Světlo ve výtvarném umění

Vydání: 2004/2 Pečuje církev o rodinu?, 10.9.2004, Autor: Antonín Hošťálek

MORAVSKÁ GALERIE PŘICHÁZÍ S VELKOLEPÝM PROJEKTEM
"Ejhle světlo" je další z monotematických výstav Moravské galerie s nimiž koncem devadesátých let přišla bývalá ředitelka této druhé největší výstavní instituce v zemi Kaliopi Chamonikola. Výstava představuje fenomén světla v nejrůznějích podobách a to napříč vývojem výtvarného umění.

"Chování světla fascinuje, připadá nám nám někdy jako magie, uvádí nás v úžas. Ze dvou světelných paprsků vytvoříme kupříkladu temnotu. A tyto ´zázraky´ lze vnímat v rovině demiurgických schopností člověka," napsala do katalogu k výstavě Kaliopi Chamonikola.Je třeba říci hned úvodem, že je to impozantní výstava, a to nejen svým širokým záběrem, ale i cílenou snahou znovu odkrýt opomíjenou vnitřní dimenzi světla. Kaliopi Chamonikola projekt podporovala už od roku 2000, kdy s návrhem přišel kurátor Jiří Machalický. Bohužel, původní skupina autorů nebyla schopna vytvořit jasnou koncepci výstavy. Poté se s úkolem začal potýkat kurátor Jiří Zemánek a tomu se podařilo prosadit jasnou vizi - její záměr je zřejmý už z podtitulu Světlo mezi uměním, spiritualitou a vědou. Jedná se o široce definovaný koncept, který nás nečekaně zavádí i do málo probádaných míst výtvarného umění. Pro představu čtenáře: Výstava je členěna na kapitoly, jako například Ticho a světlo, Světlo romantiků, Světlo jako médium... Umělecká díla jsou v nich sdružována podle vnitřních námětových nebo symbolických souvislostí. Vedle malby, kresby, sochařství a grafiky zahrnuje také fotografii, kinetické a multimediální umění, světelné divadlo a jeden celý sál (a možná nejzajímavější) je vyhrazen architektuře. Toto pojetí výstavy je velmi působivé, ale i konfrontační a netřeba zdůrazňovat, že současné umění nevyschází z této konfrontace se starším uměním vůbec dobře. Naopak, právě při takto koncipované výstavě si uvědomujeme, jakými postmoderními "veledíly" jsou zamořeny dnešní výstavní paláce. Na výstavě Ejhle světlo je reprezentuje kupříkladu soustava sedmi velkých koulí s infračervenou kamerou a vysílači nazvaná Vnitřní pozorovatel a opatřená nápisem Light od Michaela Bielického.

OD GOTIKY PO ZRZAVÉHO
Příběh světla, do kterého nás uvádí Moravská galerie, začíná gotikou. Ve středověku každý chrám fungoval jako obrovské sluneční hodiny, ranní paprsky pronikaly prosklenou kulisou chóru, polední slunce vpadalo okny jižní stěny a zapadající slunce vysílalo paprsky západním oknem. Mimochodem, vnímání těchto denních dob bylo asi hodně silné zejména v klášterním prostředí (v kostele se sedmkrát za den scházeli mniši ke společné chórové modlitbě). Na výstavě můžeme vidět vysoce rafinovaný luminismus, který představuje Kaple sv. Kříže na Karlštejně nebo kostel svatého Jakuba v Brně, vrcholné dílo vytvořené parléřovskou sestavou. Na výstavě jsou rovněž zastoupena známá jména umění barokního (Santini nebo Maulbertsch) a moderního (Šíma, Drtikol, Zrzavý či Gutfreund). Ejhle světlo je vskutku mimořádná a také rozsáhlá výstava rozmístěná do dvou paláců: Umělecko-průmyslového a Místodržitelského. A bez zajímavostí není ani skutečnost, že čerpá téměř výhradně z děl českých autorů nebo alespoň v našich zemích působících. Expozice je otevřená do 29. února a na závěr ještě praktické upozornění pro ty, kteří výstavu navštíví. Existuje levnější vstupenka, která platí současně do obou paláců, nekupujte si tedy v každém paláci vstupenku zvlášť. V pokladnách Moravské galerie na tuto možnost bohužel zpravidla neupozorňují.

Jan Zrzavý: Sedící dívka

Snímek Repro autor

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Předplatit KT