Téma: Musíš zemřít dřív, než zemřeš

Vydání: 2005/45 Poslední věci člověka, 31.10.2005, Autor: Petr Glogar

důležitá sdělení. Dostává se nám jich v různých situacích, od různých lidí a v různých životních etapách. Jsou to zprávy, které jsme si buď někde přečetli, anebo nám je někdo sdělil. A někdy jsou to zprávy, které nám neustále zní v uších. Zprávy jsou zároveň událostmi, jež jsme prožili a které buď v našem životě nic neznamenají, anebo nás nějak oslovily a jsme nuceni se k nim vracet.

Existují zprávy, které pouze na chvíli naplní naši hlavu, ale náš život jde dál. Žádná z nich nás neoddělí od zaběhnutých rituálů každodenního života. A jsou lidé, kteří nikdy nedostali, nezaslechli a od nikoho nepřevzali žádnou životně důležitou zprávu, která by změnila jejich život, a tak je tento redukován jen na dosahování úspěchů, na podávání výkonů a honbu za nějakým cílem. Jejich životní program spočívá v dosahování štěstí, je programem, který jim má zabezpečit ocenění a dosažení nějaké „pozice“ v lidské společnosti.

FALEŠNÉ PŘEDSTAVY A „UPADNUTÍ DO BOHA“

Jsou ovšem zprávy, které vstoupily do našeho života, daly mu směr, přinesly jasnost rozhodnutí. A to natolik, že zásadně změnily i naše nejbližší vztahy, náš postoj ke společnosti, ke stvoření nebo k životu jako takovému.
Existuje něco, co poznáme jedině při umírání. Něco, co nám může být sděleno jen skrze tuto událost. A tak z tohoto pohledu existuje jedno klíčové téma - a abychom je pochopili, musíme zemřít dřív, než zemřeme. My nějak intuitivně tušíme, že něco v nás musí umřít, něco musí být obětováno. Dějiny náboženství nás tomu učí, ale my jsme velmi často zabíjeli, obětovali a nechávali umírat to, co zemřít nemělo. A domnívali jsme se, že tak je to v pořádku. To, co musí umřít, totiž nejsou naše city, emoce, naše tělo, sexualita. To, co musí umřít, je naše uměle vytvořená představa, náš falešný obraz sebe sama, obraz, který jsme si pěkně vyrobili, zvykli jsme si na něj, pečlivě si jej hýčkáme a jsme s ním až příliš spojeni. Proto je první důležitou zprávou sdělení o smrti. Je to sdělení, které jsme mnozí dostali už při svém křtu, drsné sdělení o smrti a o utopení se. Zpráva o kříži. Ale my jsme ji opět učinili velmi pěknou, ačkoli je to zpráva o skutečnosti smrti, o oddělení „od“ obvyklého bezpečí, pohody, zajištěnosti, od světa, kde vše držíme ve svých rukou. Musí nám být ukázána hranice i neskutečnost toho, do čeho často investujeme celé své životy. Je to sdělení, které nás učí, že bychom se měli vystavit mlčení a samotě, odloučení a prázdnotě, abychom ztratili sami sebe, a tak objevili, kdo skutečně jsme. Většina lidského života je mnohdy jen pokusem o popření skutečnosti smrti. Ale pravá křesťanská víra nás vede skrz ní. Ježíš nám sám ukazuje své rány, svá zranění - cestu skrz. A naše zranění, zakopnutí, neúspěchy, zrazení a smrt jsou právě tím (mnohdy jediným), co skutečně otevírá naše srdce. Díky nim objevíme to, čím skutečně jsme v Bohu. Zdá se, že jedině tato zranění nám dávají možnost vypadnout z vlastní falešné role a „upadnout do Boha“. Bůh jakoby potřeboval nejprve destabilizovat naše hranice, kterých se křečovitě držíme (koneckonců, proč také - jsme přece úspěšní, dobře vypadáme a máme dobré postavení). Ovšem nic nemůže skutečně žít, aniž by předem něco jiného nezemřelo. A v tom je veliká moudrost. 

SMRT - UČITEL ŽIVOTA

   „Zemřít dřív, než zemřu“ neznamená usilovat o „dobrý konec“, ale o to, abych se dobře připravil. Jde o to, abych se nechtěl vyhnout selháním, utrpení a bolestem, které přijdou, abych nehledal někoho, na koho to „shodit“, ale abych vše chápal jako příležitost - a mohl žít bez obviňování sebe sama nebo i druhých, bez toho, že bych se za to styděl, nebo naopak chtěl pomstít. Abych věděl, že mohu žít ve zraněném světě, v nemocném nedokonalém těle, a přitom s ostatními nést tíhu lidské vzájemnosti. Mohu projít utrpením, mohu zemřít, vstoupit do smrti – vím totiž, že to je velký učitel života, díky němuž ve mně zemře starý člověk a může se zrodit nový. A to je dobrá zpráva. Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 43 20. – 26. října 2020

Příběh místo moralizování

Ctnost? Přestože tento pojem může někomu znít poněkud staromódně, v psychologii a pedagogice se poslední dobou objevuje stále častěji. A i do škol – nejen těch církevních…

celý článek


Hlavu mám stále plnou hudby

Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK…

celý článek


Uprkova křížová cesta v nové kráse

V obnovené kráse se již brzy představí kompletní soubor obrazů křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově. Před sto dvaceti lety soubor vytvořil slavný…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay