Světlo ve výtvarném umění
Vydání: 2004/2 Pečuje církev o rodinu?, 10.9.2004, Autor: Antonín Hošťálek
MORAVSKÁ GALERIE PŘICHÁZÍ S VELKOLEPÝM PROJEKTEM
"Ejhle světlo" je
další z monotematických výstav Moravské galerie s nimiž koncem devadesátých let
přišla bývalá ředitelka této druhé největší výstavní instituce v zemi Kaliopi
Chamonikola. Výstava představuje fenomén světla v nejrůznějích podobách a to
napříč vývojem výtvarného umění.
"Chování světla fascinuje, připadá
nám nám někdy jako magie, uvádí nás v úžas. Ze dvou světelných paprsků vytvoříme
kupříkladu temnotu. A tyto ´zázraky´ lze vnímat v rovině demiurgických
schopností člověka," napsala do katalogu k výstavě Kaliopi Chamonikola.Je třeba
říci hned úvodem, že je to impozantní výstava, a to nejen svým širokým záběrem,
ale i cílenou snahou znovu odkrýt opomíjenou vnitřní dimenzi světla. Kaliopi
Chamonikola projekt podporovala už od roku 2000, kdy s návrhem přišel kurátor
Jiří Machalický. Bohužel, původní skupina autorů nebyla schopna vytvořit jasnou
koncepci výstavy. Poté se s úkolem začal potýkat kurátor Jiří Zemánek a tomu se
podařilo prosadit jasnou vizi - její záměr je zřejmý už z podtitulu Světlo mezi
uměním, spiritualitou a vědou. Jedná se o široce definovaný koncept, který nás
nečekaně zavádí i do málo probádaných míst výtvarného umění. Pro představu
čtenáře: Výstava je členěna na kapitoly, jako například Ticho a světlo, Světlo
romantiků, Světlo jako médium... Umělecká díla jsou v nich sdružována podle
vnitřních námětových nebo symbolických souvislostí. Vedle malby, kresby,
sochařství a grafiky zahrnuje také fotografii, kinetické a multimediální umění,
světelné divadlo a jeden celý sál (a možná nejzajímavější) je vyhrazen
architektuře. Toto pojetí výstavy je velmi působivé, ale i konfrontační a
netřeba zdůrazňovat, že současné umění nevyschází z této konfrontace se starším
uměním vůbec dobře. Naopak, právě při takto koncipované výstavě si uvědomujeme,
jakými postmoderními "veledíly" jsou zamořeny dnešní výstavní paláce. Na výstavě
Ejhle světlo je reprezentuje kupříkladu soustava sedmi velkých koulí s
infračervenou kamerou a vysílači nazvaná Vnitřní pozorovatel a opatřená nápisem
Light od Michaela Bielického.
OD GOTIKY PO ZRZAVÉHO
Příběh
světla, do kterého nás uvádí Moravská galerie, začíná gotikou. Ve středověku
každý chrám fungoval jako obrovské sluneční hodiny, ranní paprsky pronikaly
prosklenou kulisou chóru, polední slunce vpadalo okny jižní stěny a zapadající
slunce vysílalo paprsky západním oknem. Mimochodem, vnímání těchto denních dob
bylo asi hodně silné zejména v klášterním prostředí (v kostele se sedmkrát za
den scházeli mniši ke společné chórové modlitbě). Na výstavě můžeme vidět vysoce
rafinovaný luminismus, který představuje Kaple sv. Kříže na Karlštejně nebo
kostel svatého Jakuba v Brně, vrcholné dílo vytvořené parléřovskou sestavou. Na
výstavě jsou rovněž zastoupena známá jména umění barokního (Santini nebo
Maulbertsch) a moderního (Šíma, Drtikol, Zrzavý či Gutfreund). Ejhle světlo je
vskutku mimořádná a také rozsáhlá výstava rozmístěná do dvou paláců:
Umělecko-průmyslového a Místodržitelského. A bez zajímavostí není ani
skutečnost, že čerpá téměř výhradně z děl českých autorů nebo alespoň v našich
zemích působících. Expozice je otevřená do 29. února a na závěr ještě praktické
upozornění pro ty, kteří výstavu navštíví. Existuje levnější vstupenka, která
platí současně do obou paláců, nekupujte si tedy v každém paláci vstupenku
zvlášť. V pokladnách Moravské galerie na tuto možnost bohužel zpravidla
neupozorňují.
Jan Zrzavý: Sedící dívka
Snímek Repro autor
Sdílet článek na:
Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články
