Svatba v moravském kroji nás zavedla dál, než jsme čekali

Vydání: 2018/26-27 Putování za sv. Cyrilem a Metodějem, 26.6.2018, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Léto s KT

Jak žít neobyčejně, a přitom prostě? Nehledat stále nové zážitky, ale naopak se ohlédnout zpět k našim předkům. Tomáš a Kristýna Beníčkovi se rozhodli prožít svůj svatební den tak, jak ho prožili jejich prarodiče. Vsadili na dávno vyzkoušené zvyklosti a objevili bohatství.


 „Vinšujem ti, kamarádko, vinšujem ti štěstí, aby sa ti dobře vedlo, v tom tvojem manželství. A jak sa ti ale povede, kamarádko moja, přijdi se mi požalovat, až já budu doma. Už ti žádný nepomůže, ani tvůj tatíček, už ty musíš do své smrti, snášet svůj křížíček. Už ti žádný nepomůže, ani tvá sestřička, už tě bude do tvé smrti, bolet tvá hlavička.“ (lidová píseň ze Slovácka). Snímky Lukáš Velecký

Prý jste chtěli mít netradiční svatbu tím, že bude tradiční. V jakém smyslu slova?

Tomáš: Oba pocházíme z moravského Slovácka, konkrétně ze Suché Loze, obce ležící na Uherskobrodsku, kde se ještě v polovině minulého století některé svatby odehrávaly v lidovém kroji podle místních zvyků. Chtěli jsme to také tak a podle historické literatury a vzpomínek pamětníků jsme připravili scénář – kam půjdeme, co se bude odehrávat, naučili jsme se vybrané texty, písničky.

Ale až v den svatby, „naživo“, jsme ucítili hluboký smysl toho všeho. Najednou jsme vnímali, že nepředvádíme přehlídku tradičních svatebních zvyků, ale naopak prožíváme hluboký a skutečný den.

Pojďme od začátku. Ráno jste se oblékl do kroje a dřív, než jste se vydal pro nevěstu, šel jste prý „odprosit“ svoje rodiče.

Tomáš: Jde o takové smíření, které se dřív dělávalo při odchodu potomka z domu. Aby se pěkně rozloučil, odešel v dobrém, aby se urovnaly všechny rozepře z minula. Celý odchod se tím vlastně ulehčuje.

Klekl jsem si tedy před rodiče a řekl: „Mamičko, tatíčku, co jsem vám kdy udělal, čím vás rozhněval, prosím, odpusťte mně to.“ Třikrát dokola jsem to zopakoval a nakonec mi dali rodičovské požehnání a řekli, že mi odpouštějí. Vycházel jsem z domu mé babičky, odkud pochází můj otec, ale už tam dávno nebydlíme. Symbolicky to ale mělo stejnou hodnotu. Já i Týnka jsme ten den chtěli začít tam, kde se cítíme doma – každý v domě prarodičů.

A v průvodu a s muzikou jste pak zamířil pro nevěstu.

Tomáš: Pěšky přes dědinu, jak se chodívalo. Předtím jsem si sice myslel, že půjdeme okolo, že nebudeme všem „cpát“ naši krojovanou svatbu, ale pak jsme si s Týnkou uvědomili, že pro ty, které folklor zajímá a kteří nás znají, bychom mohli připravit nevšední zážitek. Hráli nám kamarádi z cimbálovky, vzali jsme nějaké víno a slivovici, bylo to veselé. Většina ze svatebčanů byla také v kroji, kdokoli se tak mohl připojit.

Co se odehrávalo u nevěsty?

Kristýna: Nastrčení falešné nevěsty, různé scénky, ale hlavně odprošování mých rodičů. To už jsme si před ně klekli oba a text nám předříkával družba. Byl stejný jako předtím u Tomáše, jenom na konci jsme dodávali: „Pro pět ran Kristových, pro Panenku Mariu.“ Musím říct, že na začátku jsme nad těmito tradicemi moc nepřemýšleli, brali jsme to tak, že je prostě zopakujeme, jak se dělaly dříve. Rodičům jsme pak řekli, že na závěr mají říct, že nám odpouštějí, nebo co budou chtít.

Jenže v ten okamžik na mě dolehla jeho síla: pocit, že můj další nový život s Tomášem začíná s čistým štítem.
 

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Speciály, Přílohy



Aktuální číslo 33 11. – 17. srpna 2020

U sloupu Panny Marie

O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie požehná kardinál Dominik Duka znovuvztyčený Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Navrácená vertikála proměňuje…

celý článek


Sto let od zázraku na Visle

Polsko si v těchto dnech připomíná významnou událost své novodobé historie. Před sto lety odvrátilo nebezpečí, že po krátké době samostatné existence bude znovu vymazáno…

celý článek


Vidět les jako obraz života

Biskup Martin David, který je od června letošního roku apoštolským administrátorem ostravsko-opavské diecéze, slaví v těchto dnech padesáté narozeniny (viz KT 32/2020).…

celý článek


Na cestě s Marií

Často mluvíme o „životní pouti“. Kam vede? No přece domů. Abychom nebloudili, je dobré čas od času vykonat pouť, která pomůže správně nasměrovat naši životní…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay