Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Vydání: 2016/50 Roráty lákají nejen věřící, 6.12.2016, Autor: Jan Paulas

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním tématem, že je třeba se na chvíli zastavit.

Umíme ještě umlknout a jenom „spočinout“ pod hvězdnou oblohou? Snímek Dominik Novák/Člověk a víra

„To si děláš legraci! Horší čas sis nemohl vybrat,“ ježí se vlasy na hlavě mému kamarádovi podnikateli, když se ho chci zeptat, jak se mu daří se v adventu ztišit. „Dělám dvanáct až čtrnáct hodin denně a pak mě ještě čeká papírování. Jsem rád, že si v neděli zajdu do kostela a že stihnu do Vánoc koupit nějaké dárky. Ztiším se až večer pod peřinou,“ vylíčí ve zkratce svůj adventní čas. Pak z něj ale přece jen vypadne, že doma s rodinou chvíli tiše poseděli před první zapálenou svíčkou adventního věnce a brzy ráno byl na rorátech. Spolu s dcerou. Poprvé v životě. „Ráno mi to vyhovuje, jsem skřivan, přes den už nestíhám až do večera.“

Nejen pro podnikatele je advent náročným obdobím. Určitě sem patří i prodavačky, maminky a tatínkové početných rodin, účetní, lékaři a sestry, kněží, zaměstnanci internetových obchodů či prodavači stromků a kaprů. Některých jsme se zeptali, zda i při své vytíženosti nemají nějaký recept na adventní chvilky ticha. Psychoterapeut Jakub Hučín k tomu dodá zajímavé postřehy o tom, jak si pleteme ztišení s přemýšlením a že často neumíme vědomě prožívat celou svou bytostí přítomný okamžik. Neboť právě taková chvíle vytváří prostor pro to, abychom zaslechli Boží hlas.

Někteří lidé právě v adventní době činí předsevzetí, že si udělají víc času na Boha, že toto období prožijí duchovněji. Jaké mohou být první krůčky a čeho se vyvarovat, poradí P. Vojtěch Kodet. Kateřina Lachmanová se pak zamýšlí nad paradoxem, že zrovna v době toužebného očekávání (betlémského Dítěte) nemáme čas na Toho, koho vyhlížíme.