26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Sychravé časy pro nakladatele

5. 4. 2012

|
Tisk
|

Vydání: 2012/14 Velikonoční speciál, 5.4.2012, Autor: Zdeněk Jančařík

Příloha: Perspektivy

A CO ČEKÁ V PŘÍŠTÍCH LETECH VĚRNÉ ČTENÁŘE TIŠTĚNÝCH KNIH?

Pryč jsou doby, kdy nakladatelům stačilo vydávat jakékoli knihy – s tím, že si je beztak někdo koupí, protože Češi prý mají rádi knihy víc než čtenáři jinde ve světě. Před deseti nebo patnácti lety nebyl pro nakladatele žádný problém udržet se na trhu.

Nakladatelství, a to i ta křesťanská (tedy s křesťanským zaměřením nebo jejichž majitelem bylo křesťanské společenství nebo řád), se během let jasně vyprofilovala a téměř každá nakladatelská značka je dnes v očích čtenářů spojena s určitým druhem produktů a jasně vyhraněným typem literatury. V posledních dvou letech ale začíná být jasné, že s novou sazbou DPH, která se ani knihám nevyhnula, stejně jako s trendem pirátského stahování knih z internetových úložišť, začne být na trhu s knihami těsno a že nakladatele možná časem čeká osud hudebního průmyslu.

ELEKTRONIZACE A DIGITALIZACE

Často se dnes v médiích zmiňují nové trendy, jako jsou e-knihy, multimediální produkty, interaktivní knihy a učebnice, knihy, které „mluví“, tedy audioknihy, a knihy, které lze číst, případně prohlížet, s dotykovým displejem. Málokdy už ale autoři futuristických článků o digitalizovaných knihách dodávají, že nakladatel musí také z něčeho žít a že prodejem e-knih se určitě neuživí. Proč? Vstupní náklady na e-knihu jsou prakticky stejné jako na knihu tištěnou, nakladatel musí samozřejmě autorovi zaplatit autorský honorář, grafikům za sazbu knihy, redaktorům a korektorům za její jazykovou úpravu a nikoli malé prostředky musí vložit také do marketingu a distribuce. U tištěných knih si některé knihkupecké řetězce účtují i polovinu z prodejní ceny každé knihy, a navíc často nakladatelům nezaplatí nebo platí se zpožděním. U e-knih chybí položka za tisk, ale za vytištění platí nakladatel jen procentuální zlomek z celkového nákladu na knihu. Za e-knihy by tedy čtenáři museli být ochotni platit zhruba tři čtvrtiny toho, co zaplatí za papírovou knihu, což se zdá zatím iluzorní.

Proto bude v nadcházejícím období (od letošního roku je sazba DPH na knihy 14 procent, příští rok bude už možná 17 nebo 20 procent) o to důležitější, abychom si jako čtenáři zvykli, že knihy a časopisy budou dražší, a nenechali své oblíbené nakladatele na holičkách.

ČTENÁŘI A INTERNAUTI

Ve výzkumu Akademie věd uvedlo v roce 2010 skoro sto procent Čechů, že vlastní domácí knihovnu. „Myslím, že velkou roli sehrál socialismus,“ vysvětluje tento fakt bohemista Jiří Trávníček. „Tehdy nefungoval knižní trh, nefungovaly veřejné knihovny a spousta lidí spoléhala na své domácí knihovny, lépe řečeno knihovny svých rodičů a kamarádů. A není úplně zvykem v západním světě, že existují dvou nebo třígenerační knihovny, tedy že si jednotlivé generace knihy předávají. Což u nás stále přetrvává a vytváří jakousi kulturní samozřejmost mít domácí, rodinnou knihovnu.“ V knize Čtenáři a internauti Trávníček píše, že vzhledem ke čtení knih není u nás oproti jiným zemím tak velký rozdíl mezi městy a venkovem, tedy mezi vzdělanější a méně vzdělanou částí populace. Radost ze čtení u nás neklesá s věkem. Dobře fungují knihovny a naše domácí knihovny obsahují v průměru více knih než jinde. Kulturní samozřejmostí velké části populace je knihy používat jako dárek. A šest a půl procenta populace přečte za rok více než padesát knih. Nejen díky tomu stále patříme k velkým čtenářům: zatímco Češi tvoří 0,16 procenta světové populace, podíl v Česku vydaných titulů na celkové světové produkci činí 1,76 procenta. Co se týče optimistického vyznění těchto čísel, ne všichni je považují za důvěryhodná: Těsně po vydání zmíněné knihy prohlásil novinář Jiří Peňás (v debatě na ČRo 6) s poukazem na bídné a stále se zhoršující výsledky výzkumů čtenářské gramotnosti PISA, že Trávníčkovi nevěří.

Jiří Trávníček také upozorňuje, že při výchově malých čtenářů by rodiče neměli spoléhat na školu, ale jít sami příkladem: „Když se nečte doma, když dítě nevidí své rodiče aktivně obcovat s knihou, nemá škola co zachránit. Čtyřicet procent školáků ve věku od deseti do čtrnácti let nevidí dneska své rodiče číst knihu, což je docela varovný faktor pro budoucnost.“

DOBRÉ ČASY, ZLÉ ČASY

Dílem náhody se mi loni během prázdnin dostaly do rukou vzpomínky jednoho z nejvýznamnějších meziválečných nakladatelů Otakara Štorcha-Mariena, který řídil nakladatelství Aventinum a v roce 1931 se dostal do částečné platební neschopnosti. Aby bylo jasno: na skladě měl dostatek knih na prodej, ale v jisté chvíli neměl kladné „cash flow“ (peněžní tok). Vydával dílo bratří Čapků, ve svém portfoliu měl vynikající angloamerickou knihovnu, velké encyklopedické projekty, obálky mu navrhovali Josef Čapek, František Muzika a František Tichý. Možná se příliš rozmáchl a pustil se do příliš nákladných projektů, takže v jisté chvíli nebyl s to zaplatit všechny pohledávky. Tehdy se to řešilo nucenou správou, nikoli jako dnes přejmenováním firmy a „odkloněním“ majetku na nějakého „bílého koně“. Nový správce O. Š. Mariena téměř dokonale vytuneloval a – jak píše O. Š. Marien – „prudce rozjetý rychlík se skřípavě zastavil a vlivem dalších pokusů správců se zřítil z českého nakladatelského náspu…“ Bylo to trpké čtení, ale pro dnešní dobu a pro dnešního nakladatele velmi poučné.

Velmi zajímavým čtením jsou také vzpomínky na nakladatelování manželů Škvoreckých, jak je popsali v knize 
Samožerbuch. V dalekém Torontu zachraňovali během normalizačních let českou literaturu tím, že si ve vlastním dvoupokojovém bytě zřídili redaktorskou kancelář, sazárnu i tiskárnu, knihy sami balili a posílali na adresy tisíců exulantů po celém světě. Samozřejmě, že jich spoustu propašovali také do Československa. Bez torontského vydání Inženýra lidských duší nebo Knihy smíchu a zapomnění si nedovedu představit své intelektuální zrání, a podobně jsou na tom mnozí z nás – „Husákových dětí“. V případě Škvoreckých zvítězilo nadšení, erudice a um, buldočí sveřepost v těžkých časech a v neposlední řadě také to, že ze svého nakladatelství nikdy nevybudovali „dům“, že zůstali nepatrnou firmičkou, vratkou loďkou na vlnách ekonomických časů i nečasů.

DELFÍNI A PTAKOPYSCI

Na obranu knih před „neviditelnou rukou trhu“, tedy před pojímáním knihy jako jakéhokoli jiného statku, který je třeba zdanit podobně jako auta, banány nebo rohlíky, se především v minulém roce postavila kulturní veřejnost v čele se Svazem českých knihkupců a nakladatelů. Ve Výzvě na obranu knih se psalo: „České knihy byly od konce druhé světové války postiženy dvěma pohromami. V roce 1948 byla vyvlastněna nakladatelství a knihkupectví, zavedena tuhá cenzura a řada autorů umlčena či vystavena perzekuci. Během normalizace po roce 1968 pak byly z knihoven staženy další statisíce svazků zakázaných autorů. Zvýšení DPH na knihy chystané vládou tentokrát demokratickou bude znamenat pohromu novou, neboť výrazně zredukuje knižní produkci. A tisíce dalších knih nebudou moci vyjít. Žádáme proto českou vládu a české poslance, aby dalším daňovým zatížením knih, novin a časopisů nebránili volnému toku informací a výměně myšlenek. Nedopusťme, aby se Česká republika svou kulturní politikou ocitla na periferii Evropy.“ Výzvu dodnes podepsalo na sto šedesát tisíc signatářů, ale na vládu to neučinilo valný dojem.

V diskusi, která se zvedla kolem zvyšování DPH na knihy, zaznívaly argumenty ze dvou stran. Učitelé a rodiče, akademici a spisovatelé, nakladatelé a vydavatelé tvrdí, že vývoj čtenářské gramotnosti a vzdělanost obyvatelstva těsně souvisejí s dostupností informací. Pokud budou knihy stále nákladnější, studenti si zvyknou stahovat z internetových úložišť už pouze výtahy a obsahy doporučené literatury. Jak mi řekli členové vědecké rady našeho nakladatelství: „Oni už studují jen z výcuců a někteří už jen z výcuců těchto výcuců.“

Naproti tomu se tvrdí, že nakladatelé sledují jen svůj byznys a kulturní rozvoj čtenářstva je pouze jejich „beranidlem“, aby si „zůstali na svém“. Vždyť vydáním například Harryho Pottera nebo Larssonovy trilogie Milénium vydělali nakladatelé víc peněz než mnozí jiní podnikatelé. Už se však nemluví o tom, kolik dětí si četbou příběhů magického učedníka z Bradavic zamilovalo knihy a z kolika z nich se stali vášniví čtenáři. A kolik dalších kvalitních titulů vyšlo díky tomu, že měli nakladatelé mezi svými longsellery (knihami, které se prodávají třeba pět deset let) také několik bestsellerů?

Vydávání novin, časopisů a knih znamená posilování schopnosti myslet a argumentovat, to jest žít v pluralitním světě a svobodně se artikulovaně vyjadřovat. Bez schopnosti vyjádřit svůj názor a přesvědčit druhé nelze žít v demokratickém světě. Docela pregnantně se k tomuto tématu vyjádřil v jednom článku editor Jan Šulc: „Myslím-li na všechny tyto lidi (nadšence pro knihy) a čtu-li názor, že vydávání knih je podnikání jako každé jiné, pak mám pocit, že se mohu snáze domluvit s delfínem či ptakopyskem než s člověkem, který toto vyslovuje.“

S jedním takovým efektem zvýšení DPH jsem se nedávno setkal na vlastní kůži. Mám rád knížky našeho redakčního souputníka z Perspektiv Miloše Doležala. Vydal jsem se tedy koupit jeho poslední básnickou sbírku Černé svině křen do knihkupectví Ostrov v pražské Opatovické ulici, kde by taková kniha neměla chybět. A bylo mi řečeno, že nakladatel tu knihu vůbec nedal do distribuce, protože se mu to nevyplatí. Co se dnes tedy vyplatí? Žasl jsem.

ČTU, TEDY JSEM

Milý čtenáři, zůstat věrný knize nebude v následujících letech snadné. Nejen že je příliš laciné získat knihu zdarma třeba z adresy www.ulozto.cz a že člověk po dvou třech staženích z takového webu otupí – dělají to přece všichni… Navíc bude četba stále větší námaha, protože myšlení „bolí“ a něco to zároveň stojí. Oč snazší je zajít si na film nebo si na internetu něco zahrát! Do knihy se člověk musí zavrtat, obrnit se před okolním světem, pustit na uzdu fantazii a nechat se autorem unést do netušených světů. Na místo, kde textu nerozumíme, se lze vrátit, udělat si poznámku na okraj. Později si můžeme přečíst titul, na který autor navazuje nebo který cituje. Můžeme tak pochopit celé myšlenkové světy! Teprve s takovou zkušeností, která znamená vytržení a někdy i obrácení, se staneme opravdovými milovníky a obhájci knih.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou