Svět se dá pozvolna změnit, kousek po kousku...

Vydání: 2011/14 Almužna, 30.3.2011

…říká MUDr. JANA SVOBODOVÁ, ošetřující lékařka dvou nedávno nově vzniklých zařízení červenokostelecké oblastní charity: Mobilního hospice Anežky České a Ambulance paliativní léčby bolesti. Obě mají doplnit a završit komplexnost péče o terminálně nemocné pacienty. Jak říkají odborníci, je totiž potřeba se o nevyléčitelně nemocné patřičně starat průběžně, a ne jen v závěru jejich života. Právě proto vzniká v České republice síť ambulancí paliativní medicí- ny – s lékařkou jedné z nich hovoříme o jejich provozu.

S čím se na vás pacienti obracejí?

Do ambulance přichází nemocní zejména pro utišení bolestí. Jsou to onkologičtí pacienti a nemocní trpící chronickými bolestmi. S postupem nemoci však nastává okamžik, kdy pacient už není schopen do ambulance docházet. Pak přichází na řadu péče Mobilního hospice Anežky České, kdy začneme chodit za nemocným do jeho domova my. Na ošetřovatelskou péči, kdy nasadíme vhodné léky a infuze, navazuje péče o problémy psychické a sociální, otázky perspektivy života, existenční problematika, zajištění péče o děti a mnoho dalšího.

Koulí na noze při poskytování této péče je prý neochota pojišťoven…

V ambulantní a domácí péči jsme limitováni právě platbami pojišťoven. Zatím máme hrazeno v ambulanci osm hodin týdně, ordinujeme tedy dva dny v týdnu. Zázemí máme, je však třeba rozšířit personál, pro který zatím chybí finanční prostředky na mzdy.

Jaké máte u vás měřítko úspěšnosti péče o nemocné? Čeho je u nich vlastně potřeba docílit?

S každým naším klientem samozřejmě navážeme hlubší vztah. Staneme se částečně součástí jejich rodiny, sdílíme s nimi jejich starosti, pomáháme hledat řešení v dané těžké chvíli, ale někdy i najít řešení po úmrtí člena rodiny. Nakonec se v každé situaci dá najít řešení, ale je třeba mít odvahu k tomuto hledání a věřit v ně. Tato práce mne naučila, že svět se dá pozvolna změnit, kousek po kousku, s každou rodinou se nám dostává nové příležitosti, jak se učit lásce a jejímu sdílení, jak se rozdělit o to málo, co umíme a máme. Těžce nemocní jsou mými učiteli, zatímco já jejich lékařem těla. Jsou mými průvodci pro dny budoucí, vážím si jejich odvahy i odvahy rodin, které se o ně, i v dnešní nesnadné době, rozhodly pečovat doma. Více o ambulantní a domácí péči na www.ochck.cz.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 15 7. – 13. dubna 2020

Biskupové: zapalte svíčku

Jako symbol sobotní velikonoční vigilie zapalme svíčku v okně – vyzývají biskupové. Zvou také ke konkrétní podpoře potřebných ve sbírce Charity ČR „Na vlně pomoci…

celý článek


Pokus o umlčení řeholí

V polovině dubna si připomínáme 70. výročí od akce K, kterou komunistický režim na desetiletí zásadně omezil řeholní život v Československu. Dvě vlny tohoto tažení…

celý článek


Srdce mě táhne ke studentům

Po čtyřech letech k 31. březnu skončil jako rektor Jihočeské univerzity TOMÁŠ MACHULA (48), bývalý děkan teologické fakulty. Jak prožíval uplynulé období, čemu se bude…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají omezit šíření nákazy koronavirem, kdy bohužel distribuce Katolického…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay