Světlo pro naši cestu životem
Vydání: 2020/38 Lesná se raduje z nového chrámu, 15.9.2020, Autor: Jan Paulas
Asi každý máme tu knihu doma. Někteří na předním místě v knihovně, v pěkném provedení, jako novou. Jiným leží na dosah ruky nebo na nočním stolku už pěkně ohmataná. Do které skupiny patříme my? Možná jsme na půl cesty.
Peter Wenzel: Adam a Eva v zahradě Eden. Evropská představa rajské zahrady. Repro KT
Přiznejme si hned na začátku, že Písmo svaté není snadná kniha. Nemůžete ji začít číst jako staré báje a pověsti. Vyžaduje určité předporozumění, jinak budete klást důraz na nepodstatné věci a budete bloudit v postranních uličkách hlavního poselství. Nebo dokonce Bibli odložíte jako nestravitelnou četbu.
Zenon Ziolkowski ve své knize Nejtěžší stránky Bible (KNA 2001) líčí příběh cestovatele, který při svém putování krajinou u Jordánu navštíví stan chudého beduína. A ten mu začne po jídle vyprávět o svém otci. A mimo jiné říká: „Můj otec nás vodil od oázy k oáze po mnoho let. Byl tak ostražitý, že vstával v noci, kdy pouštní lupiči byli na míle vzdáleni. Jeho šavle byla vždy rudá čerstvou krví nepřátel a stany se plnily nabytou kořistí. Neminul měsíc, kdy by nezardousil vlastníma rukama pouštního lva a nepřinesl jeho kůži do stanu.“ Když skončí své vyprávění, cestovatel se rozhlíží po stanu a ptá se, kde je ta kořist, šavle a lví kůže. „Ale o tom jsem nic neříkal,“ odpovídá překvapený beduín. „Mluvil jsem pouze o tom, jaký byl můj otec.“ Autor dodává, že se cestovatel zmýlil v literárním žánru beduínova vyprávění. A podobně se můžeme zmýlit i my při četbě Písma, které vznikalo v průběhu staletí, v odlišné kultuře. Rozlišování literárních druhů v Bibli je proto velmi důležité, jak upozorňují dva biblisté v našem tématu, a historik P. Tomáš Petráček zase nastiňuje, že to v minulosti nebylo snadné ani pro samotnou církev.
I proto je užitečné sáhnout po vhodných komentářích k Písmu, ať jsou to např. několikadílné Výklady ke Starému zákonu (KNA 1996), knižní edice Rozhovory nad Biblí s našimi předními biblisty (vydává Vyšehrad), či novozákonní komentáře, které níže doporučuje biblista Jaroslav Brož. A v neposlední řadě je dobré si vybrat vhodný překlad Písma, protože to obvykle bývá volba na celý život.
Dopis adresovaný dětem
A konečně je tu vůbec nejdůležitější věc: číst Písmo svaté ve světle víry. V Bibli totiž nejen píší lidé o své zkušenosti s Bohem, ale vznik textů ovlivnil svým jedinečným způsobem (říkáme mu inspirace) sám Bůh. To pak značně mění smysl a cíl takové četby. „Biblická slova nám otvírají přístup k Božímu srdci. Když někdo nabízí poklady své osoby a života, chce se podělit o to, co je mu nejdražší. Svatý Augustin přirovnal Bibli k dopisu, který Bůh posílá svým dětem,“ říká P. Jaroslav Brož a jedním dechem připojuje, že Bible má pro nás ještě jeden velký význam: „Tradice církve nazývá sdělení knih Písma svatého Božím zjevením. To je světlo pro naši cestu životem. Bez něho bychom vlastně dostatečně jasně nevěděli, proč žijeme. Neznali bychom svou nejhlubší identitu, že jsme milované Boží děti. Cílem četby Bible je tedy poznání smyslu našeho života,“ uzavírá biblista, který v rozhovoru nabízí i užitečné rady k její četbě. Zkusme tedy v právě probíhajícím Roce Bible „chodit“ k Písmu jako k prameni živé vody. Najít si v něm místa, k nimž se rádi vracíme, která jsou nám posilou, útěchou
i inspirací.
JAN PAULAS
Sdílet článek na:
