26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Světlo Boží přítomnosti

6. 1. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/2 Palachův týden 1989, 6.1.2009

Příloha: Doma

Událost, kterou vám hodlám popsat, se stala před padesáti lety, v roce 1952. Bylo mi sedm let, mé sestře dva a půl roku. Rodiče nás vychovávali v křesťanské pokoře a skromnosti. Maminka s námi pravidelně navštěvovala nedělní mše, tatínek, ač evangelík, časem chodil s námi a pro sebe si vyhradil pouze Velký pátek, kdy docházel na evangelické bohoslužby v blízkém městě. Měl doma Bibli, v níž si často čítával.
Bydleli jsme v oněch letech v pronajaté vilce na okraji obce, asi kilometr od stavení na návsi, kde se právě uvolnily dvě místnosti, ve kterých si otec zařídil ordinaci s čekárnou. Byl totiž dentista.
Toho chladného zimního dne jsme byli krátce po večeři ještě v kuchyni. Maminka pomalu sklízela ze stolu, tatínek si něco četl, já si snad psal úkoly, také si hrál. Sestra již spala. Pojednou zhaslo světlo. Maminka chvilku štrachala v kredenci, než našla svíčku, otec mezitím jen tak poslepu vyběhl do předsíně k elektroměru domnívaje se, že praskla některá z pojistek. Všechno však bylo v pořádku. Vyšel na zápraží: celá vesnice byla ponořena do tmy. Najednou se ozvalo zvenčí bouchání na branku. Zvonek při výpadku proudu nefungoval. Rodiče pohlédli z okna kuchyně, kterým bylo vidět až k brance vzdálené od domu asi padesát metrů. Ve tmě se tu rýsovaly obrysy postav dvou vysokých mužů v dlouhých pláštích, čepice hluboko naraženy do týla. Otec otevřel kuchyňské okno a zvýšeným hlasem se zeptal, co si přejí. Jeden muž požádal za prominutí, že tak pozdě obtěžují, ale že jsou tady na návštěvě, kamaráda začal bolet zub, doptali se na naši adresu, a jestli by byl pan doktor tak laskav a mohl se mu na ten zub podívat. Tatínek byl znám tím, že nikdy nikomu neodmítl pomoc. Teď se vyklonil trochu víc z okna a řekl: „Velice rád bych vám pomohl, pánové, ale bohužel, sami vidíte, nejde elektřina a bez vrtačky bych vám nebyl nic platný. Nezlobte se na mne. Nejlepší bude, když si vezmete nějakou tabletku proti bolesti, případně skleničku něčeho ostřejšího, a zastavte se v mé ordinaci ráno.“
Muži byli touto odpovědí očividně zaskočeni. Chvíli ještě nerozhodně postávali u branky, snad se i tiše mezi sebou radili. Nakonec se přece jen vydali silnicí dolů směrem k vesnici.
Druhý den na sebe vzal podobu normálního všedního dne. Elektřina již opět fungovala. Mne čekala škola a tatínka ordinace. Pacienti jeden po druhém přicházeli a odcházeli, ale ani jeden z oněch dvou mužů se po celý den neukázal. Tak skončila ordinační doba. Tatínek poslal svou asistentku domů a sám ještě chvíli vyčkával. Na vesnici se pomalu začal snášet soumrak. Po nějaké půlhodince vstal ze židle a vydal se na cestu k domovu. Až následujícího dne se dověděl, jakáže to návštěva zabouchala předevčírem na naši branku.
Jednalo se o zločince, kteří se soustřeďovali na bohatší vrstvy vesnických obyvatel a preferovali osaměle stojící domy. Používali vždy stejný postup: pod nějakou záminkou se nechali uvést dovnitř, a jakmile za nimi zaklaply domovní dveře, bleskově si rozhrnuli pláště, pod kterými měli ukryty zbraně. Jeden z nich držel v šachu všechny obyvatele domu, druhý kradl. Nenarazili-li zločinci na odpor, zavázali přítomné pod pohrůžkou zabití k naprosté mlčenlivosti a tiše odešli. Běda však, když se jim někdo byť jen náznakem postavil na odpor, ztropil hluk, volal o pomoc či dítě této scéně přítomné se rozplakalo. V takovém případě neváhali použít zbraně (mluvilo se o několika vraždách – včetně dětí). Citliví rodiče mi pochopitelně tehdy nevyprávěli celý příběh podrobně. Sami byli vyděšeni při pomyšlení na to, co se všechno mohlo stát. Pamatuji si, že tatínek ke mně tiše pronesl: „Synku, Pán Bůh nás má rád, drží nad námi své ruce a ochránil nás.“
Nedlouho po této události tatínek zakoupil a kostelu v obci daroval na památku záchrany naší rodiny sochu sv. Josefa s Ježíškem v náručí. Stále si připomínám onu zvláštní, tajemnou, přitom však krásnou symboliku onoho dne: za tmavého večera, kdy do tmy probleskovaly pouze slabé plamínky svíček z oken venkovských stavení, náhle zazářilo v našem příbytku očima neviditelné, přece však vnitřním zrakem postřehnutelné všeobjímající jasné světlo – Světlo Boží přítomnosti, Boží ochrany.
-pt-
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou