidé. Vláda hovoří o třech pilířích důchodového zabezpečení, my si ale myslíme, že pokud někdo do tohoto systému dodá základní nosný kapitál, pak je to budoucí daňový poplatník – dnešní děti a mládež. A pokud někdo investoval nemalé peníze do jejich výchovy, musí z toho následně dostávat výnos. To není žádné zvýhodňování rodin, ale prostá spravedlnost.

V oblasti sociálních reforem zase vláda pohlíží na každého občana jako na potencionálního darebáka - agenda neumí rozlišit toho, kdo celý život pracoval a v padesáti letech poprvé ztratil práci, od toho, kdo se zaměstnání trvale vyhýbá. Oba mají nastoupit na veřejně prospěšné práce. Chceme po lidech, aby pochopili nutnost úspor. Jak je ale mají přijmout, když v té sklenici, kde jsou naše společné peníze, je tolik děr, kterými prostředky odtékají? Nelze zvýšit daně a snížit výdaje na sociální politiku, aniž bychom se ptali, kdo ty díry zalepí a jakým způsobem.

Nicméně ta sklenice byla děravá i za vlád, ve kterých KDU-ČSL byla zastoupena.

Máslo na hlavě KDU-ČSL má, voliči nám to v roce 2010 jasně řekli. Nevykrucuju se, udělali jsme obrovské přehmaty. Dnes ale ve straně cítím jasný ozdravný proces. Věřím, že ho ucítí i voliči.

Byla by KDU-ČSL pro výrazně progresivní daň?

Dnes máme 15% daň ze superhrubé mzdy, což je prakticky 21 %. My teď aktuálně pracujeme na zavedení společného zdanění rodin, což je obdoba společného zdanění manželů, ale sofistikovanější. Součástí toho modelu musí být progresivní zdanění fyzických osob. Nemyslím si spolu s panem Kalouskem, že progresivní daň by byla trestáním bohatých a úspěšných. Ne každý jsme dostali stejné hřivny a ne každý jsme měli v roce 1990 stejnou startovní pozici, abychom mohli začít podnikat. Progresivní zdanění vede k tomu, aby i ti méně úspěšní měli větší možnost vybavit své děti do života.

V západní Evropě jsme svědky toho, že ti nejbohatší sami žádají zvýšení daní. Na druhé straně: pokud daně zvýšíte, co zabrání některým firmám, aby své formální sídlo přenesly kamsi do Tichomoří?

Ti, kteří chtěli firmu přestěhovat, tak podle mě už udělali. Osobně mám zaměstnavatele, který vlastní velmi úspěšnou firmu, má tržby v řádech několika miliard korun. Říkal mi: Nemám jako právnická osoba problém platit místo devatenácti třeba pětadvacetiprocentní daň. Ale byl bych to ochoten platit za situace, když budu vědět, na co konkrétně ty peníze půjdou, když mi stát dá možnost výběru.

Takže byste doporučoval nějakou formu daňových asignací, že by část daní byla poplatníkem směrovatelná?

Dokážu si to tak představit. Tahle a další záležitosti jsou nyní v rámci KDU-ČSL projednávány. Tvoříme náš ekonomický program a na počátku roku 2012 ho na ideové a programové konferenci chceme představit veřejnosti.