Televize – přístroj na vyčištění duše?
Vydání: 2006/12 Jaká jsou naše setkání s Biblí?, 20.3.2006, Autor: Jakub Hučín
Problémy, pocit samoty a úzkosti za nás televizní pořady
nevyřeší
Jak se mám ubránit televizi? Myslím, že lidé, kteří jsou
pracovně vytížení, to mají v tomto směru jednodušší. Ale co ti, kdo tráví mnoho
času doma - například důchodci, nezaměstnaní, nemocní nebo ti, kteří doma
pracují? Pro mne je televize (zvláště různé seriály) tím, co potlačuje můj pocit
samoty a různé úzkosti. Uklidňuje mě, ale tuším, že to není správné.
K. Š., českobudějovická diecéze
Ve své otázce vlastně velmi hezky vysvětlujete, jak televize na člověka působí – potlačí pocit samoty a různé úzkosti. Televize je skutečně „náplastí“ na různé lidské bolesti, bolístky, únavu a vyčerpání. Nic po nás nechce - jen abychom ji konzumovali (mám tím na mysli právě pořady, které uvádíte, jako jsou seriály, talk show a podobně). Takové pořady mohou mít své místo tehdy, kdy nejsme skutečně schopni ničeho jiného než pasivní konzumace toho, co nám televize předkládá. Tímto způsobem ji využívají lidé, kteří jsou hodně pracovně vytíženi. Nenáročné televizní pořady jim podle jejich slov „vyčistí“ hlavu od myšlenek na práci. Podobně nás mohou „vyčistit“ od pocitu úzkosti, samoty apod.
„Čistící“ funkci má televize poměrně dobrou, problém je jen v tom, že po takovém vyčištění v člověku nic nezůstává - jen prázdnota. Je to tím, že hodnoty nabízené většinou pořadů naši osobnost nijak neobohacují a nerozvíjejí (sociologové mluví v souvislosti s televizí o takzvaných masových hodnotách, jako je například zábava). Člověk ovšem nepotřebuje jen čistit hlavu, ale také naplňovat svoje nitro něčím smysluplným a hodnotným. Někdy se svými problémy potřebuje zabývat a někdy se musí podívat do očí i své samotě a úzkosti, protože tyto věci za něj televize nevyřeší.
DISCIPLÍNA, DENNÍ REŽIM A ČINNOST
Máte určitě pravdu v tom, že pracovně vytížení lidé to mají jednodušší: práce
a okolí jim dodá tolik podnětů, kolik jejich případný pocit samoty a úzkosti
bezpečně překryje. Lidé, kteří jsou více doma, potřebují větší disciplínu k
tomu, aby se televizi ubránili, ale nejen to. Mají obecně víc práce s tím, aby
si udrželi svůj denní režim. Psychologové nezaměstnaným nebo dlouhodobě nemocným
lidem doporučují, aby si raději našli jakoukoli aktivní činnost, i kdyby to byla
jen procházka nebo četba novin či knihy, než aby pasivně konzumovali televizi.
Čím více zájmů člověk má, tím je pravděpodobnější, že nějaké takové činnosti
najde. Ne vždy je to samozřejmě možné. Je pravda, že v některých životních
obdobích - stáří, nemoc nebo nezaměstnanost, kdy vztahů s okolím ubývá - není
tak jednoduché najít něco, co by člověka těšilo. (Ačkoli některé možnosti přece
jen zůstávají - třeba v rámci farní komunity.) Když si v takové situaci položím
otázku „Co mi tedy ještě v životě zbývá?“, obvykle vedle možnosti sledovat
televizi najdu i nějakou další hodnotnou odpověď. A vůbec přitom nevadí, když se
mi zdá sebeobyčejnější.
JAKUB
HUČÍN, psychoterapeut
