26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Svědectví rukojmích z Rouvray

4. 10. 2016

|
Tisk
|

Pár dní před nedělním znovuposvěcením kostela ve francouzském Saint-Étienne-du-Rouvray, kde 26. července dva džihádisté zavraždili P. Jacquesa Hamela, poprvé o tragédii veřejně promluvili přímí účastníci bohoslužby – manželé Guy a Janine (oba 87) Coponetovi. Rozhovoru pro francouzský křesťanský týdeník Famille Chrétienne byla přítomna také vincentka Danièle Delafosseová (72). Všichni tři se shodují, že tato těžká zkouška upevnila jejich víru.

Vydání: 2016/41 Papež povzbudil věřící na Kavkaze, 4.10.2016



Guy Coponet (GC): Ano. Třikrát mě bodli nožem – do paže, do zad a do krku. Lékař, který mě zachránil, mi řekl: „Chránila vás ruka Boží, protože žádná z těch ran nezasáhla životně důležité orgány. Je to úplný zázrak.“
GC: Filmování. Ti dva mě chytili za límec, strčili mi do rukou kameru a nařídili mi: „Dědo, natáčej!“ Přišli si dokonce zkontrolovat kvalitu záznamu a ujistit se, že se moc netřesu. Musel jsem natáčet zavraždění svého přítele otce Jacquesa! Chtěli mít video, které by na sociálních sítích obletělo svět, a oni si tak vysloužili čestný titul „mučedníků Alláha“.
GC: Ano. Zeptal jsem se ho, jestli má děti. A dodal jsem: „Mysli na své rodiče, jsi na špatné cestě, utrápíš je.“ Bodl mě, pak mě táhl pod schody k oltáři. Všude bylo rudo, ale já jsem si vůbec neuvědomoval, že je to moje krev...
Janine Coponetová (JC): Byla jsem v šoku, vyděšená. Říkala jsem si: „Guy neuvidí naše poslední pravnouče, kterému je měsíc; ani neoslavíme 65. výročí naší svatby…“ Jeden z těch vrahů mi přitiskl pistoli ke krku a tlačil mě k východu z kostela. Otočila jsem se, abych se naposledy podívala na svého muže, a všimla jsem si, že hýbe nohou. Řekla jsem si: „On žije! Ach Pane, děkuji!“
Danièle Delafosseová (DD): Já jsem utekla během útoku. Kermiche (Adel Kermiche, 19 let – pozn. red.) se vrhl na otce Jacquesa, Petitjean (Abdel Malik Nabil Petitjean, 20 let – pozn. red.) bodal Guye. „Pohni se,“ myslela jsem si, „nenecháš se přece podřezat jen tak.“ Nejsem žádná sportovkyně, ale v tu chvíli jsem letěla jako střela. Vpadla jsem k sousedce a zavolala pomoc. Přijeli na to šup.
GC: Myslel jsem si, že jsem po smrti. Modlil jsem se, jako jsem se ještě nikdy nemodlil. Vzýval jsem všechny svaté. A hlavně malého bratra bl. Charlese de Foucaulda, který v poušti zemřel také rukou muslima. Odevzdával jsem svou duši Bohu. Byl jsem v jeho rukou, navíc po mši!
DD: Rozvinul se neuvěřitelný dialog mezi Kermichem a Hélène, spolusestrou. „Bojíte se umřít?“ zeptal se jí. „Ne, protože věřím v Boha a vím, že budu šťastná.“ Zamumlal: „Já taky věřím v Boha a nebojím se umřít.“ Pak zvolal: „Ale Ježíš je člověk, ne Bůh!“
GC: Já jsem dál dělal mrtvého... Lékař se pak nade mnou sklonil právě ve chvíli, kdy jsem doříkával Zdrávas: „v hodinu smrti naší, amen.“
GC: Byl jsem přesvědčený, že umřu. Promýšlel jsem svůj život, nikdy jsem nebyl tak vyrovnaný. Necítil jsem žádné výčitky, jen lásku. Vlastně to byla chvíle velkého štěstí.
JC: Mezitím s námi ti dva džihádisté dál konverzovali. Jeden se zeptal sestry Hélène: „Znáte Korán?“ – „Ano, četla jsem Korán. Zasáhly mě súry, které mluví o míru.“ Kermiche na to: „O míru? Až budete v televizi, vyřiďte: Dokud bude v Sýrii bombardování, budou ve Francii atentáty. Každý den.“ Ale to byla podle mě jen záminka. Oni měli v hlavách jen propagandu z internetu.
V 10.30 odbil zvon. Pak nás přinutili jít ven. Houkaly sirény, otevřeli jsme dveře a vrhli se k nám policisté. Vrazi vyšli a volali: „Alláhu akbar.“ Policisté stříleli. Ti dva byli na místě mrtví. Jedna policistka mě schovala za autem, plakala. To bylo zvláštní: ona pláče a já od tatínkovy smrti plakat nedokážu.
DD: Byla to od nich sebevražda. Jednou bych se jich v nebi ráda zeptala: „Proč to všechno?“ Abych to mohla pochopit.
GC: Úplně to bude možné jen tváří k Bohu, s jeho milostí.
JC: V tuhle chvíli se modlíme hlavně za jejich rodiny. Zvlášť myslím na jejich maminky. Říkáme si s Guyem, že bychom se s nimi rádi potkali, abychom se to pokusili pochopit a nějak jim ulevili.
JC: Ne. Nás rukojmí odvedli do obchodu, kde zřídili místo první pomoci. Tam jsem se o hodinu později dozvěděla, že můj muž žije a že se z toho dostane. Hned mě napadlo: „Vida, nakonec spolu těch 65 let manželství oslavíme!“
DD: To není otázka spravedlnosti ani zázraku. Jacques byl knězem padesát osm let. Právě oslavil Kristovu oběť a byl sám obětován jako Beránek, kterému sloužil celý život. Byl na místě mrtvý. V 21. století je prvním knězem zabitým na evropské půdě rukou džihádisty. Je to novodobý mučedník.
DD: Ano. Jsou z toho úplně „mimo“. Rodiče nemohou pochopit, jak mohlo jejich dítě spáchat tak barbarský čin. Adel Kermiche byl v péči psychiatra. Je to jeden z těch případů, kde se mísí psychická křehkost s existenciální prázdnotou a náboženskou a kulturní nevědomostí. Je to Molotovovův koktejl těsně před výbuchem: plamenem, který ho zažehne, může být třeba i jen promluva nějakého šíleného imáma na internetu.
GC a JC: Jediné, co dokážeme, je říkat: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“
GC a JC: Ano. Ocitli jsme se v jádru nesmírného tajemství, tajemství Ježíše Krista, který dal svůj život za každého z nás. Dal ho i za tyto vrahy. Eucharistie osvěcuje drama, které jsme prožili. Nikdy jsme nebyli tak šťastní.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou