Aby se rodiny nebály domácí péče

Vydání: 2022/42 Synoda jako zralý plod koncilu, 11.10.2022, Autor: Marie Svatošová

V některých nemocnicích v poslední době vznikají paliativní týmy a my to v terénu začínáme pociťovat – sděluje zakladatelka hospicové péče v ČR.


Jedním z desítek hospiců v ČR je Hospic sv. Štěpána v Litoměřicích, který pro klienty připravuje řadu aktivit, včetně netradičních návštěv, jako je ovečka Bětka nebo králík ušatý, kteří umí rozptýlit a potěšit. Snímek archiv hospice


Před třiceti lety jsme se snažili poučit zkušenostmi zahraničních hospiců, zejména britských. Dnes už máme hromadu vlastních zkušeností. Mnohé se za ty roky podařilo, ale ne všechno. S jedním vážným problémem se hospice potýkají dodnes.

Často nemocný přijde do hospice na poslední chvíli. Tělesné symptomy (jako je bolest apod.) musíme zvládnout i „na počkání“, ale hospic není jenom o tom. Postarat se v závěru života o celého člověka s tělem i duší, a také o jeho blízké, to je proces, který vyžaduje nějaký čas. Mnohokrát jsem v hospici slyšela od pozůstalých: „Škoda že jsme sem nepřišli o pár týdnů dřív. Mohli jsme si to tu s maminkou víc užít.“

Ono ale nejde jen o „užít“, i když to je taky důležité. Z mnoha propouštěcích lékařských zpráv lze vyčíst, že nemocnému byla v posledních týdnech na drahém akutním lůžku poskytována prokazatelně marná a zbytečně zatěžující léčba. Možná na nátlak jeho rodiny, ale někdy i proto, že ošetřující lékař neměl sílu a odvahu nahlas přiznat, že už vyčerpal dostupné prostředky léčby a její prodlužování nejenže nemocnému nepomůže, ale ještě mu zhorší kvalitu zbytku života. Tím kolegy nesoudím, dobře vím, že je to těžké a každý na to nemá. Někdo je zručný operatér, ale neobratný psycholog. Jiný má obě ruce levé, zato v komunikaci s nemocným je mistrem.

Paliativní týmy v nemocnicích

Protože hospitalizace na akutním lůžku je drahá a marná léčba znamená vyhozené peníze, které pak chybí v systému jinde, očekávali jsme, že si to ve vlastním zájmu ohlídají zdravotní pojišťovny. To se však nestalo. Stále se to opakuje, i když je tu naděje. V některých nemocnicích, zejména fakultních, v poslední době vznikají paliativní týmy, a my to v terénu začínáme pociťovat. Ty formou konziliární služby docházejí na kliniky, kde tamním ošetřujícím lékařům pomáhají rozlišit smysluplnost další léčby, a to nejen z pohledu medicínského, ale i priorit pacienta. Ten má právo (nikoliv povinnost) na pravdivé informace o diagnóze i prognóze, a musí mít i právo veta.

Budou-li paliativní týmy fungovat jako mezičlánek mezi akutním nemocničním lůžkem a oběma formami hospiců, lůžkovými i domácími, věřím, že se po létech marného úsilí v této citlivé oblasti posuneme skokem dopředu. Vždycky jsem všem radila, ať nezačínají hospic budovat od pozemku ani od peněz, ale od lidí. O lidech to bude i zde. Něco se sice naučit dá, ale není-li zároveň shůry dáno, v apatyce nekoupíš. Naštěstí nás Bůh stvořil jako originály a různě nás obdaroval, abychom se navzájem potřebovali a doplňovali.

Hustá i obousměrná síť

Věřím, že nám všem jde o kvalitu a dostupnost péče. Proto mi nepřijde nereálná představa husté sítě propojující všechna zdravotnická zařízení se všemi hospici, stávajícími i budoucími. Lůžkových tu už máme dost, ale síť těch domácích je ještě potřeba doplnit. Zvláště mimo velké městské aglomerace, protože, jak praví klasik, „všude žijí lidé“. Mám představu sítě nejen husté, ale i obousměrné. Paliativní tým v roli mezičlánku zprostředkuje nemocnému pokračování péče v domácím prostředí. Rodinu vybaví informacemi a kontakty, propojí ji s hospicovým týmem, půjčovnou pomůcek apod. Lékař paliativního týmu pro začátek nemocnému naordinuje na míru šitou paliativní nebo symptomatickou léčbu a jako konziliář bude v případě potřeby k dispozici kolegům v terénu i nadále.

Při dobré vůli všech by to mohlo fungovat hladce a hlavně k prospěchu našich pacientů a jejich rodin. Ty se někdy bojí nemocného z nemocnice převzít do domácí péče, ale když je vybavíme pomůckami a pomůžeme jim s odbornou péčí, zvládnou to častěji než dnes. A dojdou-li síly, což se může stát, v záloze jsou ještě hospice lůžkové. Ty rodinám pomohou i na dálku. Jednoduše jim kryjí záda tím, že schválená žádost o přijetí čeká v hospici pro případ, že už to doma nedají. Většinou však dají a po zbytek života na to s vděčností vzpomínají.

MARIE SVATOŠOVÁ, lékařka a zakladatelka hospicové péče v ČR

 



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2022

Středoškoláci mají zájem o spiritualitu

Čtrnáct procent středoškolských studentů věří v Boží existenci a bezmála polovina ze všech dotázaných připouští „něco nad námi“, jak vyplývá z celostátního…

celý článek


Výstava korunovačních klenotů

Při příležitosti třicátého výročí vzniku České republiky budou od 17. do 21. ledna vystaveny české korunovační klenoty. Netradičně přímo v pražské katedrále.

celý článek


Od omezování až k technologickým inovacím

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok! Líbí se vám Katolický týdeník a chcete, aby…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay